Jak využívat moc našeho podvědomí – 58

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Na dnešek jsem vám slíbil povídání o tom, jak se vypořádat s negativními sugescemi. Nejprve si ale musíme připomenout, že vědomí je jakýmsi ˝strážníkem˝, který má ochránit podvědomí před škodlivými vlivy. Už jsme si také ukázali, že podvědomí lze ovlivnit sugescí a autosugescí.

Je třeba rovněž poznamenat, že různí lidé, vzhledem ke svým odlišným vlastnostem a také odlišným vlastnostem svého podvědomí, mohou na tutéž sugesci reagovat různě. Proto je důležité, aby sci-modlitba plně vyjadřovala přání člověka, který ji užívá.
Odlišný postoj lidí ke svému okolí si můžeme ilustrovat na četbě novin. Ty se hemží takovými případy, jako jsou teroristické útoky, včetně popisu toho, kolik lidí zabil nebo těžce zranil sebevražedný atentátník. Televize nám k tomu dodá i krvavý obrázek. Noviny jsou plné dopravních katastrof, různých zločinů, zákeřných útoků na staré nebo slepé lidi. Jsou to tedy veskrze negativní události. Někdo nad tím mávne rukou a nanejvýš si pomyslí: ˝Štěstí, že jsem tam nebyl.˝ Jiní lidé pociťují strach, beznaděj a zoufalství (˝Kam ten svět spěje!˝) A nebo také zlost či odpor. Jestliže u někoho zoufalé myšlenky převládnou, či spíše jim dovolí, aby převládly, ohrožuje nejen svou dobrou náladu, své myšlení, které by mělo být pozitivní, ale někdy i svou vůli k životu a propadne depresím.

My, kteří už víme, že pro účinnou ochranu před všemi negativními vlivy můžeme použít pozitivní autosugesci, ji použijeme a proto můžeme být relativně klidní.
A ještě něco. Dr.Murphy radí, abychom si občas ověřili ˝jak se na nás naše okolí snaží negativně působit˝. Z toho plyne další rada: Obklopujme se, pokud možno, jen pozitivně myslícími lidmi. A pokud naše okolí takové není, tak se je snažme svým vlastním úsilím a příkladem k pozitivnímu myšlení dovést. Dr.Murphy také připomíná ˝heterosugesci˝. Což bychom mohli přeložit asi jako sugesci jiného druhu. Jde o působení, jemuž jsme vlastně vystaveni od dětství ve formě spousty negativních poznámek na naši adresu, jimiž jsme mnozí trpěli ať už v rodině nebo ve škole od učitelů či spolužáků. Byly to například i hanlivé přezdívky. Tato heterosugesce působí v každém prostředí – od dílny až po kanceláře.
A všechny ty poznámky nejsou určeny k jinému účelu, než nás ovládnout. Ovládnout naše myšlení, cítění a jednání ve prospěch toho, kdo na nás takto působí.

Uvědomme si jedno: V žádném případě nejsme vystavení na milost a nemilost této rozkladné moci cizí sugesce. Nikdo nad námi nemá moc, pokud mu ji sami neposkytneme. Říkejme si starou pravdu: ˝Jsem pro sebe ten nejdůležitější člověk na světě.˝ Nepěstujme žádnou falešnou skromnost. Jestliže jiným něco dáváme (a to dává každý, kdo myslí pozitivně), pak nenechávejme naše vlastní JÁ někde v pozadí – v koutku. Byli jsme vychováváni ke skromnosti. Pamatujete? ˝Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě.˝ Ne, ne a stokrát ne. Ono to neplatilo už tehdy. Skromná panenka zůstala v tom koutě a ta neskromná jí vyfoukla ženicha. Ona je to totiž logika přírody a biologie – jen životaschopný organismus přežije. Odstrkovaný organismus se nikdy nemůže cítit v pohodě. Obvykle na své odstrkování reaguje i příznaky vážné nemoci. A tento závěr je také vysvětlením toho, proč jsem minule dosti široce popisoval příběh paní Marty. Příště vám povím příběh, který se mohl stát jen v jedné z ˝banánových republik˝.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet