Senioři v cizině 3

Autorka článku: KATEŘINA Miluji americké knihovny, ničím nerušenou atmosféru ticha, čtenář vdechuje klid a vnímá představu příběhů z knih a vyprávění z časopisů. Svět stvořen pro děti a seniory. Když jsem poprvé vstoupila do místní knihovny, očekávala jsem police knih, výpůjční řád a pracovnici, od které si budu moci zajistit členskou kartu.

Vstoupila jsem do vstupní haly a s údivem začala poznávat zákoutí pulzujícího života v americké knihovně, která je místem sice s řetězcem nabízených různorodých činností, ale současně a o to více, společenským v rámci probíhajících aktivit a událostí, ale naprosto a hlavně místem relaxace a duševního odpočinku.
Kartu mi vystavili hned. A já se rozhlížela co vše je v nabídce.Kolem mne procházeli rodiče s dětmi, kterým patřila část přízemí a celé nižší patro včetně vybavených prostor na hraní. Promítací sál nabízel pravidelně filmy pro děti až do adolescentního věku. Pro nižší věkové kategorie byla paleta akcí, od půlhodinových vyprávění pohádek po story time, kdy větší děti nejenom rozvíjí příběh čtené knihy, ale také ho výtvarně znázorňují, modelují a hrají.Ti nejhorlivější čtenáři potom soutěží v klubu Knihomol a sbírají body v soutěži o znalosti spisovatelů.Naučně vzdělávací vedení dětských čtenářů je střídáno s aktivitami zábavnými a tak se malí čtenáři setkávají při sportovních odpolednech, sobotních výletech a podvečerních divadelních a hudebních představeních či nedělních slavnostech.

Další prostory tří pater nabízely oddělení knih pro dospělé a samozřejmě čtvrté patro přístup na počítače s internetem.Ostatně počítači byla vybavena i dětská podlaží.Za sekcí nabídky DVD a CD kazet, jsem spatřila místo čtenářského ráje.Přehlídka nově vydaných knih, časopisy a denní tisk, a křesílka, křesílka a křesílka.Místa k sezení a četbě.Zde jsem potkávala místní seniory. Paul říkal, že sem pravidelně chodí po snídani, aby si přečetl nejnovější zprávy ze čtyř hlavních deníků a místních novin.Naopak Emily si zase střádala svůj čas na čtení ve středečních a pátečních odpolednech. Oproti tomu mi Wendy vyprávěla, že pro ni je nejlepší chvíle v sobotu dopoledne, kdy její syn se svou rodinou zpravidla odjíždí na výlet s dětmi do přírody a ona má tento čas jen sama pro sebe, a tak si užívá a čte hlavně romány.Přidal se k nám do řeči George, který relaxuje s knihou v neděli odpoledne, po té co zajistí v sobotu nákupy pro celý dům, žije totiž společně s rodinou jejich provdané dcery, a mají 4 vnoučata, a v neděli dopoledne se pak ještě postará o zahradu. Teď na jaře je právě na zahradě hodně práce. Já osobně mám nejradši, když si prolistuji časopisy a přečtu si krátké zprávy a informace. Zajímá mne vše, co se týká různorodosti způsobu života.

Vůbec věk po šedesátce se mi zdá věkem svobodným a nespoutaným.Když si vezmu příklady seniorů kolem mne, tak některé husarské kousky vzbuzují úžas a do značné míry i překvapení. Kdo se rozhodne se po šedesátce přihlásit do kursu pro latinskoamerické tance, začne jezdit na kolečkových bruslích, nechá si vytetovat kerku, vydá knihu básní (určitě ne vzpomínek), svolá party s účastí místního divadelního kroužku, upeče štrůdl pro všechny sousedy, připraví soutěž v malování velikonočních vajíček, studuje japonštinu, zdokonalí se v kursu skákání padákem, začne hrát na svoji starou kytaru, odcestuje na tři měsíce na brigádu na Nový Zéland, pronajme si karavan a navštíví postupně všechny své přátele, a to vše časově zkombinuje tak, aby byl vždy chápavě připraven se postarat o vnoučata.
Čtoucí senioři v místní knihovně jsou toho důkazem.
Velmi ráda se na toto místo vracím, vždy když mi to čas umožní.

Autor: KATEŘINA, New York, 2.4.2009 VR. Foto: Internet