Jak využívat moc našeho podvědomí – 65

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsem začal vyprávět jeden případ z mé poradny. Jeho aktéry jsou paní Eva, rázná podnikatelka v nejlepších letech a pan Emil, instalatér, který se vzbouřil, když z něj Eva udělala hospodyni a chůvu tím, že mu ˝svěřila˝ péči o čtyřčlennou domácnost. Dlouhou dobu to bral jako spravedlivé rozdělení rolí, když manželka ze svých příjmů dotovala většinu výdajů domácnosti.

Když v něm ale Eva začala vidět jen dalšího zaměstnance své firmy a dávala mu nejen příkazy, ale i rozkazy, hledal řešení. V té době se uvolnil evropský pracovní trh a Emil po vzoru svých kamarádů odjel pracovat do ciziny. Eva to považovala za ˝vzpouru˝, protože se Emil po dlouhé době rozhodl sám a proti její vůli.. Snaha Evy potlačit vzpouru silou, neměla jiný výsledek než výhrůžky a hádky, které přešly až k políčkům. A když se pak situace obrátila (alespoň z hlediska financí), Eva to neunesla. Emil totiž přinášel do domácnosti více peněz než ona. Jak jsme na celý tento problém šli?

Začnu Evou. Za prvé jsme si vyjasnili, že Emilovo rozhodnutí, které považovala za ˝vzpouru˝, bylo logickým důsledkem jejího mocenského jednání. Musel jsem jí vysvětlit ˝kouzelnou moc˝ slůvek jako ˝prosím˝, ˝buď tak laskav˝, ˝děkuji˝ apod. Tyto zásady zdvořilosti, ale i základy pozitivního budování vztahů mezi lidmi, které by se děti měly naučit už ve škole, ona se musela učit na trpkých zkušenostech, tak říkajíc ˝v běhu˝. (Po čase mi pak Eva sdělila, že jí to pomohlo i v jejím podnikání, ve vztazích se zaměstnanci a zákazníky. Výsledkem pak byla i vyšší prosperita její firmy.)

Emil byl velmi vstřícný. Také uznal, že mohl jednat jinak. (I když to těžko mohu posoudit, když znám věci jen ze dvou subjektivních pohledů, zda to v ovzduší hádek, urážek a facek, ještě šlo.) Proto jsme rozebrali zásady pozitivního přístupu, který neznamená jednostranné podřizování (aby člověk měl pokoj), ale spočívá v rovnoprávném a klidném řešení problému. Šlo také o posouzení silných a slabých stránek, možností a nebezpečí daného řešení. Pokud převažuje nebezpečí nad možnostmi, mělo by se hledat – oproti původnímu – třeba i kompromisní řešení. Promluvili jsme si i o tom, co mu přineslo osvobození se z domácnosti a nalezení vlastní cesty. Rozebrali jsme to podle výše uvedené metody, kterou odborné kruhy nazývají ˝analýzou SWOT˝ (je to podle počátečních písmen anglických slov vyjadřujících slabé a silné stránky, možnosti a nebezpečí). Silnou stránkou bylo to, že se zvýšilo jeho sebevědomí a poznal svou cenu. Slabou – menší kontakt s rodinou, zejména s dětmi. Možnosti do budoucna vidí v upevnění rodiny na zdravějším základě než je panování jedné strany a poslušnost té druhé. Uvědomuje si nebezpečí rozpadu rodiny, pokud s manželkou nenajdou společnou řeč a společné řešení.

Na závěr mohu dodat, že nejen romantické filmy a seriály, ale i život může přinést ˝happy-end˝. A abych ukončil ten příběh s panem Zaorálkem, s nímž jsem začal, budu konstatovat: Oba manželé jsou jako ˝znovuzrozeni˝, ˝svět jim kvete˝ a ˝štěstí jim zpívá˝.

A teď se vraťme k výroku dr.Murphyho: ˝Smísíme-li vodík a kyslík v poměru 2:1, dostaneme voduatom kyslíku s atomem uhlíku ale vytvoří kysličník uhelnatý, tedy velmi jedovatý plyn.˝ Tento příklad je určitým varováním, že nemůžeme postupovat náhodně. Protože bychom mohli namísto užitečné vody vytvořit smrtelný plyn. A z hlediska našeho tématu, namísto pozitivního vlivu podvědomí, jeho opak. Příběh nám také ukazuje, že když budeme ˝péci dort˝ jako Čapkův pejsek s kočičkou ze všeho možného, tak z toho ten dort být nemusí. A stejně tak to je s naším podvědomím a našimi prosbami k němu. Ani tady nemůžeme postupovat náhodně.

O funkci a působení podvědomí zase příště, protože dnes bych chtěl touto cestou začít informovat členy Klubu dr.Murphyho v ČR i jeho příznivce o připravované důležité Mimořádné valné hromadě.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Mimořádná valná hromada -1
Před časem jsem se již zmiňoval o tom, že se Klub dr.Murphyho v ČR dostal do určitých problémů. Dnes budu mluvit o problémech osobních. Z pětičlenného představenstva jsme zbyli dva (Ing. Jitka Holoubková a já). Nejprve (hned 14 dní po ustavující valné hromadě) na členství ve vedení klubu rezignovala z vážných osobních důvodů Lenka Tichá. Poté jsem musel několikrát přemlouvat, aby zůstaly, místopředsedkyni Věru Frišovou a Elišku Mošnerovou. Obě byly ve svém zaměstnání povýšeny a tak už neměly čas na práci v představenstvu. Nakonec asi po čtvrt roce odstoupily.

Po dohodě s nimi a zbylou členkou představenstva jsem (jako nouzové řešení, abych nemusel svolávat ani ne po půlroce mimořádnou valnou hromadu klubu), kooptoval do představenstva předsedkyni brněnského Klubíčka Martu Komárkovou. Takže nyní jsme tři. Obě kolegyně se osvědčily (Jitka Holoubková už před ustavující valnou hromadou klubu ve Svitavách) a Marta Komárková od doby, kdy působí v Klubíčku. Bez spolupráce s ní bych jen stěží zvládal zorganizovat podzimní cyklus přednášek v roce 2008 a jarní cyklus letošní. Proto je budu navrhovat do nového představenstva, kde dám k dispozici i svou funkci předsedy. Dnešní článek uzavírám informací, že mimořádná valná hromada se bude konat v sobotu 3.října od 10,00 hod v místnosti Občanského klubu na Kounicově ulici č.43. Obracím se na stávající členy klubu i případné další zájemce, kteří se chtějí členy klubu stát, aby si tento den rezervovali pro cestu do Brna. Příště budu mluvit o členských záležitostech, kde představenstvo také zůstalo hodně dlužno svým povinnostem. (pokračování příště)