Důchodce a duchovní život – Jama

Autor článku: František Benda Jama je vstupní částí tzv. aštángajógy, nejznámější partie ze spisu Jógasútra indického mnicha Pataňdžaliho. Má jediný cíl – přispět k navození klidu v mysli tak, aby se pak mohla nerušeně věnovat duchovním úvahám. Rušivých vlivů, které jí v tom brání, je několik druhů. Při jejich odstraňování se začíná s těmi nejdůležitějšími, to jest takovými, které vznikají ze styku jedince s okolním prostředím.

Nejzávažnějším prohřeškem, sahajícím až daleko do dávnověku, je zabíjení bližních, ať už se jedná o vyslovené nepřátele, nebo pouze o ty, kteří se nějakým způsobem znelíbili nebo prostě překážejí. Se zjemňujícím se životem začala být tato otázka problematická, neboť začala být vztahována na zabíjení vůbec. Už od samého počátku byl ale člověk zasazen do biologického řetězce, kde silnější požírá slabšího. Vznikla tedy pravidla koho nebo co ještě lze beztrestně zabít a na koho se to už nevztahuje. I ta se dále zjemňovala, ale jasno není dodnes. Přešlo se tedy k pojmu neubližování – ale komu? Živé bytosti jsou pojmem příliš širokým; také cítících bytostí je ještě mnoho; hodnocení se (snad) zastavilo u bytostí myslících, i když ani to není zcela jednoznačné. Starozákonní ˝nezabiješ˝ je příliš neurčité. Bude se tedy jednat o osobní přístupy ve smyslu neubližování vůbec. Jde přece v prvé řadě o klid mysli, do které by se neměly prodírat případné výčitky z neuvážených zákroků.

Tato vstupní část jamy se nazývá ahinsa, čili neubližování. Ovlivnila uvažování a jednání národů celých historických epoch, ale jedinec musí brát v úvahu své právě nastalé podmínky. Současně vzniká otázka nakolik bránit zlu a také co to vlastně zlo je. Nejhlubší myslitelé káží zlu nebránit vůbec a nepřítele dokonce milovat. Tyto úvahy mají své opodstatnění v mystice, ale pragmatický život je naprosto neuznává. Z hlediska dosažení klidu mysli jistě mají svou váhu, ale zkušenost nás poučila, že často vedly k fyzické likvidaci takto uvažujícího jedince.

Druhou částí aštángajógy je nelhaní, tzv. satja. Co do důležitosti je hned za neubližováním, neboť zkreslená skutečnost vlastně vytváří nový svět, od toho existujícího dost odlišný. To může mít nepříjemné následky jak pro vlastní myšlenkový rozvoj, tak pro chování celého okolí. Celá aštángajóga je přece zaměřena na úspěšné provádění toho, co je v Jógasútře uvedeno na samém začátku, a to, že ˝jóga je zastavení změn mysli˝. Aby se to povedlo, je třeba se vystříhat řady jednání, která toto zastavení později znemožňují.

Je třeba mít na paměti, že všechny předpisy, zde uvedené, se týkají duchovního vývoje mnicha. Ten si může v osamělosti kláštera dovolit mnohem více než prostý občan, ponořený do běžného života. Proto také Pataňdžali zdůrazňuje, že všechny požadavky, uvedené v aštángajóze, by měly být plněny vždy a za všech okolností. Stejně jednoznačné jsou i obdobné požadavky Buddhovy, a ani současné mnišské řády si co do strohosti a přísnosti s nimi mnoho nezadají. Zákon, povinnost a neustálé sebeovládání jsou hlavními zásadami.

Západní filosofie, na které je postavena i naše kultura, je ovšem silně ovlivněna křesťanstvím. Byl to Kristus, kdo do přísnosti duchovních předpisů vnesl lásku, shovívavost, milosrdenství, odpuštění a podobně. To na východě běžně nenajdeme. Kristovi nejde ani tak o přísné ovládnutí sebe sama, jako o zařazení každého jedince do humanitně smýšlející společnosti, kde si lidé navzájem pomáhají.

Bylo by krásné, kdybychom si mohli dovolit dodržovat všechny předpisy vždy a za všech okolností. Každá množina se ale chová jinak ve svém středu a jinak na svých okrajích. S pravdomluvností bychom měli potíže při nelítostném politickém výslechu, kde by na naší výpovědi závisely životy mnoha spolu-bojovníků, nebo kdybychom měli odpovědět stárnoucí dámě, která se nás s obavou v hlase zeptá, nejsou-li její vrásky a probělávající vlasy příliš nápadné, stejně tak jako při otázce malého dítěte jak přišlo na svět. Je zřejmé, že za jistých okolností je nutno zvážit, zda se přidržíme přísného předpisu, nebo jestli vezmeme pravdomluvnost do svých rukou a odpovíme s ohledem na tu situaci, ve které se právě nacházíme.

Snadno tak zjistíme, že při vší snaze o správné dodržování předpisů se musíme občas uchýlit k určitým ústupkům, ani ne tak z důvodů vlastní lenosti (což velice často hraje důležitou roli), jako spíš proto, abychom svou přemrštěnou snahou o čistotu někomu neublížili. Zde přichází ke slovu takt, noblesa a ohleduplnost.

Astéja, nekradení, je třetí částí jamy. Nemá tak neblahé důsledky jako dokáží napáchat její dva předchůdci, ale svými následky se do mysli přece jen výrazně vtiskne. Vždy znamená neoprávněné rozmnožení vlastního majetku na úkor někoho jiného. To může sice přinést okamžiky přechodného štěstí, ale klidu mysli, což je konečným cílem, to rozhodně nepřispěje.
Všechny části aštángajógy jsou kontroverzní, neboť se dají ohýbat podle různých hledisek, ale nejproblematičtější z nich je zřejmě část čtvrtá, tzv.brahmačarja. Původně znamenala sexuální zdrženlivost až celibát. Zkušenost však ukázala, že u mnohých jedinců dokáží získat vrch i jiné náruživosti, jako jídlo, práce, sport, hry, omamné prostředky a nebo různé zábavy. Ty všechny se dají shrnout pod pojem tělesné požitky, takže umírněnost by se měla vztahovat i na ně. Sexuální projevy mají nevýhodu, že jsou úzce spojeny s hormonální rovnováhou, s reprodukcí života a také s pocitem životaschopnosti. O to více pozornosti by se jim mělo věnovat.

Poslední z pětice jam se nazývá aparigraha, nehrabivost. V podstatě varuje před zbytečným rozšiřováním všeho, co potom musíme udržovat ať už ve své domácnosti nebo své mysli. Nesmí se ale přehnat (stejně jako žádný stupeň předcházející anebo i následující), neboť zcela chudí a neznalí bychom toho ve svém současném prostředí mnoho nedokázali. Éra žebravých mnichů, o které pečuje laskavá, i když sama chudá společnost, nemá v našich podmínkách naději na pochopení.

Autor: František Benda, Foto: Internet