Písečná výzva – Marathon des Sables 2009 (část 4)

Autorka článku: Ivana Pilařová 4. etapa – 42,2 km Vstáváme do slunce (stan zase odnesli), útrapy včerejška jsou pryč. Dnes je poslední etapa, zato maratonská. Na startu to vypadá, že už jsou všichni v cíli, samé legrácky a úsměvy. Hned na začátek stoupání na hřeben a po chvíli další. Nemohu uvěřit, že jsem včera doběhla 90 km a dnes zase běžím. Než se rozkoukám, jsem v polovině! To není možné, kdo to za mě odběhl?

Od kontroly vedu v duchu rozhovor s panem Krausem v pořadu Uvolněte se, prosím. Výborně se bavím a vydrží mi to 10 kilometrů. Běžím tam, kde ostatní jdou, je mi krásně, občas fotím. Samozřejmě mi ta pohoda až do cíle nevydrží, zase kopec, kolikátý už? Nemůžeš? Tak se nech vyfotit a ono to dál půjde lépe. Toužebně doufám, že za hranou na obzoru uvidím cíl. Najednou zpoza hrany vykoukne česká vlajka. Od rána ji vyhlížím a dočkala jsem se.

Normální člověk to tak neocení, s českou vlajkou se potká tak na 1. máje, u voleb nebo na státním pohřbu, ale na závodech to je jinak. Je málo krásnějších pohledů, než na české barvy na Sahaře. Na hraně je Libor, přijel mě na závěr podpořit, úžasný pocít. Za hranou mě čekají poslední dva kilometry. Beru vlajku do ruky a užívám si to. Usměvy a fotky, a zase úsměvy. Cíl se blíží, naposledy vidím bránu z této strany. Naposledy v životě. Dostávám medaili a nějak mi nedochází, že je konec. Objímám Libora,a tvoříme sérii fotek. Na kopci nad táborem otvíráme pravý český šampus a užíváme výjimečné chvíle. Mít u sebe v tuto chvíli někoho blízkého je úžasné umocnění zážitku. Jsem mu hluboce vděčná, bez něj bych tady nikdy nebyla.

Teď už mě čekají jen samé výhody a sociální jistoty - jako třeba čisté triko, teplý spacák, večeře od organizátorů a koncert orchestru Pařížské opery přímo v kempu. Ráno bude ještě snídaně a po odjezdu z kempu taky sprcha v hotelu.

Závěr
A jsem zase v civilizaci, šátek ze závodu teď nesundám alespoň týden, doma za oknem v pekáči dosouším mokrý saharský písek. Naposledy (než je uložím) a se stejným dojetím jako na závodě čtu e-maily mých fandů. Tak jsem nikoho nezklamala, jsem v cíli závodu, který byl sice o dvě etapy kratší, zato při zachování stejného celkového počtu 203 kilometrů. Skláním se před všemi, kteří mi pomáhali, cítím hlubokou vděčnost. Vážím svého 511. místa ze 770 závodníků, kteří závod dokončili (47. místo ze 103 žen).

Nelituji ani minuty z celkových 40 hodin a 57 minut, které jsem strávila na trati závodu na největší poušti světa. Moje nohy na to ani nevypadají, pár otlačenin a puchýřů, klidně mohu zítra zase někam běžet. Klidně i po poušti, je totiž barevná, rozmanitá a nádherná. Jestli bych jela znovu na MDS? Určitě ne, bylo to tak krásné, že podruhé by to mohlo být jen horší a to by byla škoda. A co dál? Je spousta dalších krásných závodů na světě, mohu si v klidu vybírat. Nemám totiž kam spěchat, ten nejtěžší už mám. Navždy.

Autor a foto: ing. Ivana Pilařová, 14. 4. 2009