Procházky literaturou

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Stanislav Kostka Neumann (5.6.1875-28.6.1947) Byl básník,publicista,překladatel, narodil se v Praze,v rodině pražského advokáta,staročeského poslance,v pěti letech mu otec zemřel a tak celou Neumannovu výchovu obstarávaly ženy, na gymnáziu vydával časopis Vlast a Slavia,nebyl zrovna nejúspěšnější student,Obchodní akademii nedostudoval-dostal se zde pod vliv vzmáhajícího se sociálního hnutí a začal se i více zajímat o lit., ve studiu nechtěl dál pokračovat,rodina mu sehnala protekční místo v redakci Hlasu Národa,kam mladý buřič opravdu nastoupil,každý den sbíral zprávy pro noviny,večer pak trávil na bouřlivých schůzích nebo rozbíjením oken nenáviděných rakouských úřadů,dokud ho nezatkli.

Roku 1893 byl zatčen, roku 1894 v procesu s Omladinou byl odsouzen na 14 měsíců,které si odpykal v Plzni-Borech; po propuštění vydal první sbírku Nemesis bonorum custos 1895-realistická poezie,ovlivněná Viktorem Dykem.
Během tohoto roku se mu také poprvé dostává do rukou Moderní Revue, časopis českých dekadentů shromážděných kolem Arnošta Procházky;dále čte knihy Friedricha Nietzscheho a seznamuje se s anarchismem, stává se vyznavačem individualismu a satanismu(Satan mu je symbolem pravého,dravého a nespoutaného života) básnické sbírky z tohoto období:

Jsem apoštol nového žití
Apostrofy hrdé a vášnivé 1896
Satanova sláva mezi námi 1897
Sbírky odrážejí zhnusení současnou společností a překypují anarchisticko-aristokratickou stylizací autora,nenacházejí jedinou pozitivní stránku života:
- spolupracuje s Moderní Revuí,píše výtvarné kritiky i verše a pod pseudonymem Kupidos vytváří později otištěné kresby a ornamenty;velká pozornost grafické úpravě svých knih
- 1896 vydává Almanach secese,důl.sborník,který sdružuje autory působící mimo Šaldův Manifest moderny,mezi přispěvatele patřil i Otakar Březina a Julius Zeyer
- v době,kdy po tetě dědí vilu v Olšanech(stává se místem schůzek,diskusí i divokých orgií bohémské kolonie) začíná vydávat časopis Nový Kult se zaměřením i na politiku, také vydává revui Philobiblon,luxusní grafickou edici
- s první ženou Kamilou Krémovou má dvě děti, syn Stanislav se později stává slavným hercem a básníkem, po rozchodu je opustil, Kamila vydává edici Knihy dobrých autorů a přináší překlady svět.literatury
- roku 1904 končí jeho bouřlivá léta v Olšanech a se svojí druhou ženou Boženou Hodačovou odjíždí do Vídně,později na Moravu do Řečkovic a Bílovic nad Svitavou,kde se setkává s přírodou inspirující pro sbírku Kniha lesů,vod a strání 1914(lyrika smyslového okouzlení a oddání přírodnímu rytmu
První světová válka ho zasahuje v Bílovicích,byl odveden a bojoval v Rakouské armádě na Balkáně,své zážitky ztvárňuje v knihách Třicet zpěvů z rozvratu, Elbasan,Válčení civilistovo
- později se stává redaktorem časopisu Moravský kraj a zakládá populární časopis Šibeničky věnovaný karikatuře;od roku 1910 spolupracuje i s Lidovými novinami; končí se svým bohémským životem – o ženách napsal básnické sbírky: Bohyně, světice a ženy; Písně o jedné věci; Dějiny lásky a Dějiny ženy,Láska 1927-33 -erotická lyrika,milostná

Po válce se vrací do Prahy a věnuje se básnění a politice, je jedním ze zakladatelů Komunistické strany Československa, přispívá do Rudého práva,Komunistického revue a vydává časopis Červen
- politické sbírky básní: Rudé zpěvy 1923, České zpěvy-nacionalismus
- spis Anti Gide 1937,polemika,reaguje na knihu Andrého Gida Návrat ze SSSR,kde kritizuje poměry v Sovětském svazu,uveřejňuje skutečnosti,které naši levicovití intelektuálové nevěděli -Neumannova kniha ukazuje,jak se básník ochotně vzdává všech idolů mládí,pokud nejsou v souladu s komunisty a uznáním úspěchů Soc.svazu
- jeho poslední dvě sbírky vznikly při nacistické okupaci: Bezedný rok, Zamořená léta
- roku 1945 byl jmenován národním umělcem, 28.června 1947 umírá

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet