Procházky (nejen) literaturou

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Karel Kryl Narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži. Jeho otec vlastnil tiskárnu – byl tedy jednoznačně kapitalista. V roce 1948 mu zabavili tiskárnu a odešel budovat Novou huť Klementa Gottwalda do Ostravy. Jelikož jeho rodina byla jednoznačně buržoazního původu, většina „přátel“ se od nich pro jistotu vzdálila. Proto nevyrůstal v nějakém velkém přebytku, nýbrž jen ve třípokojovém bytě se dvěmi sourozenci a matkou, přičemž bylo možno vytopit pouze jednu místnost. Karel jakožto nejstarší syn býval pověřen náročným úkolem – chodit krást na pole brambory, aby bylo co jíst – holt léta padesátá.

Na střední školu chodil do Bechyně – studoval uměleckou školu, ale prospěch nebyl zrovna valný. Není tedy divu, že na své mládí asi moc rád nevzpomínal, a kdy mohl, se Kroměříži i Bechyni vyhnul. Písničky začal skládat na začátku 60. let, roku 1965 se v Teplicích podílel na založení Divadýlka pro známý, 1966 poprvé nahrával v rozhlase v Ústí nad Labem, o rok později v ostravském rozhlase. Roku 1968 se odstěhoval do Prahy, postupně si získal velkou popularitu častým vystupováním a vysíláním nahrávek v rozhlase (mimo jiné pořad Houpačka). Svými písněmi bezprostředně reagoval na srpnovou okupaci a šířící se marasmus. Na jaře 1969 mu vyšla neobyčejně úspěšná a významná deska Bratříčku, zavírej vrátka. V červnu 1969 ještě vystupoval na Bratislavské lyře, v září téhož roku emigroval.

Žil ve Spolkové republice Německo, pracoval jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Absolvoval několik koncertních turné po Skandinávii, USA, Kanadě a Austrálii. Písničky skládal i v polštině a němčině. Vydal desky Rakovina (1969), Maškary (1970), Carmina resurrectionis (1974), Karavana mraků (1979), Plaváček (1983), Ocelárna (1986, rozšířená reedice 1994), Tekuté písky (1990), Monology (1993) a jiné. Vedle temných a dramatických protestních písní napsal i řadu textových hříček, v nichž často využíval štěpných rýmů. Vyšly mu sbírky textů a básní Hraje a zpívá Karel Kryl (1969), Kníška Karla Kryla (1972), Sedm básniček na zrcadle (1974) a další. Roku 1993 vyšla kniha Půlkacíř (rozhovor s Milošem Čermákem). V prosinci 1989 koncertoval na velkých manifestacích v Československu. Aktivně se účastnil sametové revoluce.

Velmi se zajímal o politiku, s mnoha politiky se znal osobně. Měl také nějaké nabídky, aby se zapojil do politiky, ale odmítl. Nicméně kritizoval politiku i dále. Byl zásadně proti rozdělení Československa, proto také vystupoval na dvou mítincích ČSSD, což si sociální demokraté vysvětlili jako jasnou sympatizaci s nimi. Nutno podotknout, že Karel Kryl byl nezávislý, s žádnou stranou úplně nesouhlasil. Někdy např. žertoval, že založí KSČ – Klub slušných člověků. Nežil zrovna spořádaným životem – denně chodil do hospody debatovat o politice, byl hodně stresovaný, rozčiloval se – byl hodně velký cholerik. Oženil se celkem dvakrát. První manželství mu vydrželo asi dva roky, to druhé již déle. Avšak ani manželství mu nebránilo v tom, aby se sem tam s nějakou ženskou vyspal. Měl spoustu milenek a ty se začaly hlásit hlavně po jeho smrti, kdy to nemohl skrývat. Byl prý katolíkem – měl velmi zajímavý pohled na víru, totiž že Desatero není, jak se většina lidí mylně domnívá, proto, aby něco zakazovalo, nýbrž proto, aby se lidé později nad svým hříchem zamysleli. Prostě, zjednodušeně řečeno – když někdo poruší některé z přikázání, jde ke zpovědi, poté odříká přikázaný počet Otčenášů a Zdrávasů, přitom se zamyslí, zda mu ty hříchy stojí za to, obvykle zjistí, že ano a jde dál.

O jeho úmrtí bych citovalazprávu z tisku:
Český exilový zpěvák, textař a skladatel Karel Kryl zemřel dnes dopoledne ve věku nedožitých padesáti let v nemocnici v německém Pasově.
Karel Kryl však nezemřel na infarkt v Pasově, ale v Mnichově. Jeho žena nakonec svolila, aby byl pohřben na březinovském hřbitově.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet