Zapomenuté osudy 1.

Autor článku: S. Ravik, koláže: O. Janíčková Vzpomínky na slavné Čechy, žijící v minulém století, které budeme na pokračování uveřejňovat, jsou samy staré padesát let. Čtenář tu najde vyprávění o pilotech, kteří začali létat ještě dříve než mnohem legendárnější inženýr Jan Kašpar, jenž na zakoupeném letounu poprvé překonal vzdálenost mezi Pardubicemi a Prahou. Točit tu budou klikou kamery první čeští filmaři, v časech, kdy bylo filmování v podstatě jen levnou atrakcí pro nenáročného diváka. Vystoupí tu i dávní cestovatelé, vynálezce, jemuž se říkalo Český Edison“.

Promluví tu znovu houslista, který bavil návštěvníky barů – vtipy i tklivými melodiemi. Mluvil jsem kdysi i s mohykány Červené sedmy, s chlapci, kteří montovali za druhé světové války rakety Wernhera von Brauna. Najdete tu samozřejmě i první muže a ženy za volantem, právě tak jako první královnu krásy, anebo zpověď krále kasařů.

S těmito dávnými legendami jsem hovořil často jako poslední. Vzpomínky ležely „v šupleti“ mé pracovny dobrých třicet pět let, kdy mi byla cesta k publikování uzavřena, až vyšly roku 2000 v knize Zapomenuté osudy. Archivní jsou ovšem i fotografie, které tehdy pořizoval můj trvalý průvodce Bedřich Kocek, fotoreportér Světa v obrazech a vítěz několika významných cen. Historickou nostalgií je i fakt, že postavy, které jsme popisovali a fotografovali, se pokládaly za Čechoslováky – a na této charakteristice jsem setrval i při korekturách stránek.

Tyto staré historie jsou pozoruhodné nejen vlastními osudy lidí, ale i faktem, že na příklad pouhých deset let stačilo pánům Laurinovi a Klementovi na vývoj od bicyklu k prvnímu automobilu, schopnému mezinárodní soutěže. Jen za třičtvrtě roku jeden z inženýrů, o nichž vyprávím, vybudoval první český třtinový cukrovar a to od výkresu ke spuštění do provozu, dokonce až v Indii. Za pouhého čtvrt roku stála Petřínská rozhledna a výměna smíchovského železničního mostu trvala dvacet čtyři hodiny! Obávám se, že mnohý z výkonů bychom už dnes ani neuměli okopírovat.

Všechny ty neobyčejné lidi jsme vyhledávali jako živoucí svědky počátků naší doby a uvědomovali jsme si, jak v překotu doby je oslavováno jen dílo samo, zatímco skuteční tvůrci našich časů procházejí kolem nás docela bez povšimnutí. I když nám kartotéka zapomenutých lidských osudů nevydala celé své tajemství, tedy alespoň střípky z nich ať připomenou dnešním občanům, že jen díky nim je náš svět takovým, jakým ho shledáváme.

O autorovi:

PhDr. Slavomír Ravik, absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, postgraduálů na College of Arts v Bagdádu a na Vysoké škole ekonomické v Praze a autor desítek knih a prací z oblasti historie, náboženství, dějin umění, ekonomie a beletrie. Původním povoláním žurnalista, za normalizace svářeč polyetylénových pytlíků, po revoluci analytik Poslanecké sněmovny, tiskový pracovník úřadu vlády, poradce a kritik všeho, co za kritiku stálo a stojí. A hlavně spisovatel.

Zdroj: Autor článku: PhDr. Slavomír Ravik, koláže Ing. Olga Janíčková s použitím fotografií Bedřicha Kocka.