Babka bylinářka 12 – Vlaštovičník větší

Autorka článku: Maura Vlaštovičník větší (CHELIDONIUM MAJUS ) Popis: Vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina s oranžovým mlékem. Lodyha větvená, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, horní až přisedlé, lichozpeřené, lístky vejčité, vroubkované, konečný lístek 3laločný. Květy ve 2 až 6květých okolících, žluté, 4četné. Kvete v květnu až září

Stanoviště:
Návsi, zahrady, rumiště, podél cest, zdi, vlhčí háje, preferuje půdy výživné, vlhké, dusíkaté, umístění mírně zastíněná.
Rozšíření:
V ČR od nížin po pahorkatiny hojně, ve vyšších polohách vzácně (max. asi 850 m n.m.). Celkově roste v Evropě na sever až po jih Skandinávie, v mírném a subarktickém pásmu Asie až po Japonsko a střední Čínu, druhotně v Severní Americe.
Jedy: V mléce obsahuje okolo 20 různých alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chelidonin, jehož účinek se blíží účinku morfinu. Z dalších alkaloidů je přítomen např. homochelidonin, protopin, allokryptopin, sanguinarin, chelerythrin, methoxychelidonin, berberin, oxychelidonin, spartein a další. Celkem obsahuje mléko 1 až 4 % alkaloidů, v usušené nati je přítomno asi 0,4% chelidoninu a dále kyselina chelidonová, kyselina jablečná, kyselina citrónová a kyselina jantarová, trochu silice a kyseliny nikotinové. Dále jsou přítomny flavonoidy, aminy a enzymy.

Hlavními toxickými látkami jsou chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky. Sanguinarin působí zpočátku slabě narkoticky, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává po přechodném pálení znecitlivění kůže. Berberin způsobuje zpočátku podráždění dechu, později jeho ochrnutí a smrt, další alkaloidy se řadí meze křečové jedy způsobující ve velkých dávkách centrální ochrnutí a zástavu dechu.
Po požité vlaštovičníkového mléka se objevuje podráždění sliznic nebo pokožky, mohou se objevit puchýře, dále se otrava projevuje škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a močí.

Léčitelství:
Obsahové látky viz. předchozí odstavec.
Sbírá se nať (Herba cheledonii) a to na počátku květu (duben až červen) nebo oddenek i s kořeny (Radix cheledonii). Nať se seřezává asi 10 cm nad zemí a suší se při teplotě do 35 °C. Usušenou drogu je nutno chránit před světlem a občas je dobré ji dosušovat, neboť snadno plesniví. Oddenek s kořeny se sbírá na podzim, kdy obsahuje nejvíce účinných látek. Suší se co možná nejrychleji, nejlépe umělým teplem do 75 °C.

Droga působí fytoncidně, sedativně, uvolňuje křečovité bolesti, roztahuje cévy, prohlubuje srdeční činnost, uvolňuje křeče bronchů a střev, zvyšuje tvorbu žluči, působí antibioticky, tlumí dráždivý kašel, preventivně působí antiastmaticky, tlumí křeče v močovém ústrojí, snižuje bušení srdce, reguluje menstruaci, zevně působí na mikrobiální ekzémy, na špatně se hojící nebo hnisavé rány, na bércové vředy. Byla prokázána i cytostatická účinnost některých alkaloidů (zejména na rakovinu kůže), pro vysokou toxicitu je však využití této vlastnosti takřka vyloučené.

Droga se nejčastěji podává ve formě tinktury, kterou lze poměrně dobře dávkovat, což je vzhledem k jedovatosti vlaštovičníku velmi důležité. V žádném případě by se však vlaštovičníku nemělo užívat bez dozoru odborníka, jako bezpečná se jeví snad jen aplikace mléka na bradavice (pokud jste si ale jisti, že jde skutečně o bradavice a ne např. o mateřské znaménko, na které se vlaštovičníkem nesmí působit!). Koupele v silnějším vlaštovičníkovém odvaru se osvědčily při plísní postižených nohou (koupel trvá 10 až 14 min., bere se 1x až 2x denně).

Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.

Vlaštovičník v Českém herbáři z roku 1899:
Laštovičník (Chelidonium majus) má silný kořen, jenž jako celá nať oplývá tmavožlutým mlékem. Lodyha přímá, huňatě chlupatá; listy na líci smutně zelené, vespod nasivělé; květy žluté.
Roste na místech stinných, v plotech a houštích. Kořen sbírá se v dubnu, nať v květnu. Oboje má nepříjemnou vůni a ostrou, hořkou chuť. Patří mezi ostré léky. Šťávou z něho zahánějí se bradavice a kuří oka. Proti zimnici a oteklým nohám dává se denně čerstvé listí do punčoch. Při bolení v břiše vloží se sušená nať i s kořenem na pupek; vředy mažou se šťávou z kořene. Šťáva v teplém pivě pitá prospívá proti moru. Též proti neduhům jater, sleziny, proti vodnatelnosti, žloutence, proti starým vyraženinám a zimnici prospívá lék tento. Šťáva ona také jest dobrou a trvalou barvou žlutou. Rostlina celá obsahuje soli, gumi, pryskyřice a j. Při léčení zvířat užívá, se čerstvá nať a dává se jí po půl kilg. rostlinožravým, prasatům po čtvrt kilgr. proti vodnatelnosti, katarrhu střevnímu a pod. Šťáva vylisovaná dává se denně asi po 30 gr. o sobě, nebo smíšena s jinými látkami v pilulích nebo jako lektvař.

Zevně dává se jako odvar neb kašové obkladky proti zatvrdlým žlázám, vyraženinám, vředům a kožním neduhům.

Autor: Maura, Foto: Internet