Mýty jsou stále živé 1

Autorka článku: Maura Seriál ˝Mýty jsou stále živé˝ je věnován starověké mytologii. Složitá problematika a peripetie mýtů je v jednotlivých článcích zjednodušena tak, aby si čtenář přiblížil pojmy a jména, s kterými se může setkat v literatuře a současně také obraz myšlení v dávných civilizacích. Texty jsou čerpány z publikací, které budou uvedeny na konci každého pojednání a čtenář, pokud bude mít zájem, ci je může opatřit v knihovně. Jednotlivé články budou vycházet každý měsíc. Přeji mým milým čtenářům pěkné chvíle při čtení a přemýšlení nad podivuhodným odkazem našich dávných předků..

Mýty, jejich pojem a poslání
Mýty jsou obvykle příběhy založené na tradičních pověstech, které vysvětlují řád světa, jeho stvoření, přírodní síly a jiné jevy a události. Mnohé mýty ukazují působení různých nadpřirozených sil nebo božstev. Mýty jsou často jednoduché příběhy, které byly předávány z pokolení na pokolení ústní formou. Mytologické postavy jsou často svázány s nějakým náboženstvím. A i my, v 21. století, jim rádi nasloucháme, zkoumáme, protože skrze ně se dostáváme do velmi vzdálené minulosti pradávných společností a čerpáme z nich znalosti, spjaté s kulturou lidstva. Proto mýty nezavrhujeme a nezapomínáme na ně.

Například řecká mytologie se skládá z vyprávění o řeckých bozích, polobozích a bájných hrdinech, která se nejprve předávala ústní básnickou tradicí. Tvoří součást starořeckého polyteistického náboženství. Řecký mytologický systém byl později v upravené podobě přejat římskou mytologií. Řada bájí tak existuje v různých variantách, jednak to, že řečtí a římští bohové sice často tvoří vzájemné protějšky, nejsou však vždy úplně totožní. Bohové jsou zpodobeni jako velká několikagenerační rodina. Její nejstarší členové stvořili svět, avšak byli přemoženi mladšími členy rodiny. Dvanáct olympských bohů popisuje řecká poezie jako ty, kteří se v hrdinském věku zjevili osobně Řekům. Bohové naučili Řeky mnoha užitečným řemeslům, naučili je způsobům bohopocty, odměňovali jejich cnosti, trestali neřesti, konali zázraky a plodili prostřednictvím lidí děti.

Keltská mytologie je zase soubor pověstí a mýtů ústně tradovaných mezi Kelty. Keltové žili na území Británie, Irska, západní části Pyrenejského poloostrova, v Galii, na severu Apeninského poloostrova a dále přes střední Evropu až na poloostrov Malá Asie. Hovořili stejným jazykem, měli stejné zvyky, ale vzhledem k velké oblasti, kterou obývali, se jejich pověsti a legendy značně lišily. Z období předtím, než převzalikřesťanství, nezanechali za sebou žádné písemnosti. Existují tedy jen nepřímé důkazy (archeologické nálezy, písemnosti antických nekeltských autorů).

Aztécká mytologie je bájesloví a základ náboženství Aztéků, obyvatel, Aztéské říše. Je charakteristická velkým množstvím bohů (přes 1000), protože Aztékové osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich bohy. Typickým rysem aztéckého myšlení byli lidské oběti, boha Huitzilopočtliho v podobě slunce bylo nutné živit srdci a krví válečných zajatců aby měl sílu na svůj každodenní zápas se silami noci. Oběti bohu Xipe Totecovi byli stahováni z kůže kterou si pak oblékali jeho kněží. A mohli bychom pokračovat dál a dál. Ale nyní jsme ve starém Egyptě, na počátku stvoření vesmíru podle egyptského pojetí.

Autor: Maura, Foto: Internet