Na plese Klubu sebevrahů – část 3.

Autor článku: Aťan ˝Pane doktore… tak tohle je můj Rudánek,˝ Judita mi představila svého manžela. Pane jo! Tělo samý sval. A ruce? Vypadají jako dvě pneumatická kladiva! Cítím na spáncích a čele rašit krůpěje potu. ˝Těší mě… Horáček.˝ Podali jsme si ruce. Trochu mi zapraskalo v kloubech.

˝Máte to tu hezký,˝ promluvil Ruda-kulturista sytým barytonem. ˝Prej tu má někde Judita na zdi portrét…˝
˝Cože?!˝ zeptali jsme se s Juditou současně. ˝Kdo ti to řek´, Rudánku?˝ špitla Judita.
˝Támhleten,˝ Ruda ukazuje přes celý sál neomylně na rozšklebeného Pepana. Mohlo mě to hned napadnout…
˝Áááá… možná je to támhleten obraz,˝ usmívá se kulturista, ˝stejně tady jinej není.˝

Než jsme ho s Juditou stačili zadržet, Rudánek už zevrubně obraz okukoval.
˝Na portrét to tedy nevypadá… to bude nějaká moderna… to já poznám. Judi – copak je tohle?˝ Ruda ukazuje na dva body velikosti mexického dolaru. Možná větší. Já tedy vidím zřetelný obtisk Juditiných prsních bradavek. Co ale řekneme Rudovi-zabijákovi, to opravdu nevím.

Judita hladí Rudu po zadku. Asi má své metody. ˝Dala jsem Picassovi jenom fotku, co nosíme na plášti. Co s tím ten bláznivej umělec udělal… Vždyť já ten obraz vlastně vidím poprvé až teď, Rudánku…˝ dává mu pusu na tvář.
˝To asi bude nějaká moderna… to já poznám,˝ opakuje si Ruda, snad aby to nezapomněl. Ale od prsních bradavek ještě oči neodtrhl. Pomalu se od spokojených manželů vzdaluji. Vidím, že Judita je velice schopná zdravotní sestra. Umí si poradit v krizových situacích.

Došel jsem si pro Pepana. ˝Bylo to nutný, blbe? Vystavit nás takovému nebezpečí?˝
Pepanovi štěstím září očka. ˝Nutný ne, ale tyhle situace jsou pro nás – profesně – moc zdravý. Vždy ve střehu!˝
˝Dělej jak myslíš,˝ usmívám se. ˝Jsem zvědavý, jak dlouho tyhle kraviny budeme oba provádět. V důchodovém věku už to nebude moc důstojný.˝
˝Naopak,˝ nesouhlasí Pepan. ˝Až s kravinama přestanu, ihned mě zastřel. Budu nadbytečný.˝
˝Pepane, vidíš támhletu sestavu u stolu? To je partička! Platón – Marconi – Marx. Nevěřím, že spolu řeší jen politický, nebo vědecký problémy. Čím dál častěji mívají normální stavy. Hlavně Marx se hodně zlepšil. Je to tvůj pacient, pěkně jsi na něm zapracoval. U mne byl jen jednou, ale docela to s ním šlo. Žádný záchvaty vzteku…˝
˝Byla u mne jeho babička,˝ povídá Pepan. ˝Marx se vlastně jmenuje Jan Novák, to ty víš. Když jsem se prohrabal všema jeho papírama… k tomu jsem přidal, co vím od jeho přítelkyně… Včera se mi vlastně, díky Honzově babičce, celý jeho příběh uzavřel.˝

Zkontroloval jsem přes sál naše manželky – nepostrádají nás. ˝Tady si sedneme, Pepane. Vyprávěj a přeháněj.˝
˝To bylo tak…˝

Autor: Aťan, Foto: Internet