Důchodce a duchovní život – Ásany

Autor článku: František Benda Ásany, což znamená tělesné pozice, jsou třetí částí aštángajógy. Našim uším toto slovo zní libozvučně, neboť tradice tělesných cvičení byla u nás zakotvena už dávno. Že v současnosti dost upadá je jiná otázka.

Tělesná cvičení v józe znamenají ale více než ˝v zdravém těle zdravý duch˝. Jejich přínos pro zdraví je bezesporný, ale jogíni si už dávno všimli, že mají i jiné účinky. Někdy rehabilitační, někdy uklidňující nebo zdraví podporující, a nechybí ani takové, o kterých se tvrdí, že přímo napomáhají k duchovnímu prozření. O tuto část výcviku se stará speciální druh jógy, nazývaný hathajóga. Ty zdravotní aspekty jsou nejlákavější, takže mnoho zájemců o jógu s nimi sice začne, ale také u nich skončí. Že prý víc nepotřebují. Na to se jóga jen potutelně usmívá – kdo začne opravdu ásany vážně cvičit, dříve či později pocítí zájem, ne-li přímo touhu přejít i k ostatním částem aštángajógy.

Druhů ásan je nesmírně mnoho. Indická tradice (o které ale víme, že velice ráda přehání) tvrdí, že bůh Šiva předal lidem několik set tisíc ásan, kterýžto počet se v praxi zredukoval až na nějakých pár set. Běžný cvičící vystačí s necelou stovkou, přičemž k udržení kondice – také vzhledem k narůstajícímu věku a vzniku některých potíží – stačí pár oblíbených. Při pozornějším naslouchání tělu se ale dá zjistit, o co si samo řekne – pokud tomu ovšem předcházela nějaká praxe.

Dost potíží je s názvoslovím ásan. Sice u nás existuje oficiální ˝Názvosloví cvičení prostných˝, ale to se příliš nehodí – podle něj vycházejí pojmenování nepoužitelně strojeně. Nejvýhodnější jsou jednoduchá slova, která výstižně (ale někdy i dost vzdáleně) danou polohu popisují. Mnoho pojmenování je ze světa zvířat, pokud je provedená pozice alespoň trochu připomíná. Některé pozice zase nesou jméno svého autora, jiné prostě popisují postavení rukou nebo nohou.

Kromě ˝čistých˝, klasických ásan se používají četná průpravná cvičení. Některé ásany totiž představují skutečně akrobatické polohy, převážné většině zájemců naprosto nepřístupné. Ale i ty přístupnější potřebují často i dlouhodobou přípravu, zvláště začalo-li se s nimi ve středním, ne-li dokonce ve vyšším věku. Pak se ale může stát, že pro samé přípravy se k vlastním ásanám ani moc nedostaneme. Což nemusí být na závadu – procvičování jednotlivých partií těla tu je, a ostatně je důležitější průběžné uvědomování si co se při cvičení právě děje než ukázkové provedení. Praxe také ukazuje, že ne všichni zájemci o jógu hned vyhledávají kurs nebo odborníka. Pokud někdo začne cvičit podle knihy, nemusí dosahovat perfektních výsledků, ale snaha se také započítává. Moderní knihy jsou prospěšné proto, že obsahují názorné fotografie, kterými je možno se nechat vést.
Každý se může snadno přesvědčit, že zacvičit si přináší psychickou úlevu i v případech, kde by se to téměř neočekávalo. Problém pak ale není v tom, co a jak cvičit – k tomu stačí natáhnout na zem přeloženou deku a je hotovo – ale v tom, aby nás nejprve vůbec napadlo, že taková možnost tu je, a pak to nejtěžší – rozhodnout se a začít.

Že cvičení a tělesný pohyb vůbec významně přispívají k udržení tělesné i psychické kondice je známo už dávno. Jóga k tomu ovšem přidává právě ono potřebné uvědomění si toho, co právě provádíme. Jinak lze přece cvičit a přitom sledovat co se děje kolem, promýšlet různé problémy, nebo dokonce diskutovat. Bez užitku to ani pak samozřejmě není, svaly si i tak přijdou na své, ale není to jóga a ásany jen podle jména. Soustředit se vůbec na jakoukoli prováděnou činnost je všeobecně prospěšné a podstatě jógy to odpovídá v tom smyslu, že soustředění na jednu věc automaticky odstraňuje známé samovolné přelévání mysli z jednoho tématu na druhé. Neboť mysl nedokáže promýšlet dvě věci současně.

Soustředění na jedinou věc má i vedlejší příznivé účinky. Spíše utkví v paměti než při automatickém, bezmyšlenkovitém provádění úkonů jak se s nimi setkáváme v každodenní praxi, takže se pak méně často může stát, že si později nejsme schopni vybavit, zda jsme to či ono vykonali nebo ne. Potom se mluví o zlepšení paměti – nikoli ovšem proto, že by naše cvičení zapříčinilo mimořádný nárůst mozkových buněk, nýbrž z důvodu zlepšení naší pozornosti.

Přirozeným důsledkem cvičení – zvlášť je-li prováděno intenzivně – je, že se po něm dostaví tělesná únava. Proto se doporučuje prokládat je dechovými a relaxačními přestávkami. Chceme-li, aby nás naše tělo zavedlo i do jiných sfér, než na jaké jsme byli zatím zvyklí, musíme být k němu jak přísní, tak také shovívaví. Únavu pak vítáme jako přirozený důsledek předcházející činnosti.
Závěrečnou náladu, kdy uvolněně ležíme a necháváme v sobě doznívat příjemné pocity ze cvičení, z lehké únavy i z vědomí, že jsme pro sebe vykonali něco prospěšného, co je schopno nás přenést přes nové prahy myšlení, lze přirovnat k závěru známé Wolkerovy básně:

To jsi ty, topiči,
vyrostlý nad těla zmučené střepy
který tu na sebe pohlížíš
ač sám ležíš slepý.

Autor: František Benda, Foto: Internet