Procházky literaturou

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Michal Ajvaz Nar. 30. 10 1949 Je český básník a spisovatel, představitel magického realismu. Vystudoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1994 se živil různými dělnickými profesemi. Pracoval jako sálový dělník v obecním domě na Praze 4, noční hlídač parkoviště, poté jako domovník v hotelu v Krkonoších a čerpač vody u firmy Vodní Zdroje. Poté pracoval mezi lety 1996 až 1999 jako redaktor Literárních novin a od roku 2003 je zaměstnán v centru pro teoretická studia Akademie Věd a Univerzity Karlovy.

. Do roku 1989 nenapsal žádnou knihu, ačkoliv říká, že psal v nepravidelných intervalech už od patnácti let. Svoji první knihu vydává tedy až v roce 1989 a je pojmenována Vražda v hotelu Intercontinental. Celkově se v Ajvazově tvorbě vyskytuje mnoho symbolů – jako třeba symbol knihy, které po přečtení mizí text, symbolizující utíkající život ad. Ajvaz si uchoval svou hravost a mírnou roztomilost prozaické tvorby, čímž svá díla odlehčuje, přesto jejich vážnost udržuje na takové hranici, aby dávala smysl a působila ve své magičnosti a mýtičnosti přirozeně. Ajvaz si tak vydobyl místo mezi významnými českými autory 20. století přinejmenším tím, že je jedním z prvních ryzích zástupců magického realismu v Čechách a přestože zatím není tak známý, jak by si zasloužil, není nutné ho proto házet do škatulky bezvýznamných autorů, přece známe z historie mnoho autorů, kteří ve své době byli bezvýznamní a až později se stali významnými a přesto jsou, logicky, zařazováni mezi významné autory svého století. V roce 1997 napsal román Tyrkysový orel, poté v 2001 napsal fiktivní cestopis Zlatý Věk a v roce 2004 ještě román Prázdné ulice, v těchto knihách se už ale oprosťuje od pražského mýtu a rozšiřuje svoje magické reálie hluboko do světa, například Malajsie, malého alpského městečka, fiktivní jihoafrické země a další a další. Mimo beletristické knihy psal Michal Ajvaz i filosofické spisy. V roce 1994 vydal knihu Znak a bytí, kde se zamýšlí nad Derridovou filosofií. Poté v roce 1997 vydal dvě knihy, Tiché labyrinty a Tajemství Knihy. A konečně poslední filosofický spis Světelný prales vyšel v roce 2003. Mimo to psal Ajvaz také mnohé eseje a zabýval se filosofií a tvorbou různých magických realistů. V roce 2003 mu proto vyšla kniha Sny gramatik a Záře písmen, kde rozebírá Borgesovu literární tvorbu.

Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) – Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory.

Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky.

Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho.
Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře.
Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) – Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti.

Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkláda také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.

Druhé Město (1993, 2005, Mladá fronta) – druhá prozaická kniha. Ajvaz říká, že první vydání mu po odevzdání rukopisu ani nebylo vráceno ke korektuře, a tak je v něm obsaženo mnoho chyb a nepřesností, kvůli kterým nemůžeme dostatečně pochopit myšlenku knihy, které už ale jsou v druhém vydání opraveny. Druhé město je první Ajvazova kniha s uceleným příběhem, který se rozkládá v mnoha kapitolách na přibližně 200 stranách. Hlavní hrdina, který zůstane celou dobu nepojmenován, se znovu naprosto nahodile zaplete do věcí, kterým nerozumí. Když se schovával v zimě před sněhem v antikvariátě a prohlížel knihy, narazil na jednu, která byla napsána zvláštními zářícími písmeny, na která ale člověk nemohl pořádně zaostřit a která se neustále jakoby pohybovala. Knihu si vzal domů a tehdy se všechno začalo. Kolotoč tajemna rozlévající se po noční Praze – obrovské vlny zaplavující Petřín, mramorové tramvaje jedoucí nočním sněhem daleko za Prahu, boj se zuřivým žralokem na jedné z pražských kostelních věží, fosforeskní losi, prohánějící se na Karlově mostě, či bar pro obyvatele ˝druhého města˝ v sousoší svaté Barbory, Markéty a Alžběty tamtéž.
Znak a bytí. Úvahy nad Derriderovou grammatologií (1994, Filosofia, Praha)
Tiché labyrinty (1997, Argestea, Praha)
Tyrkysový orel (1997, Hynek) – román
Tajemství knihy (1997, Petrov)
Zlatý věk (2001, Hynek) – fiktivní cestopis
Sny gramatik, záře písmen. Setkání s Jorgem Luisem Borgesem (2003, Hynek)
Světelný prales. Úvahy o vidění (2003, OIKOYMENH, Praha)
Prázdné ulice (2004, Petrov) – román
Druhé město (2005, Petrov)
Padesát pět měst (2006, Červený Kostelec – Příbram)

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet