Senioři v cizině 4

Autorka článku: KATEŘINA Nedávno se mne někdo ptal, proč si myslím, že je tak důležité, tak jak tvrdím, respektovat okolí, ve kterém se pohybuji.Tento fakt jsem uváděla na základě svých zkušeností, ale i ostatních z řad mých známých, kteří se snažili se stejnými pocity se skutečně zařadit a ˝vtěsnat” do života v daném prostředí, protože pro pohyb v lokálním prostředí je velmi důležité integrovat se a získat sounáležitost.

Proč je ta otázka tak důležitá?, protože odpověď na ní je velmi namáhavá.Naučit se vnimat lidi kolem sebe a porozumět jim, vyžaduje notnou dávku trpělivosti a svým způsobem i pokory.Brusel je multikulturni město a společnost, ve které se pohybujete je rámcována mistnimi podminkami.Jsme v Belgii, zemi Vlámů a Valónů, ale současně žijeme ve směsici zástupců různých národností.Vnímat, kde žiju a současně respektovat každého jedince v tomto Bruselském labyrintu, vám zajistí předpoklad, že se i ostatní budou snažit vám porozumět a přijmout vaši identitu v jejich světě.
Je tomu skutečně tak? Bylo to tak vždy?

Dle vyprávění těch, kteří sem přišli před notnou dávkou let a dnes již převážně žijí ve svém důchodovém věku zase v České republice, to bylo velmi obtížné.Záleželo na dvou faktorech, jaké řemeslo dělal manžel a jak rychle se jeho manželka co by žena v domácnosti, starající se o děti, naučila cizí jazyk.Někdy zůstala jen u povinného penza znalostí a děti se staly tlumočníky.Ti, kteří měli z manželovy strany již podstatně vyšší profesní zařazení, či se provdali za belgického příslušníka, zpravidla tady zůstaly a dokonale se integrovaly, takže dnes jsou již vlastně Belgičanky.A tudíž nelze absolutně mluvit o jazykové bariéře.Přesto i tato kategorie nových usídlenců občas pocítila závan předsudků ze stran tradičních vlámských rodin.O Belgičanech se říká, že mají v žaludku cihlu.Pocit majetku, svého hradu, své pevnosti uctívají s náležitou dávkou hrdosti.Když vyjedete mimo vnější okruh Bruselu a míjíte residenční oblasti, kde se uprostřed živých plotů, nádherných zelených a rozkvetlých zahrad pyšní rodinné stavby.

Je to velký rozdíl při vnímání svého okolí přenést se do prostředí uprostřed prosklených betonových staveb, téměř mrakodrapů a vzdušných přemostění ve směsi evropských institucí, jenž pohlcují svět administrativy.Labyrint životů a národností.Zde tedy žije vlastně ta ˝nejmladší” generace, ti kteří sem přišli na počátku 21.století a postupně připravovali vstup České republiky do Evropské unie.Někteří z nich se již dnes blíží důchodovému věku a bilancují své další kroky. Nicméně i v tomto moderním prostředí se každý snaží zpevňovat své místo, a někteří ještě pořád namísto integrace staví hradby a sem tam i cimbuří, aby viděli na dálku, že nejsou ohroženi.Každý jsme prostě jiný, a o tom to je.O to je život zajímavější, poutavější a nutí nás vidět, vnímat, a představovat si, co dál..Zkusme občas vstoupit tak jako Alenka v Říši divů, za ten horizont budoucnosti i navzdory našemu věku.
Povídala jsem si o tom všem s jednou mojí známou, která je zde provdaná a žije tady od věku svých 26 let.

Brusel, 25.5.2009 Senioři v cizině (Kateřina)

Autor: KATEŘINA, New York, 2.4.2009 VR. Foto: Internet