Úcta v rodině

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Rodina je základem k zdravému životu, vytváří bezpečné zázemí pro své členy a je důležitým zázemím nejen pro mladé členy, ale i pro starší nebo nejstarší členy rodiny. Nejde jen o láskyplné vztahy, s kterými souvisí i podpora, oběť i vzájemné citové souznění. Jde i o jistotu, že v nemoci, nouzi a nesnázích se rodinní příslušníci o sebe navzájem postarají, aniž by čekali na zvláštní odměnu nebo dokonce vděčnost od těch, kterým tuto oběť či pomoc přinášejí. Je to prostě v rodině normální. Má to být normální !

Samozřejmě, že vztahy nejsou všude ideální. Staří a mladí se přou, protože každý z nich má jiné představy a možnosti své představy realizovat. Staří často kritizují způsob života mladých, a ti zase v tom spatřují nepříjemné zasahování do samostatného života, který sotva začali žít. Někdy se pohádají tak, že spolu roky nepromluví a sotva se pozdraví. A každý cítí, že je to právem! Možná ano, možná ne. Těžko soudit. Jsou to pokořené city, uražená ješitnost, neschopnost se domluvit nebo nevůle se domluvit. Zpřetrhané rodiné svazky těžko slepovat a není dobré se do problému plést!

Často slýchávám, že tato doba je zlá, krutá, nemorální, bez citu, bez sounáležitosti jednoho k druhému.
Ale když si přečteme dějiny anebo historické knihy, které pojednávají o vztazích mezi lidmi, ať je v době starých národů anebo historicky blízké době, shledáme, že se lidské vztahy v současnosti od těch historických nemění. Možná, že jediná zvláštnost tu je – a to jsou z minulosti nábožensky podmíněná chování, strach ze hříchu a donucování k určitému chování z důvodu osobní i společesnké etiky a náboženských důvodů. Chápejme to tak! V dnešní době, současné, moderní anebo, když chcete postmoderní, se mnoho lidí domnívá, že rodina je přežitek a manželství je přežitek. Jen zřídka narazíte na krásné, úpřimné vztahy, které mezi sebou rodinní příslušníci mají a jen vzácně vidíte sounáležitost mezi mladšími a staršími členy rodiny. Nezbývá času si posedět, promluvit, vyměnit si názory, potěšit jeden druhého, obdarovat? Čas jsou peníze a mnohé rány nezahojí. Ani nejkrásnější domov pro seniory nenahradí pocit prázdnosty z odtržení od nejbližích příbuzných. Ani ta nejlepší péče od školeného personálu nenahradí prosté políbení a stisk ruky od dcery, syna, vnuka.

A samozřejmě, že je důležité, aby i starší členové rodiny citlivě přistupovali k životu svého potomstva a snažili se jim vysvětlit důvody svých opačných názorů anebo se jich zdrželi, když mohou tušit, že se setkají s odmítnutím, že mohou vyvolat konflikt. Aby rodině měli v úctě své děti, protože nejsou jejich majetkem. Nesmí jim ubližovat! Nesmí na nich vynucovat poslušnost, ale k poslušnosti je přimět, protože je to užitečné do doby, než si budou moci vybat podle vlastních zkušeností a rozumu, co je nebo není správné.

Protože úcta v rodině nepřichází sama o sobě. Musí se pěstovat a musí být zasloužená. Protože lidé, kteří si chtějí úctu zasloužit, musí být morálním příkladem, i lidským příkladem těm, od kterých ji očekávají a kteří je budou následovat. Protože ti následníci pochopí, jak je úcta v rodině důležitá, jak je ochraňující. Protože není s ní spojeno ani násilí, ani lhostejnost, ani bezcitnost.

Obvykle ne. Lidé, kteří jsou na druhých závislí pro nemoc, nemohoucnost nebo ztrátou smyslů, se musí přizpůsobit a ne tyransky se domáhat neustálé péče.
Jde o rovnováhu, jde o lásku a úctu jednoho k druhému. O nic míň a o nic víc. ˝Miluj svého bližního jako sebe samotného“, , je nejlepší zakončení dnešní úvahy o vzájemné úctě. A také znám ještě jedno: ˝Cti otce svého a matku svou˝

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet