Ženy na trůně 12

Autorka článku: Maura Alžběta Kotromanićová nebo také Eliška Bosenská, polská královna Narozena kolem roku 1340 a zemřela v lednu leden 1387. Alžběta byla vychovávaná na uherském královském dvoře a 20. června 1353 uzavřela v Budíně sňatek s Ludvíkem Velikým Uherským. Tou dobou byl už čtvrtý rok vdovcem. Jeho první manželka byla Markéta Lucemburská, dcera Karla IV., která zemřela v roce 1349. Ludvík si zřejmě hlavně sliboval od sňatku dědice, s Alžbětou totiž mnoho nezískal ani nové území, ani Ludvík si pravděpodobně sliboval od sňatku hlavně děti, s Alžbětinou rukou totiž nezískal území a ani žádné výhodné politické spojenectví.

Kronikáři Alžbětu popisují jako ženu půvabnou, krásné postavy a prudkého temperamentu, zároveň však jako bezohlednou, sobeckou, lstivou a krutou královnu. Dokud Ludvík žil, nezasahovala královna aktivně do politiky, alespoň o tom nejsou žádné zprávy. Ludvíkův život a politiku spíše ovlivňovala jeho dominantní matka Alžběta Lokýtkovna. Postavení Alžběty Bosenské dosvědčuje i titulatura v jejích listinách. V intitulaci se nazývala „iunior regina“, tedy mladší královna. Jejímu postavení neposloužilo, že se nestala matkou vytouženého dědice svatoštěpánské koruny. Z manželství se narodila pouze tři nebo čtyři děvčata. Prvorozená dcera zemřela ve velmi útlém věku. Druhá dcera, Kateřina zemřela ještě před dosažením puberty.

Nejmladší dvě byly Marie a Hedvika. Těmto dvěma se otec ještě před smrtí snažil zajistit následnictví. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika. Následnická práva k Uhrám měl také vévoda Karel III. z Drače zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na neapolskou korunu. Předpokládal se sňatek Hedviky s habsburským princem Vilémem. Starší Marie byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena se Zikmundem Lucemburským.

Všem plánům však odzvonilo.Když 10. září roku 1382 Ludvík zemřel, Alžběta se dostala do těžké situace. Část polské šlechty byla ochotná přijmout jakoukoliv z Ludvíkových dcer, pokud bude i s manželem sídlit v Polsku. Druhá část chtěla za krále Piastovce Semovíta Mazovského. Alžběta se pokusila získat Polsko silou a vyslala do Polska vojsko v čele se Zikmundem Lucemburským, snoubencem Marie. Výprava však neměla velký úspěch. Alžbeta toužila, aby se polskou královnou stala nejstarší dcera Marie. To by jí jako regentce umožnilo vládnout v Uhersku i v Polsku. Polská šlechta však odmítla uhersko-polskou personální unii a žádala nástupnictví mladší dcery Hedviky, která do Polska roku 1384 odešla. Marie byla už 17. září 1382 korunována uherskou královnou. Vládu však přebrala ctižádostivá Alžbeta. Pod vlivem svého rádce, palatina Mikuláše Gorjanského a bez ohledu na dřívější úmluvy s Lucemburky začala plánovat svatbu Marie s členem francouzského panovnickeho rodu, Ludvíkem Orleánskym.

To vyvolalo odpor nejen Lucemburků, ale i neapolského krále Karla a papeže Urbana VI. Uherská šlechta se rozdělila do tří táborů: jedni chtěli za krále Zikmunda, druzí stáli za královnou a spojením s Francií, třetí tábor v čele se záhřebským biskupem Pavlem Horváthem a bývalým mačevským bánem Janem Horváthem prosazoval za panovníka Karla Neapolského. V listopadu 1385, po obsazení Budína, si Zikmund vynutil sňatek s Marií. Následně však znovu odtáhl do Čech, aby sebral silnější vojsko. Po jeho odchodu navázala Alžběta kontakt s vévodou Karlem III. z Drače zvaným Malým, který se zdržoval v Záhřebu. Spoléhala se na přísahu, kterou dal králi Ludvíkovi ohledně práv jeho dcer na uherský trůn. Karel v čele silného vojska se však snažil ujmout vlády sám a 31. prosince 1385 byl nakonec za přítomnosti Alžběty a Marie korunován ve Stoličném Bělehradě uherským králem. Avšak 7. února 1386 pozvala Alžběta Karla pod záminkou odevzdání listu od Zikmunda Lucemburského do svých komnat na přátelskou audienci. Na Karla zde však čekal Blažej Forgáč, číšník královny Marie. Na výslovný příkaz královny Alžběty jej napadl s cílem ho zabít. Jak jinak, v celé věci měl opět prsty Mikuláš Gorjanský. Karel byl těžce zraněný, následující noci byl zajat a byl uvržen do žaláře na hradě Visegrád, kde buď zemřel na následky zranění nebo byl zavražděn .

Povídá se, že mu nalili do rány jed. Na jaře roku 1386 vpadlo do Uherska české vojsko Václava IV. V dubnu se Alžběta smířila se zetěm Zikmundem., kterému musela jako právoplatnému manželovi Marie dát svou dceru a měla splatit všechny Zikmundovy dluhy vzniklé během konfliktu s ní. Dne 25. června 1386, během cesty na hrad Gorjani, byly královny Alžběta a Marie přepadeny stoupenci zavražděného Karla Malého. Při tomto přepadení došlo k velkému krveprolití, během kterého byl zabit nejen Blažej Forgáč, ale i palatin Mikuláš Gorjanský a obě královny byly uvězněny nejprve na hradě Krupa v Bosně, poté v Novigradu na Jadranském pobřeží nedaleko Zadaru.V lednu 1387 Alžbětu před očima její dcery uškrtil v novigradské pevnosti Jan Horváth. Prý proto, že poslala tajnou zpávu do Benátek, aby s loďstvem blokovali Novigrad z moře, a tak zabránili odvezení Alžběty a Marie do Neapole.

Autor: Maura, Foto: Internet