Ženy na trůně 13

Autorka článku: Maura Hedvika, královna polská,patronka všech královen a sjednocené Evropy Když jsme v minulém díle našeho seriálu hovořili o krásné a podle kronikářů, kruté královně Alžbětě, víme, že měla dvě dcery, Marii a Hedviku. Víme, jaký osud obě královny vzaly. Nyní budeme mluvit o druhé dceři, o královně Hedvice, svaté Hedvice, královně polské. Narodila se 18. února 1374 v Budíně a zemřela 17. června 1399 v Krakově. Vládla od roku 1384 do roku 1399. Byla následnicí nejstarší vládnoucí dynastie polských králů Piastovců a to jak po otcovské tak i po mateřské linii.

Hedvika byla velmi vzdělaná, uměla hovořit latinsky, bosensky, chorvatsky, maďarsky, polsky a německy. Měla velkou zálibu v umění, pěstovala hudbu i vědu. Proslulá byla i její zbožnost a úcta k Panně Marii a samozřejmě ke své patronce svaté Hedvice Slezské. Hedvika byla vychována na královském dvoře v Budě a Visegrádu v Uhersku a již V roce 1378 ji zaslíbili potomku habsburského rodu Vilémovi Rakouskému. A tak strávila rok na císařském dvoře ve Vídni.

V roce 1364 u příležitosti slavnostních Dnů Krakova Hedviččin otec Ludvík I. Veliký se dohodl se svým dřívějším tchánem císařem svaté říše římské a českým králem Karlem IV., že Karlův syn a budoucí císař Zikmund Lucemburský se zasnoubí s Ludvíkovou dcerou a budoucí královnou Marií. Původní Ludvíkův plán spočíval v tom, že přenechá království polské Marii neboť i Zikmund měl dědičná práva k Polsku, zatímco Hedvičin rakouský manžel byl pro Uhry vhodnější. Byly nejblíže. Roku 1383 byla konečně, ve věku pouhých deseti let, v Krakově korunována jako Hedwig Rex Poloniae (polský král) a nikoliv Regina Poloniae (královna). Proč to? Tím se zdůraznila skutečnost, že je vládcem ze svého vlastního práva a ne jen jako něčí snoubenka. Krátce po korunovaci přijel do Krakova Vilém Rakouský a dožadoval se naplnění předchozích dohod. To se mu však nepodařilo. Z Krakova byl vypuzen a Hedvika sama zasnoubení zrušila. Vilém si později vzal Hedviččinu sestřenici Janu II, Neapolskou. V roce 1385 došlo k významné události. Tou bylo sjednocení Polska a Litvy.

Litva byla v té době poslední pohanskou zemí v Evropě, ale litevský král Jogaila přijal křesťanství a při křtu obdržel jméno Vladislav. V březnu toho roku se také konala svatba 36letého Jogaila s 12letou Hedvikou a krátce po ní byl Jogailo korunován na polského krále Vladislava II. Jagellonského. Jako královna měla Hedvika zřejmě velmi málo moci, aby mohla ovliňovat politický život. Ale byla však velmi aktivní v politickém, diplomatickém a kulturním životě, zasloužila se o překlady četných latinských knih do polštiny. Mnoho ze svého bohatství věnovala na dobročinné účely. Zakládala nemocnice a kláštery. Zasloužila se o založení biskupství ve Vilniusu a věnovala značné finanční prostředky na znovuvybudování Krakovské univerzity, která na počest její a jejího manžela nese jméno Jagellonská univerzita. Roku 1397 královna Hedvika založila Litevskou kolej a zvláštní odloučený internát pro Rusíny, resp. pro Ukrajince a Bělorusy při Pražské universitě.22. června 1399 Hedvika porodila dceru Elišku. Matka i dcera však do měsíce zemřely na poporodní komplikace.

Obě byly pohřbeny ve Wawelské katedrále v Krakově.Už od okamžiku smrti byla Hedvika považována za svatou a vyprávějí se četné legendy o zázracích.Jednou z nejznámějších je např. legenda o Hedviččině kříži. Hedvika se často modlila před velkým černým křížem, který dodnes visí v severní lodi katedrály Wawel. Traduje se , že Kristus visící na tomto kříži k ní často promlouval.Jinou legendou je legenda o Hedviččině stopě. Hedvika údajně navštívila kameníka, který ji prosil o pomoc a věnovala mu drahokam ze svého střevíce. Když odešla zpozoroval překvapený kameník hluboký otisk její boty na sádrové podlaze ačkoli šlo o sádru již dávno zatvrdlou. I tento otisk je v Krakově dodnes uchováván.

Hrob svaté Hedviky byl několikrát otevřen. V roce 1887 podle v hrobě nalezené kostry vytvořil Ján Matejko portrét královny. Naposledy byl otevřen v roce 1949, aby mohly být ostatky královny přeneseny do nového sarkofágu, který z bílého mramoru vytvořil polský sochař a řezbář Antoni Madeyski.Blahoslavena byla eprve 8. srpna 1986 a svatořečena pak papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Krakově 8. června 1997.

Autor: Maura, Foto: Internet