Cesta k harmonii 1

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Tak to vidím já Rozhodla jsem se napsat následující dílko ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že si potřebuji domluvit, vynadat a napravit se. Mám ráda tento svět a život a tvůrčí činnost. Naučila jsem se však vnímat i jiné věci, o kterých vám budu vyprávět postupně. Víte, k tomu, abychom byli klidní, spokojení a harmoničtí, je třeba aktivního úsilí.

Četla jsem budhistické knihy, naslouchala jsem hinduistickým guruům, cvičila jsem cestu do vlastního vědomí s Eduardem Tomášem, četla Bruntona a Maharišiho, ale naslouchala i křesťanům, židovským mystikům a islámským duchovním učitelům. Hledala jsem cestu k sobě takovým složitým způsobem proto, že jsem nevěděla, kudy ta cesta vede a kde je umístěna ta vytoužená brána ke mně samotné. Dověděla jsem se, při tom hlubokém studiu mnoho věcí o náboženství, lidské mysli, Božích zákonech, lidských pochybeních, prvotním hříchu a všech těch složitostech.

A zdálo se mi, že se téměř všichni shodují v některých věcech a to mne ujistilo, že jsem udělala dobře, když jsem je zkoumala. Jenomže – já jsem člověk, který musí většinu dne podřídit pracovnímu režimu, a nemám možnost se oddávat složitým rituálům, které jsou, podle mého názoru, důležité pro aktivně věřící. Mají k tomu důvod a ví, proč to dělají. Jsou to lidé, kteří mají náboženské myšlení, a já si jich nesmírně vážím. Jsou po náš stejně důležití, jako jejich odpůrci. Obě strany něco tvoří, co je důležité a co vypovídá o našem světě. Běžný člověk, sekularizovaný, hledá jednoduchou cestu, aby nepadnul pod tíhou starostí, pracovního nasazení nebo naopak přílišnému pocitu osamění a nedocenění. A věří, že ani on nebude ztracený, že má naději a víru v ochranu a lásku, která je bdělá a touží po vzájemném naplnění, ke které se může obracet v nesnázích, úzkosti a strachu. A často říká – vím, že je někde cosi, co mne oslovuje Neví, co to je, kdo to je, kde to je. A mnozí říkají – jsi to ty a je to v tobě. Ty jsi tím, koho hledáš, koho oslovuješ, koho miluješ a ke komu se utíkáš.

Myslím na všechny, kteří jsou zmítáni úzkostmi, strachem, obavami, kteří jsou zneklidněni stavem společnosti, světa. A každý večer sledují televizi, aby šli spát s hlavou plnou těžkých myšlenek. Myslím i na ty, kteří si neumí roztřídit změť informací a na všechno se dívají prostě jako na katastrofu, bojí se o své bližní a obávají se o jejich budoucnost. Stále chystají nějaká opatření.
Nejsme zodpovědní za to, co se děje kolem nás, pokud to nezpůsobíme sami. Jsme zodpovědní za sebe, především za sebe. Za své zdraví, za své pocity, city a činy. I za slova, které někdy neopatrně vypouštíme z úst, aniž bychom vážili jejich moc a dopad, protože i když brzy zapomeneme, co jsme řekli, semínko sváru, zloby a nenávisti je zaseto, klíčí a bují.

Nemohu tvrdit, že bych byla dokonale smířená a tvářila se jako šaman, který dýmá ze své dýmky a pro něhož vycházejí hvězdy. I když to není špatná představa. Jsem člověk z masa a kostí, který se musí nutit ke kázni a sebekázni, občas si nasadit i masku, skrývat své pocity před ostatními a taky trpět obavami, co bude zítra nebo za hodinu. Ale já miluji tento svět plný zázraků, krásy a prosté harmonie. Starý svět, který prošel ohromným vývojem a nabízí nám nejen své technické zázraky, ale i prostou krásu, kterou smíme objevovat. V sobě i kolem sebe. A potom své poznatky, objevy a pocity rozdávat – slovem, pohlazením, básní či písní, to je jedno, jakým způsobem, ale musí být srozumitelný, sdělitelný a lidský.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet