Jak využívat moc našeho podvědomí – 71

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsem slíbil vyprávět dva příběhy, které se týkají kouření. První příběh je o chlapci a mladém muži Zbyňkovi. O tom, jak se naučil a poté zase odnaučil kouřit. Je sice starý přes půl století, ale možná, že podobný zažívají jeho vrstevníci i dnes. Začínal v prvních letech poválečné euforie z nově nabyté svobody.

Čtrnáctiletý Zbyněk odešel z domova a vydal se do pohraničí. Tam nastoupil jako učeň do jedné textilky a také do internátu, kde se naučil kouřit, aby zapadl do party starších ˝mazáků˝. Tenkrát se kouřily Partyzánky, Dukly, Vlasty či Lípy. Názvy různé, ale mizerný tabák společný. Byly sice k dostání i ˝ameriky z UNNRy˝, ale ty byly pro učedníky finančně nedostupné. Zbyněk kouřil asi tak deset denně až do 18 let. To už byl na průmyslovce. A také ve svazáckém pěveckém souboru. Francouzi říkají: ˝cherches la femme˝ (za vším je žena). Byla i tady. V podobě půvabné a uvědomělé svazačky Blanky, která také kouřila, ale jednou se rozhodla – na počest nějakého komunistického výročí – že si dá závazek nekouřit. A vyzvala ostatní členy souboru, aby tak učinili po ní. Přihlásili se tři její obdivovatelé. Mezi nimi i Zbyněk. Tato čtveřice přestala kouřit ze dne na den. Nevím, jak dlouho to vydrželi ostatní, ale Zbyněk projevil silnou vůli a už si cigaretu nezapálil. Ani na vojně, ani později. Pravda, po nějaké řádce let, když nastoupil do redakce jednoho deníku, začal kouřit lulku. Ale to už nebyla závislost, nýbrž jakási ˝frajeřina˝. Když asi po dvou letech skončil i s lulkou, už se nikdy tabáku nedotkl. Tento ˝happy end˝ bychom mohli – bez ohledu na důvod proč se závislostí Zbyněk přestal – shrnout do dvou slov: SILNÁ VžLE.

Druhý příběh je ze současnosti a vypráví o ženě, která kouřila třicet let a neuměla si představit ráno bez kávy a cigarety. Paní Magdalena sice nepociťovala žádné zdravotní potíže, ani se nezadýchávala do schodů a netrápil ji ani ranní kašel, typický pro kuřáky. Rozhodovala se několikrát a také vyzkoušela všechny možné ˝berličky˝, jako jsou žvýkačky, inhalátory, náplasti apod. Až do loňska marně. Každý přípravek fungoval jen krátký čas. Chuť na cigarety se nevytratila, jak slibovali výrobci, ale dokonce se stupňovala. Chyběla jí právě ta silná vůle. Letos se o to znovu pokusila za pomoci léku proti kouření, na který začaly přispívat tři zdravotní pojišťovny. A po mnoha pokusech konečně zvítězila.
Na konci loňského roku jsem četl článek o tomto léku, jehož půlroční užívání vede k trvalé abstinenci kouření u 44 procent těch, kteří jej používali. Proto na něj některé naše zdravotní pojišťovny přispívají tisícikorunou ročně a těhotným ženám dokonce dvěma tisíci. Podle průzkumu chce za jeho pomoci přestat s kouřením 70 procent lidí. Vzhledem k tomu, že u nás kouří zhruba třetina obyvatel ve věku nad 15 let, znamenalo by to, že by se svou závislostí skoncovalo asi 1,5 miliónu lidí. A to není málo.

Kouření někteří kuřáci berou jako zlozvyk. S ˝přimhouřením obou očí˝ bychom tuto charakteristiku – zejména pro osoby nám blízké – mohli přijmout. Pokud se tento zlozvyk nestane závislostí se vším všudy. Již jsem uvedl tři možné postupy u dvou druhů závislosti. Musíme si ale uvědomit, že když někdo propadne alkoholu, drogám nebo jiné závislosti, může si za to většinou sám. Příčina alkoholismu – jako vůbec všeho zla – spočívá v negativním a destruktivním myšlení. Mnohdy je to i utápění pocitu viny a výčitek svědomí. Alkoholika často přepadne neodolatelná potřeba napít se alkoholu – a potom ani za dva týdny nevystřízliví. Není prostě schopen ovládnout se. Alkohol a jeho nadměrné požívání se stalo jeho zvykem. Alkoholik trpí – do značné míry oprávněně – hluboko zakořeněným pocitem méněcennosti, bezmoci a beznaděje. Tento pocit u něj provází silná averze vůči celému světu. Ať už si takový jedinec najde jakoukoli omluvu pro svou slabost, příčina je v podstatě jediná .- nesprávný způsob myšlení. To samozřejmě neplatí jen o alkoholismu, ale i o ostatních závislostech.

Mnozí lidé se také od své závislosti nemohou vyléčit i proto, že jim schází odvaha k poznání sama sebe. Trvalé požívání alkoholu nebo jiné drogy u nich vede nevyhnutelně k duševnímu i tělesnému úpadku. Závislost je nemoc vyvolaná strachem nebo vnitřní nejistotou. Jestliže někdo je vychováván ˝ve vatičce˝, když mu rodiče v dětství odstraňují z cesty každou překážku, pak tito jedinci (a mnohdy jedináčci) se nenaučí překonávat překážky. A když pak v mládí nebo dospělosti jim život nějakou překážku připraví, nedokáží se s ní vypořádat, nedokáží zvládnout svůj život a pak drogy nebo alkohol používají jako prostředek úniku před skutečností, před odpovědností. Každý, kdo trpí závislostí, je člověk bez vůle i když často trpí sebeklamem, že pevnou vůli má. Znáte to: ˝Ještě tuhle cigaretu a končím˝ nebo ˝Ještě dneska se napiju a od zejtřka utrum.˝ Ale povídali, že mu hráliProtože tu chybí síla k realizaci uvedeného správného předsevzetí. A kde by ji také tito lidé měli vzít? Žijí ve vězení, které si sami postavili a v němž jim žalářník zvyku navlékl řetězy a zcela ovládl jejich smutný život. O tom, jak se z tohoto ˝vězení˝ dostat, v příštím článku.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Mimořádná valná hromada Klubu dr. Murphyho v ČR
Dnes jen opakuji informaci, že bude svolána mimořádná valná hromada v sobotu 3. října od 10,00 hod v Brně, v místnosti Občanského klubu na Kounicově ulici č. 43. Obracím se na stávající členy klubu, naše patronky a také na případné další zájemce, kteří se chtějí členy klubu stát, aby si tento den rezervovali pro cestu do Brna. Proč i na nečleny klubu? Proto, že právě při valné hromadě se mohou členy stát. U prezence vyplní přihlášku, zaplatí roční členský příspěvek 250 Kč a mohou se účastnit jednání se všemi právy a povinnostmi.