Jak využívat moc našeho podvědomí – 72

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsme si říkali, že jedincům, kteří propadli nějaké závislosti, chybí obvykle síla k realizaci správného předsevzetí – skončit s cigaretou, alkoholem nebo hracími automaty. Závislost jsme si přirovnali k vězení, které si tito lidé sami postavili a sami jsou v něm i svými žalářníky.

Jsou to lidé, kteří i přes občasnou euforii, navozenou právě těmi jejich ˝drogami˝, žijí smutný život. Slovo ˝drogy˝ jsem dal uvozovek ne proto, abych zpochybňoval podstatu jejich ˝řetězů˝, ale proto, abych na jedné straně ostatní závislosti odlišil od té drogové a na druhé straně, abych zdůraznil tu příbuznost každé podobné závislosti s narkomanií. Slíbil jsem, že dnes napíši o tom, jak se z tohoto ˝vězení˝ dostat. Nejprve vám ale povím příběh padesátiletého pana Ludvíka ze své poradny, který se stal patologickým hráčem – gamblerem. Musím dodat, že tento celkem pohledný muž není ženatý a nemá ani žádný pevný vztah. Měl přítelkyni, ale ztratil ji. Také kvůli své závislosti.

Začalo to asi před deseti lety a to docela ˝nevinně˝. Jednou večer šel ze své ˝šichty˝ – zrovna bral výplatu – když jej upoutal nápis, který sliboval každému návštěvníkovi herny zdarma žetony v ceně 500 Kč. Ludvík si řekl: ˝Hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere˝ a vešel s myšlenkou, že buď něco vyhraje a nebo prohraje jen to, co mu dají. V Casinu dostal slíbené žetony i základní poučení, jak hrát ruletu. Jenže, člověk míní a zrádná kulička mění. Když si vsadil stovku na ˝červenou˝ a krupiér roztočil ruletu, Ludvík ji sledoval očima. Jak už to tak někdy bývá – nováček má štěstí. Na tuto možnost sázejí majitelé heren a proto dávají ty žetony zdarma. Je to vějička či návnada, na kterou se ˝rybička˝ chytí. Štěstí měl i Ludvík. První kolo vyhrál. A tak si ve druhém vsadil dvojnásobek. A opět na ˝červenou˝ a opět měl štěstí. ˝No to si nechám líbit, tři stovky ani ne za čtvrt hodinky˝ a hned to porovnal se svým příjmem z ˝fachy˝, kde na tuto částku musel makat tři hodiny. No a jak se říká, ˝s jídlem roste chuť˝. Pak už ale bylo štěstí střídavé. Nejprve prohrál tu darovanou pětistovku, a nakonec i sáhl na svou výplatu. Ne, neprohrál ji celou – ještě zvítězil jeho zdravý rozum a Ludvík z herny odešel o pět stovek chudší. Druhý večer se opět nechal zlákat nabídkou žetonů zdarma. Říkal si:˝Jen co to dostanu zpátky, končím.˝ Nekončil a při střídavé výhře s prohrou tam nechal několikadenní mzdu. To už jej také ˝nějaká dobrá duše˝ přesvědčila, že nemá smysl hrát takhle ˝při zdi˝ a sázet jen na barvu. ˝Sázejte na čísla, budete mít větší výhry˝, doporučil mu jeho rádce. Ludvík poslechl a někdy se mu opravdu dařilo. Dokonce asi pátý den dostal všechno, co zatím prohrál, zpátky a ještě několik stovek navrch.

To byly tedy ty začátky. Čtenář už jistě chápe, že se Ludvík ˝chytil drápkem˝ a nakonec propadl hazardu úplně. Prohrával nejen celé výplaty, ale sáhl i do úspor a nakonec prohrál i to, co měl připraveno na koupi bytuPoté, co nad ním jeho známí ˝lámali hůl˝ a když jej opustila přítelkyně, si uvědomil, že to takhle nejde dál a snažil se své závislosti zbavit. Sám ty ˝mříže˝ ale překonat nedokázal.. A tak se objevil v poradně
Lhal bych, kdybych napsal, že po dvou návštěvách se všechno změnilo. Těch našich ˝sezení˝ bylo mnohem více. Vycházel jsem z toho, že ten, kdo si upřímně přeje zbavit se nějakého nebezpečného zvyku, už je na poloviční cestě k vyléčení. Ale zdůrazňuji to slovo ˝upřímně˝, nesmí to být jen póza. A ještě jedna podmínka tu je. Přání zbavit se závislosti musí být silnější než přání v ní zůstat.

K takovému rozhodnutí a zejména vytrvání v něm, je třeba najít v sobě sílu. Závislému člověku může dodávat sílu ke skoncování s jeho metlou mimo jiné i představa svobody a nezávislosti, kterou tím získá. Jenže k této představě se musí dopracovat, aby se stala pevnou součástí jeho myšlení. Jenom tak se dostane do podvědomí a díky jeho dynamicky působícím zákonům se osvobodí od jakékoli touhy po hráčství .alkoholu, cigaretě, droze

Tu sílu jsme hledali v pozitivním myšlení pana Ludvíka. Postupně jsme měnili jeho rezignaci ˝já to nedokážu˝ na ˝já to chci dokázat˝ a podvědomí jsme předávali tuto osvobozující myšlenku. Krok za krokem jsme dosáhli toho, že Ludvíkovo podvědomí tuto myšlenku nejen přijalo, ale také ji i posílilo.

Tady si musíme říci: Jestliže člověk naplní svého ducha představou svobody a duševního klidu, který v něm zavládne poté, co se zbaví závislosti, jestliže se plně soustředí na tento nový cíl, změní se jeho myšlení. Ponenáhlu se dostaví takový stav mysli, který je pro uskutečnění cíle nezbytný. Mohli bychom jej vyjádřit slovy NADĚJE a RADOST. Samozřejmě musíme počítat s tím, že rozkladné a zlé myšlenky zde stále působí a jedinec, který se rozhodl pro tuto cestu, nesmí negativní pocity podceňovat. Pohybuje se totiž na ˝tenkém ledě˝ a každá negativní myšlenka, jestliže jí dá prostor, může ten tenký led prolomit. Například to je vzpomínka na to, jak mu bylo blaze, když hodil všechny starosti a povinnosti za hlavu, když se své ˝droze˝ oddal. Musíme také brát v úvahu, že rozchod s oblíbenou ˝drogou˝ může vyvolat i smutek. Proto je nutné se soustředit na radost z vysvobození od milovaného návyku. Na druhé straně výsledky sebeovládání, první úspěchy, které pocítí, mohou v daném jedinci posílit jeho odhodlání vytrvat.
Důležitá je ovšem pevná víra, že se jeho přání splní. Závěr příběhu pana Ludvíka si ale ponecháme na příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet