Jak využívat moc našeho podvědomí – 74

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Na dnešek jsem vám slíbil napsat na téma, které snad zajímá každého od dětství až do seniorského věku. V dětství závidíme ˝dospělákům˝, že mohou dělat věci, které nám dětem nejsou dovoleny, ve starším věku zase závidíme dětem, že už nemůžeme dělat to, co se nám tenkrát ˝zajídalo˝.

Dnes žádný příběh ze své poradny na toto téma nemám. Povím vám ale příběhy lidí, o kterých jsem se dočetl v různých pramenech. Na prvním místě je to sám dr. Joseph Murphy. V dobách, kdy se muži dožívali sotva šedesáti let, on žil aktivně až do 83. A to měl za sebou rakovinu. Zhoubným nádorem onemocněl po čtyřicítce. Tehdy taková diagnóza znamenala doslova ortel smrti, protože neexistovala chemoterapie a tím méně ozařování. Dr. Murphy se zcela jednoznačně vyléčil svou vlastní metodou – tedy mocí podvědomí a pozitivním myšlením. A o svém otci vypráví: ˝V pětašedesáti letech začal učit francouzsky. V sedmdesáti platil v tomto oboru za uznávanou kapacitu. Potom se rozhodl studovat keltštinu a i v tomto oboru to dotáhl na uznávaného a slavného učitele. Mé sestře pomáhal intenzivně při studiuS přibývajícím věkem měl stále krásnější rukopis a jasnějšího ducha. Zemřel v devětadevadesáti.˝

V knize dr.Murphyho také najdete příběh o chirurgovi, který za ním přišel po jedné z jeho přednášek a prohlásil: ˝Je mi teď osmdesát čtyři let. Každé ráno operuji, odpoledne mám vizitu a večer píši články pro lékařské i jiné časopisy. A dodal: ˝Každý člověk je tak mladý a užitečný, jak myslí a cítí.˝

Dr. Murphy rovněž vypráví o tom, jak přednášel v Bombaji a byl představen jednomu stodesetiletému muži. Popisuje jej takto: ˝Vypadal, jako by byl prozářen paprsky vnitřního světla. V jeho očích byla nevýslovná krása, která pro mne byla znamením, že zestárl s veselým srdcem a že ani jeho duch neztratil nic ze své bystrosti a jasu.˝

Ale abych nemluvil jen o mužích. Z jiných pramenů mám příběh Marthy Grahamové, zakladatelky moderního tance, která ve třicátých letech 20. století založila v New Yorku známé divadlo tance a na scéně stála až do své osmdesátky. Podle současníků se tam pohybovala graciézněji než leckterá ˝dvacítka˝. Druhý příběh je o německé filmové režisérce Leni Riefenstahlové, která se v sedmdesáti letech naučila hloubkovému potápění a její podvodní fotografie poté vyvolávaly velký obdiv a nadšení.

Prostě tyto ženy a muži nikdy nepociťovali strach ze stáří.. Někdo může říci: ˝To, že každému stejně přibývají léta, to je snad jedna z mála spravedlností, které máme na tomto světě.˝ Zdá se, že tomu tak je. Já si ale dovolím odporovat. Před časem jsem četl, že Jiří Suchý, když s ním dělali interwiev u příležitosti jeho 75. narozenin, prohlásil, že se cítí na 37. Tehdy jsem si pomyslel: ˝Já jsem o dva roky mladší, tak bych se mohl cítit na 35.˝ A tak to někdy i v žertu o sobě říkám. Jenže ono to není tak úplně jen v žertu, protože i tento způsob myšlení mi pomáhá udržovat se mladší než mi dokazuje datum narození. O tom, že na své roky nevypadám, dotvrzuje i malá příhoda z rychlíku na trase Brno-Praha. Podotýkám, že jako muž nad 70 let mám nárok na poloviční jízdenku. Když jsem se tedy tou jízdenkou prokazoval paní průvodčí, ta si mne chvíli prohlížela a pak mne požádala o občanský průkaz. Důkladně si prohlížela také moji ˝občanku˝ a pak mi sdělila: ˝To bych neřekla, že už je vám pětasedmdesát˝ Poděkoval jsem jí za tento kompliment a přiznám se, že mne to potěšilo.

To se ale nechlubím samoúčelně. Chci k tomu dodat, že kdo chce být i ve stáří čilý, aktivní a zdravý, nesmí se v žádném případě litovat. A také pro to musí něco dělat! Například zahnat lenost a každý den cvičit. Nemusí chodit do posilovny, stačí doma několik cviků. Zaručuji se, že nikomu to neuškodí, pokud nebude chtít naráz zdolat světový rekord a bude si tu zátěž zvyšovat postupně a s ohledem na svou kondici. A když se zaručuji, pak musím uvést, že i já denně cvičím. A to hned po probuzení – ještě na lůžku – nejméně 7-9 krát zdvih dolních končetin sounožmo (je to dobré na svaly nohou i břišní), což doplňuji tzv. ˝jízdou na kole˝. A pak – v průběhu dne – cvičím s gumovými napínači svalů asi tak čtvrt hodinky. A ještě něco. Začal jsem se otužovat. Nejprve jsem se každé ráno omýval do půl těla studenou vodou a nyní už se studenou vodou sprchuji. To také doporučuji každému: Zahájit pozvolna tím omýváním (radím nejprve vlažnou vodou) nebo začít v létě, kdy je voda poněkud teplejší), přejít na omývání celého těla a pak teprve pod sprchu. Mohu místopřísežně prohlásit, že se budete cítit výborně – a to i v zimě pod ledovou sprchou. Příště si řekneme něco o tom, že jsme staří jen tak, jak myslíme a cítíme.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet