Když se žena topí – román na pokračování – 6

Autorka článku: Irena Fuchsová 11. ZÁŘÍ 2001 New York. Tisíce mrtvých lidí. Hrůza, bolest, bezmoc. Útok na jistoty, které v nás do toho dne byly. Strach, co bude dál. Vztek. Kdybych byla Američan, okamžitě bych se přihlásila jako dobrovolník. Beník a New York se mi v hlavě spojili. Plakala jsem nad oběma. V těch strašných dnech jsme s Lubošem začali uvažovat o rozvodu nahlas. „Má to vůbec cenu? Proč spolu vlastně ještě jsme? Nemáme si co říct.“ Řekl patnáctého září Luboš. Neodpověděla jsem.

„Domluvíme se. Markétě je osmnáct. Všechno ti nechám. Nic nechci.“ Řekla jsem šestnáctého září. Luboš přikývl.
„Právníka si budeme brát?“ Zeptal se mě dvacátého září.
„Ne. Napíšu to sama.“ Odpověděla jsem druhý den ráno.
A tak jsme se pomalu propracovávali k rozvodu. Jako by náš rozvod zůstal ve stínu toho, co se stalo. Beník umřel. A proti New Yorku je rozvod nějakých dvou Čechů prkotina.
Žádost o rozvod jsem sepsala stručně a tak, aby nás rozvedli hned.
Majetkové vyrovnání máme. Bydlení máme. Já už dva roky bydlím ve firmě a do bývalé společné domácnosti chodím pouze pomáhat dceři, která je plnoletá.
A taky pes nám umřel, odpadnou dohady, kdo si ho vezme.
Ne, o Benovi jsem tam nepsala…
…Uvědomila jsem si, že chodím po svém kouzelném ráji jako lev v kleci.
Sakra, proč jsem začala takhle blbě vzpomínat? To moje snění! Zasním se a ulétnu bůhví kam! Jak jsem se vůbec dostala na tohle všechno? Na Beníka, na New York?
Zastavila jsem se a chvíli poslouchala, jak voda natéká do vany.
Aha. Už vím. Když jsem si začala napouštět vanu, rekapitulovala jsem. Rekapitulovala! Tsss! To jsem si tedy našla vhodnou dobu na rekapitulaci! Proč jsem si vůbec tak pitomé slovo do svého ráje pouštěla?
Rozhodla jsem se, že se bez bylinkové koupele dneska obejdu. Vytáhla jsem ze stolu žádost o rozvod a šla jsem vodu zavřít a vanu vypustit.
Nebudu tady spát. Půjdu domů a dám Lubošovi tu žádost o rozvod dneska.
Karel má pravdu. Nebudu nic odkládat. Škoda každého dne. Vždyť ještě nejsem stará! A vždycky jsem se ráda milovala! Milovala jsem Lubošovo tělo! A vášnivě jsem přijímala jeho sílu co nejhlouběji v sobě! Nikdy jsem nebyla frigidní! Nikdy!
Chci být zase taková, jaká jsem byla před operaci!
Chci se rozvést, když nám to s Lubošem neklape! Chci mít zase ráda muže!
A chci se zamilovat! Chci se podruhé v životě zamilovat a pěkně si to užít! Copak toho chci tolik?
A hlavně chci zapomenout na to, že jsem puding! Chci se přestat topit!
Možná bych měla zajít k psychologovi nebo k sexuologovi.
A třeba nakonec zjistím, že to můžu dát s Karlem dohromady.
I když Karel… no…
Když jsem si představila, jak se s Karlem miluju, musela jsem se smát. Ach, Kájo, Kájo. Musel ses zamilovat zrovna do mě? Budu ti to muset z té tvé palice vytlouct! A nejlépe tak, že tě ožením!
Ale nejdřív se musím rozvést, Kájo, to máš pravdu! Musím se rozvést, abych ti ukázala, že o tebe nebudu mít zájem ani jako rozvedená.
A až to pochopíš a smíříš se s tím, tak tě ožením.
Za několik minut jsem zajížděla do garáže, kterou jsme měli kousek od našeho paneláku.

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet