Mýty jsou stále živé 5

Autorka článku: Maura Zrod Atumových dětíJistě vás napadne, jak mohl tento mužský princip zrodit ve své osamělosti své potomstvo. V promluvě 527 z Textů pyramid se zcela nedvojznačně prohlašuje, že Atum v Héliopoli masturboval: „Uchopil svůj falus v sevření a vypudil z něj semeno, aby zrodil dvojčata Šova a Tefnutu.“ Tato přímočará představa má smysl jen tehdy, vzpomeneme-li si, že Atum v sobě choval prototyp každé kosmické síly a každé božské bytosti. Ale V promluvě 600 kněží nabízejí pro zrod Atumových dětí jiné vysvětlení. Je založené na asonanci slov s podobnými souhláskovými kostrami.

Egyptské slovní hříčky v mýtech o stvoření
Užití slovních hříček bylo ve starém Egyptě užitečným nástrojem vyučování. Například jeden papyrus se zabývá výkladem snů. Je uložen v Britském muzeu takto:
˝ vidět ve snu „velkou kočku“ znamenalo „hojnou sklizeň“
Oba tyto výrazy obsahují slabiky, jež jsou velmi podobné.
Slovní hříčky v mýtech o stvoření můžeme považovat za pokusy vyjádřit vzdělanecké pojmy. Atum je oslovován jako bůh, jenž „vyprskl Šova a vyplivl Tefnutu“. Šov je Atumův hlen, stejně jako jeho jméno – z kořene s významem „pustý“ nebo „prázdný“, což je u boha vzduchu příhodná představa – není nikterak nepodobné slovu, jehož konsonantická hodnota zní jšš (v hieroglyfech se nepíší samohlásky) a které znamená „kýchat“ nebo „prskat“. V případě Tefnut – jejíž jméno se sice vymyká přesnému výkladu, ale podle některých odhadů znamená „rosu“ nebo „vlhkost ve vzduchu“ – tvoří první dvě souhlásky jména slovo tf, jež se překládá jako „plivat“.

Význačné události pojící se k tvořivému aktu monady shrnují výňatky z Bremner-Rhindova papyru:
˝Veškeré stvoření vzešlo v život poté, co jsem vznikl já… nebyla obloha, nebyla země… já sám jsem stvořil každou bytost… má pěst stala se mou družkou… souložil jsem se svou dlaní… vychrstl jsem Šova… vyplivl jsem Tefnutu… Poté Šov a Tefnut zplodili Geba a Nut Geb a Nut zplodili Usira Suteha, Eset a Nebthet nakonec zplodili národ této země.˝

Autor: Maura, Foto: Internet