Mýty jsou stále živé 8

Autorka článku: Maura Matriarchát V tomto archaickém náboženském systému nebyli dosud bohové ani kněží. Vládla pouze všemocná bohyně a její kněžky. Ženské pohlaví vládlo a muž byl jeho obětí. Otcovství nebylo v úctě, početí bylo přičítáno větru, stravě z bobů nebo náhodnému spolknutí hmyzu. Dědictví bylo matrilineární a hadi byli považováni za převtělení zemřelých. Pod jménem bohyně Eurynomé (“široko daleko bloudící“) uctívali měsíc v úplňku. Její sumerské jméno bylo Iahu (“vznešená holubice“). (Tento titul přešel později na Jehovu v roli Stvořitele. A právě v podobě holubice ji Marduk symbolicky rozpolcoval na babylónských oslavách jara, když slavnostně uváděl nový světový řád).

Kult Titánů
Titáni (“vládcové“) a Titánky měli své protějšky v rané babylónské a palestinské astrologii, kde představovali božstva nadřízená sedmi dnům posvátného planetárního týdne. Snad je do Řeckaje mohla přinést kanaánská nebo hetitská kolonie, která vznikla na Isthmu u Korintu v druhém tisíciletí př. n. 1., nebo dokonce první Heladové.

Ale když byl v Řecku kult Titánů zrušen a sedmidenní týden se přestal v oficiálním kalendáři objevovat, uváděli někteří autoři, že je jich dvanáct, snad aby se počet shodoval s počtem znamení ve zvěrokruhu. Hésiodos, Apollodóros, Stefanos z Byzantia, Pausanias a jiní citují odlišné seznamy jejich jmen. V babylónském mýtu byli vládcové těchto planet všichni muži, s výjimkou Beltis, bohyně lásky: Šamaš, Sín, Nergal, Bel, Beltis a Nihib. Ale v germánském týdnu, který si z východního Středomoří vypújčili Keltové, v protikladu k Titánům vládly Titánky nad nedělí, úterým a pátkem.

Můžeme-li usuzovat podle božského statutu Aiolových synů a dcer, spojených do manželských dvojic, a podle mýtu o Niobě, bylo asi nejprve, když systém došel z Palestiny do předhelénského Řecka, rozhodnuto přidělit každému Titánovi Titánku, aby tak byly zabezpečeny zájmy bohyně. Ale zanedlouho byl počet čtrnáct snížen na sedm, v čemž byla zastoupena obě pohlaví. Oblasti působení planet vypadaly takto: Slunce přinášelo světlo; Měsíc sloužil kouzlům, Mars růstu, Merkur moudrosti, Jupiter právnímu řádu, Venuše lásce, Saturn míru. Řečtí astrologové se zařídili podle babylónských a planety přidělili Héliovi, Seléně, Hermovi (nebo Apollónovi), Diovi, Afroditě a Kronovi. Jejich výše citované latinské ekvivalenty slouží podnes jako jména dnů ve francouzštině, italštině a španělštině.

Autor: Maura, Foto: Internet