Na plese Klubu sebevrahů – část 5.

Autor článku: Aťan ˝Líbilo?…˝ Hezčí otázku na krásnějším místě jsem nemohl dostat. V krbu praská oheň… a my se Zdenou ležíme nazí na rozkládacím gauči… Já vím, bílá kožešina před krbem i pod námi by byla lepší, ale i tak jsem spokojený. TOHLE jsou moje nejkrásnější chvilky života! Kam se hrabe klavír… ˝Teď jsi asi deset minut nemluvil o klavíru. Copak se tak zásadního stalo?˝ zeptala se mne Zdena. ˝Nemluvil, to je pravda… ale celou dobu jsem na něj myslel…˝ ˝LHÁŘI!˝ plácla mě Zdena přes nahý pupek. Usnuli jsme.

Ráno nás vzbudilo bouchání na okenici a hrozný řev: ˝PADEJTE VŠICHNI PRYČ! LAVINA!!! Kurva, vykašli se na to… tam nikdo není.˝
˝Zdeno,˝ třesu s ní, ˝prej musíme PRYČ!˝ Vyběhl jsem jen v trenýrkách před chatu. Vidím dva lyžaře od horské služby ujíždět pryč.
NÁRAZ! Bílá masa sněhu mne semlela, jen na chvilku se mi podařilo plavat po povrchu. Chce se mi řvát ZDENO!!! …ale nemůžu. Mám plnou pusu sněhu. Vůbec netuším, jak jsem hluboko pod lavinou. Žiju vůbec? Nebo je to jen hrozný sen? Během chvilky nastalo mrtvé ticho. Začínám ztrácet vědomí. Ani nevím, jestli mi je zima, nebo teplo. Vím jediné – dusím se… a jestli omdlím, bude konec.
Začínám mít barevné sny. Vidím Zdenu s babičkou v přesvětlené zahradě. Usmívají se na mne. Babička Zdenu políbila… na rozloučenou? Chce políbit i mne… ale mezi námi je plot. Chtěl bych se k nim rozeběhnout, ale nohy mám snad z olova. Nemůžu se hnout. Babičko, Zdeni… JÁ SE NEMŮU HNOUT!!!

˝Tady! Možná, že už ho mám. Jasně… je to tady! Mám ho! Pojďte sem! Tak polez, mladej… DEKU! A fólii… Bacha na ty nosítka. Byl s tebou ještě někdo? …Neodpovídá… Kyslík… Tady byla horská chata, a nezbylo z ní ani prkno. Mladej… nebyl v tý chatě někdo? Má toho dost… Možná byl v té chatě sám a vyběhl jen v trenýrkách. Mladej! Hej! Byl jsi v té chatě sám?˝

Autor: Aťan, Foto: Internet