Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Přírodní barviva 1
Získávání modré barvy – indigo Hnědé a červené barvy Ale nejen rostliny poskytovaly barvivo Žlutá barviva Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet
Autorka článku: JUDr. Irena Novotná
Barvení bylinkamiZ literatury víme, že ve starověku a středověku se používala přírodní barviva, získávaná z přírodních zdrojů. Avšak, získávání barev z rostlin se začalo opouštět v druhé polovině 19. století, kdy se rozšířily anilínové barvy. A nyní je patrná tendence k návratu ke zdravému životnímu stylu a obnovování starých řemesel, která jaksi vymizela a to i k lítosti moderně smýšlejících lidí.
Tento článek vás zavede do světa prastarého barvířského umění, které známe z pohádek Tisíc a jedna noc, ale i z jiných historických děl. Ani dnes není toto umění zapomenuto. Receptury k získání barev k barvení jsou jistě dosažitelné v literatuře a je třeba je přesně dodržovat. A jsou i různé tajné recepty k získání oslnivých barev, jak je vidíme na závratně drahých orientálních látkách a kobercích. Takže stručně o tomto starém řemesle.
V minulosti byly zdrojem modré barvy dvě rostliny – indigovník (Indigofera tinctoria) a boryt barvířský (Isatis tinctoria). Indigovník je polokeř z čeledi rostlin vikvovitých a pochází z Indie. Celá rostlina, ale především listy, obsahuje modré barvivo. Po sklizni se barvivo získává tak, že se ještě čerstvá na drobno nasekaná nať ponoří do nádrží s vodou. Barvivo se postupně vyplavuje a usazuje na dně nádrží. To ještě není modré, ale žlutozelené. Musí se důkladně promíchat, aby zoxidovalo a tím i zmodralo. Tak vzniknou drobná modrá zrnka indiga, která se suší, lisují a posléze používají k barvení.
Boryt barvířský (Isatis tinctoria) pochází z jižní Evropy. A klidně si ho můžete vypěstovat doma bez problémů na své zahrádce. Je to nenáročná dvouletka. K barvení se používají listy z přízemní růžice. Boryt může dorůstat do více než metrové výšky. Kvete drobnými žlutými květy, které tvoří mohutné latovité květenství. Květy jsou svou stavbou podobné např. květům ohnice nebo řepky, s nimiž je boryt řazen do stejné čeledi rostlin brukvovitých. V minulosti byl boryt hojně pěstován v celé střední Evropě a používal se jako náhražka indiga.
Henna (Lawsonia inermis) je další tradiční barvířskou rostlinou. Používá se už po staletí nejen k barvení vln a látek, ale i k barvení vlasů,nehtů i kůže. Je to až 2 m vysoký keř příbuzný třeba u nás rostoucí kypreji vrbici; patří do čeledi rostlin kyprejovitých. Pochází ze severní Afriky. Z henny se získávají různé odstíny žlutooranžové až hnědé barvy.
Mořena barvířská (Rubia tinctorum) byla v minulosti velice rozšířenou barvířskou rostlinou, ze které se získávala tzv. turecká červeň. Zavedení umělého barviva alizarinu její používání zcela vytlačilo. Mořena je vytrvalá rostlina příbuzná u nás rostoucím svízelům. K barvení se používají její oddenky, které se vykopávají na konci vegetačního období. Podle přídavku různých mořidel vzniká výsledný odstín – od oranžovočervené přes červenou až červenohnědou barvu.
Královský purpur byl vzácný. Ve starověku se jako zdroj červeného barviva používat mořský mlž ostranka (Murex sp.). Ostranky se nařezávaly a červené barvivo, které ronily, se sušilo. Výtěžnost byla velice malá, a proto není divu, že toto barvivo bylo vyvažováno zlatem.
Ještě jedno barvivo se získávalo z živočišné říše. Poskytoval ho jeden druh hmyzu, sušené samičky červce nepálového (Coccus cacti). Toto barvivo se nazývá košenilová červeň. Příbuzný druh červce nopálového žije i ve střední Evropě na rostlině zvané chmerek. Také tito červci se mohou sbírat a využívat k barvení.
Ta se v minulosti získávala především z kurkumy, safloru, rmenu barvířského a rýtu.
Kurkuma (Curcuma longa) je vytrvalá rostlina z čeledi zázvorovitých. K barvení se využívá oddenek. Kurkumu známe jako koření. Ale i barvení s ní je snadné, protože není třeba používat žádná mořidla.
Světlice barvířská neboli saflor (Carthamus tinctorius) je další z klasických barvířských rostlin. Je to jednoletá, až 1 m vysoká rostlina, která svým vzhledem poněkud připomíná bodláky. Listy jsou tuhé a na okraji ostnitě zubaté. Květy skládají, tak jako u všech rostlin hvězdnicovitých, květenství zvané úbor, které je na spodní straně chráněno zákrovem ostnitých listenů. K barvení se užívají jednotlivé žlutooranžové květy. Obsahují žluté a červené barvivo. Žluté je rozpustné ve vodě, červené pouze v alkoholu. Pokud tedy chcete barvit světlicí na červeno, musíte květy propírat pod proudem tekoucí vody tak dlouho, dokud všechno žluté barvivo neodplavíte.
Rmen barvířský (Anthemis tinctoria) můžete najít zplanělý na teplých a výslunných stráních a mezích. Pochází ze Středomoří. Od obyčejného rmenu se liší tím, že jeho květenství jsou celá jasně žlutá.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je drobný keřík z čeledi vikvovitých. Na začátku léta vykvétá množstvím drobných jasně žlutých květů, které tvarem připomínají květy hrachu. U nás ji najdete na okrajích světlých lesů. K barvení se používají celé větve v době květu.
Žlutou barvu také získáte z odvarů listů vratiče obecného, rmenu barvířského nebo z afrikánů, běžně dostupných na každé zahrádce.
Fialová barva získaná z borůvek nebo bezinek bude stálejší, přidáte-li do trochu octa. Vynikajícím zdrojem fialové jsou květy ibišku (můžete je zakoupit třeba v čajovnách pod názvem karkade).