Marie – povídka

Autorka článku: Mirka Bulová „Já bych si tak přála být znásilněná, to by bylo úžasné!“, zasnila se tenkrát moje kamarádka Marie. Před dvaceti lety mi tohle říkávala často, ale když to řekla poprvé, zaskočilo mi a nemohla jsem chvíli popadnout dech. „Cože?!“, nevěřila jsem vlastním uším. „Víš, co to říkáš?“, napomenula jsem ji.

Marie byla od dětství moje kamarádka, vždycky jsme si rozuměly a svěřovaly jsme si svá největší tajemství. Byla to energická a temperamentní holka. Samozřejmě už měla za sebou první lásku, vlastně i druhou a třetí a možná bych jich tenkrát napočítala víc, ale ten pravý stále nepřicházel. Znala jsem ji dobře a věděla jsem, jak svoje přání myslí.

Byla velký snílek a tak o násilníkovi měla svou představu. Měl by to být někdo jako Robert Redford, dnes by možná vyhovoval Brad Pitt. Všechno měla naplánované do nejmenšího detailu. Znásilnění si představovala tak, že by se fešný zhýralec vyšplhal po zámecké zdi do její zámecké ložnice, plavnými skoky přešel k jejímu zámeckému loži a prudce ji políbil. Ona by se probudila a leknutím vykřikla:
„Ach“!

A pak by podlehla jeho vypracovanému, svalnatému tělu. Ale mělo to háček. V okolí nepobýval žádný Redford, ona nebydlela na zámku a po jejich panelákové zdi se nikomu evidentně lézt nechtělo. A tak si zatím jen snila o pohledném uchvatiteli. Jenže snít je málo, lepší jsou činy a tak se Marie začala víc rozhlížet kolem sebe, kdo by připadal v úvahu a zvládnul roli násilníka a romantika zároveň.

V hledáčku nakonec uvízl Vašek Dvořák z vedlejší ulice. Líbil se jí, znala ho už dlouho a navíc se zdálo, že ani ona mu není lhostejná. Jen jejímu plánu nevyhovovala jeho mírná povaha.
„No uvidíme, třeba není tak nesmělý, možná, že to je divoch“, doufala Marie.
A tak mu naznačila, že se jejich kamarádství může změnit v něco víc. A Vaškovi se to líbilo.
Vídali se stále častěji, až si nerozhodný Vašek dodal odvahy a své milované se zmocnil. I bez šplhání po zdi. Samozřejmě o nějakém násilí nemohla být vůbec řeč. Marie byla zamilovaná až po uši a ráda Vaškovi podlehla. Jen to překvapené ach nevyšlo z mé kamarádky, ale z hrdla její matky. To když Marie své rodičce oznamovala, že se musí chystat svatba. A tak byla veselka a za sedm měsíců se narodil první syn a po dvou letech druhý.
Čas běží rychle, oba jejich kluci jsou dnes už téměř dospělí. Jen jejich matka Marie je pořád stejná romantička jako v mládí.

S Vaškem žije spokojeně, jen si občas zasní o princi na bílém koni, dojímá se u čtení harlekýnek a ráda se dívá na romantické filmy.
Této činnosti se chtěla věnovat i v sobotu. Své tři chlapi poslala k Vaškově matce do Lhoty řezat dřevo a už se těšila, jak si volný den užije. Žádný úklid, žádné vaření, jen romantika. Koupila si na DVD nový zamilovaný film a už se nemohla dočkat, až si ho pustí. Chtěla jen své tchýni předvést vzornou hospodyni a přivézt pro králíky usušené zbytky chleba. A tak nakrájela krajíce, rozložila je na plech a šup s tím do trouby. Uvařila si kávu, dívala se na film a snila o velké lásce.

Najednou se jí zdálo, že se k ní někdo naklání a hladí ji po tváři. Je to pohledný muž, má světlé vlasy jako Brad Pitt. Ano, je to on, určitě jí přišel splnit její dávný sen. Sklání se k ní a snad ji chce políbit. Dobře ho nevidí, je jakoby v mlze.
˝Ach!˝, vykřikla překvapením.
˝No konečně! To jsem rád, že jste se probrala paní Dvořáková, už jsem myslel, že jste se přidusila.˝
Teď se teprve vzpamatovala. Zaostřila a už jí bylo vše jasné. Nebyl to žádný lamač ženských srdcí, ale pohledný hasič! A v celém bytě plno dýmu.
„Co, co se stalo?˝, vykoktala.

˝No nevím to přesně, ale myslím si, že jste si chtěla v troubě asi udělat topinky, co? A usnula jste v křesle. Naštěstí si sousedi všimli kouře a zavolali nás!˝

Vše dobře dopadlo. Kromě toho, že zpestřila život svým sousedům, se vlastně nic nestalo. Marie vyvětrala, zbytky chleba hodila do popelnice a odjela do Lhoty za svými kluky.
Jen nevím, jestli ještě sní svůj dávný sen o pohledném neurvalci. Bojím se jí zeptat.

Autor: Mirka Bulová. Foto: Internet