Ženy na trůně 14

Autorka článku: Maura Žofie Bavorská, česká a římskoněmecká královna Narozena roku 1376 v Mnichově a zemřela 26. září 1425 v dnešní Bratislavě. Nyní se nacházíme ve 14. století. Budoucí česká a římskoněmecká královna prožívá své dětství u svého strýce, vévody Fridricha III., Saského v Landshutu, který byl stejně, jako její budoucí manžel Václav IV., vášnivým lovcem. Už roku 1388 odcestovala se strýcem do Prahy, kde měl politická jednání. Ze soudobých kronik se dozvídáme, že půvabná dvanáctiletá princezna okouzlila krále Václava IV.a můžeme jen hádat, zda byla již tehdy součástí politických vyjednávání mezi strýcem a králem Václavem IV.

Nicméně, z historie víme, že vyjednával sňatek princezny jako zástupce jejího otce. Nevěsta byla totiž nemajetná. Ale Václav IV. byl schopný panovník a sňatkem z Žofií upevnil svou moc a i postavení a rovněž si jím připoutal odbojné Wittelsbachy.Svatba se konala 2. května 1389 v Praze. Václava a Žofii nejspíše oddal králův kancléř Jan, kamminský biskup, protože král byl ve vleklém sporu s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Tím se zkomplikovala i korunovace Žofie, kterou mohl právě vykonat jen arcibiskup. Na počet manželského svazku dal Václav IV. zhotovit řadu rukopisů. A Bible Václava IV. byla dokonce společným rukopisem krále a královny. Rukopis Willehalm pak apoteosou manželské věrnosti.

Ale na korunovaci si musela ještě počkat. V českých zemích se události řítily směrem kupředu. Za čtyři roky po svatbě, tedy v březnu 1393 dal Václav umučit Jana Nepomuckého. Barokní kroniky píší, že Jan Nepomocký byl Žofiiným zpovědníkem a že zahynul proto, že ani při mučení nechtěl prozradit její zpovědní tajemství. Avšak pozdější výklady jeho mučednické smrti se shodly na tom, že byl obětí sporů krále a arcibiskupa Jana z Jenštejna. Věnná města Žofie získala až nějaký čas po smrti císařovny-vdovy Alžběty Pomořanské a při jejich spravování projevovala dobrý ekonomický cit a svůj majetek dokonce rozmnožila. Získala panství Potštejn s Kostelcem nad Orlicí či hrad Lichnici a Bradlec a svůj zájem věnovala i zakladatelské činnosti.

Až 13. března 1400 byla Žofie konečně arcibiskupem Oldbramem ze Škvorce, synovcem Jana z Jenštejna, korunována českou královnou. V letech 1402 – 1403 v době odboje proti králi Václavovi a jeho internaci ve Vídni, pobývala královna Žofie ve svých východočeských věnných městech, především v Hradci Králové. Královna Žofie byla uvážlivá, moudrá a prozíravá žena. Nejenže dokázala dobře hospodařit se svým majetkem, ale pozorně sledovala vystupování Mistra Jana Husa v Betlémské kapli, vztáhla nad sním spolu se svým manželem ochrannou ruku a nejednou varovala před nepokoji, které by mohly po smrti Jana Husa v Čechách povstat. Václav IV. zemřel v roce 1419 po zprávách o první pražské defenestraci.

A tím také skončilo zřejmě komplikované, ale relativně spokojené, ale bezdětné manželství. Žofie se pak uchýlila pod ochranu švagra Zikmunda, jehož nástupnictví na český trůn podporovala. Nějaký čas byla správkyní království a 6. října 1419 přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu ˝práva a řádu zemského˝.Složitá doba ovšem donutila Žofii úřad složit a Zikmund musel své zájmy hájit sám. Královna-vdova si na něm vydobyla pevné sídlo v Prešburku. Je známo,že mezi ní a Zikmundem probíhaly spory o náhrady za majetek. Proto je dost nepravděpodobné, jak se tvrdí, že měla se Zikmundem poměr. Zikmund prý dokonce zvažoval, že královnu-vdovu znovu provdá, podle všho za polského krále Vladislava II. Jagella. Avšak Žofie Bavorská zemřela 26. 9. 1425 v dnešní Bratislavě, kde je v chrámu sv. Martina pohřbena.

Autor: Maura, Foto: Internet