Cesta k harmonii 3

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Přítomnost, budoucnost, minulost Všimla jsem si, že každý člověk někdy žije v jiném čase. Je 20. května 2001, 11:10. Místo: Brno. Před chvílí mi volala kamarádka, celá rozrušená, že mi musí něco říci. Před týdnem potkala jednu známou a ta ji řekla, že viděla jejího přítele, jak hovoří velmi důvěrně v kavárně s nějakou ženou.

˝A já se nemohu z toho vzpamatovat, pořád na to musím myslet.˝
˝A mluvila jsi s ním od té doby? Vysvětlil ti to?˝
˝Prosím tě, určitě by mi něco řekl, ale nevím, zda by mi řekl pravdu.˝

První případ:
Moje kamarádka už deset dní žije v minulosti. A zatímco čas od té chvíle plynul, zatímco od té chvíle se stalo mnoho věcí a svět se zase o nějaký krůček změnil, ona to nevnímá. A ani nevnímá, že já jsem už o těch deset dní dál a nemohu s ní být v její minulosti a současně zřejmě ona nechce do mé přítomnosti.Komunikace s ní, i když to budu myslet sebelépe, je ztracená. Co s tím? Řekne mi, že nemám soucit a že to s ní nechci prožívat a sekne mi s telefonem.

Druhý případ:
Můj přítel si chce koupit v nějaké blízké budoucnosti auto. A už týden tím žije! Ničím jiným. Zatímco se já pachtím v práci, protože potřebuji ještě dnes vyřídit spoustu věcí, to ho nezajímá. A já si nemohu říci o volno, protože musím splnit dnešní termín. A vím, že se dnes sešel s jedním obchodníkem s auty, aby se šel, už nevím po kolikáté, podívat na svého naleštěného miláčka. Nemám mu to za zlé, protože ho chápu, ale nejsem s ním v souladu, protože on je posunutý do jiného časového pásma, které je v tuto chvíli jeho jedinou realitou.

Třetí případ:
Maminka se pohádala se svou sestrou. A důvod hádky? Vzpomněly si na nějakou událost před padesáti lety, která připravila její sestru o peníze a ona ji s tím nyní stresuje. Obě se přemístily do dávné minulosti, znovu ji prožívají, jako by byla nyní přítomností, vzpomínají na jména lidí, kteří u toho tehdy byli a vyplouvají na povrch dávno přežité a zapomenuté trpkosti. Maminka mi to bude celý večer vykládat, a i když se mne to opravdu netýká, vím, že mne to bude stresovat stejně jako ji. A doma na mne čeká práce, kterou asi nebudu schopná dobře udělat, protože mi v hlavě cirkulují myšlenky, které by mne neměly vůbec zabývat samy sebou.

Víte, tyto tři případy jsou běžné a normální. Jenomže jsou zdrcující, když si uvědomíme, že se trápíme záležitostmi, které nemají v danou chvíli pro nás smysl, které buď uplynuly a zapadly do trezoru minulého času anebo mohou nastat a jejich budoucnost je tak nejistá, že není třeba se tím nyní zabývat, ale připravit se na ni. Měla bych v klidu otevřít počítač a pracovat na překladu, který musím ještě včer odevzdat e-mailovou poštou, ale moje mysl je svázána, stejně jako vůle. A čas běží svým tempem.
Sedím a piji kávu a přemýšlím nad tím vším. A napadá mne, že jediné, co má opravdu smysl v tuto chvíli je: sednout si k tomu počítači a pustit se do práce. A každémému, který mne chtěl zatáhnout do jiného času, říci: promiň, já mám teď práci. Musím se smát sama sobě. Konečně se zvedám a jdu udělat ten zatracený překlad. Je to totiž aktuální problém.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet