Cesta k harmonii 4

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Je to Anděl strážný, Bůh tajemný guru či normální selský rozum? Znáte to. Něco se chystáte udělat a už předem víte, že to riskantní, nebo že je to hloupost. Ale nutí vás to, abyste si otestovali, co to udělá. A najednou – z ničeho nic – se ozve něco ve vás: nedělej to! Leknete se. Ale pak, taková ta opička v nás, si řekne: a já to vyzkouším, třeba to půjde. A pak se pochlubím a všichni mne budou obdivovat. Nedělej to! Ozve se zase a vy zaváháte.

Víte, kdo k vám promluvil? Váš vnitřní hlas. Ale není vysílán ani napřirozenými silami, ani zkušenostmi, kterými je jinak obdařován tzv. selský rozum. Je to naše intuice, intuitivní vnitřní vědění. K někomu mluví intenzivně, k někomu zřídka, záleží, jak mnoho jsme s naším nitrem v kontaktu. Není to ani policajt, který hlídá každý náš krok, aby náš za ty špatné pokutoval a za ty dobré pochválil. Je to spíš štěstí, když ho uslyšíme nebo vnímáme v momentě, kdy nás napomene: hele, brzdi brzdi brzdi…….. .

Jsme příliš rozptylováni událostmi vnějšího světa a myšlenky některých lidí jsou podobny bulváru. Ne, to nevadí, není to na závadu. Zatímco oni nás už svými řečmi baví (a takové řeči = drby), mají to totiž už nějak v sobě přežvýkané, my se tomu divíme, když slyšíme ty zvěsti poprvé a přidáváme jim nezaslouženou pozornost. Naše myšlenky se k tomu vrací a to nás ohlušuje. Ztrácíme tak kontakt sami se sebou. S naším vnitřním prostorem. A tak jsme dostatečně naklepáni k tomu, abychom provedli nějakou nepředloženost, abychom ztratili na chvíli obezřetnost nebo opatrnost.

Ujišťuji vás, že navázat kontakt s naším nitrem není opravdu nic jednoduchého. Chce to čas. Chce to uvolnění a toho nejsme jen tak schopni bez trpělivé práce se sebou samým. V určité chvíli můžeme mít pocit, že se vzdáváme kontaktu s reálným světem, ale to není tak. Ta realita je v nás, je to naše vlastní realita. Ty vlivy, které nás obklopují, ať jsou již z medií nebo rodiny či zaměstnání, figurují sice v reálném čase, ale my si tím nedáme zaplavit myšlenky, že ne? Například se na prvních stránkách v tisku objeví nějaká zpráva, která s námi zatřese. Máme pocit, že zítra skončí svět. Popadne nás úzkost, strach a pocit, že musíme hned něco udělat, abychom ochránili své blízké. Celý den jsme ve vleku takových znepokojivých myšlenek, aniž jsme se jen na chvíli snažili je vyhodnotit. A druhý den zjistíme, že to tak není. Nebo to není tak docela pravda. A už s tím nějaký vědecký tým, jehož jména nikdo nezveřejnil, něco dělá. Sláva, řeknete si, už se na tom pracuje! Ale následující den zjistíte, že ten tým stále na problému pracuje bez výsledku. A mávnete nad tím rukou. Ještě stále jste ve vleku vnějších událostí a váš vnitřní rádce, vaše intuice mlčí. Proč? Protože jste se ho na nic neptali. Nespojili jste se s ním, a tudíž vás nemohl také kontaktovat.

Chybí vám? Toužíte, abyste s ním byli co nejvíce? Ponořme se do sebe. Přestaňme pouze sledovat, co kdo říká a co kdo vyhodnocuje jako správné, nesprávné. Řiďme se vlastním hlasem, protože on nám řekne, co je v tu chvíli dobré či špatné.
Vzpomínám si na jednu událost. Šla jsem kolem páté hodiny odpoledne na nákup a viděla jsem, jak na chodníku leží člověk. Bylo mi divné, že se k němu nikdo neshýbnul a nezavolal pomoc. Šla jsem tedy blíž. Postával tam kroužek lidí a hned mi hlásili, že je opilý a že se s opilci nemíní nikdo párat. Připadalo mi to podivné – a co, i kdyby byl opilý, nemá tu co ležet na veřejnosti, aby ho každý sjížděl pohrdavými pohledy. Zavolala jsem záchranku. Přijeli i s lékařem – nebyl opilý, měl diabetický záchvat. Odvezli ho. Nevím, zda žije, co se s ním stalo. Vím, že mne oslovil vnitří hlas, abych udělala něco, co ostatní nepokládají za nutné nebo správné, co je užitečné, dobré v daný okamžik. A že je každý dobrý skutečk po zásluze potrestán? Ano, tomu věřím. Konečně to vyplývá z rozdílného postoje vašeho vnitřního vědomí a společenského mínění. Netrpte proto. Je to jen ego, které chce být obdivováno a pro které tak často strádáte. Zbytečně. Je správné vykonávat to, co vnitřně chcete, protože jste to prostě – vy.
Neodsuzuji tisk, média, společenskou morálku. Je to takové, jaké je, někdy zábavné, někdy k vzteku. Ale já se přimlouvám: hledejte svůj vnitřní hlas, aby vám napověděl, co je nebo není správné a vybudujte mu v sobě místo, aby se tam měl co nejlépe.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet