Cesta k harmonii 6

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Bojovníci s větrnými mlýny Štve vás, že ať děláte, co děláte, kýžené výsledky se nedostavují? A vždycky je to stejné. Podřízení nesplní úkol, takže to musíte udělat za ně. Nadřízení vám včas nepodepíší smlouvu, takže se na vás někdo hodně naštve a vynadá vám do telefonu. Takový život je na kočku, říkáte si. A tak večer, když si dáte vaši oblíbenou koupel, vás napadají různé plány, jak změnit zaměstnání, způsob života anebo dokonce i manžela! Vítejte v tom případě do klubu bojovníků s větrnými mlýny!

Jednou jsem se zeptala: proč to, co jsem vám uložila, nikdy neuděláte včas, pane Zahálko? Neví. Prostě se vždycky něco semele, něco do toho přijde. Nakonec o co jde? Vždyť se to všechno udělá, tak proč ten křik?
Další případ – manžel, pokaždé když přijde domů, nechává boty uprostřed předsíně a já o ně vždycky zakopnu.
˝Proboha, Franto, proč to jednou neuklidíš?˝ vlítnu na něho do kuchyně, kde si čte klidně noviny.
˝Co jako?˝ zeptá se s plnými ústy a obrací nechápavě oči ke mně.
˝Ty tvoje lodě v předsíni. Zase jsem se o ně málem přerazila. Už jsem ti to řekla nejmíň stokrát.˝
˝Musíš dávat pozor, může tam být cokoliv jiného, o co bys ses přerazila. Třeba ty tvoje boty na podpatkách, na které jsem už dvakrát šlápl před koupelnou. A neruš, nekřič a nedělej vlny.˝

Ano, je pravda, že na ně šlápl, ale neuklidil. Nechal je tam ležet.
Nakonec ty boty uklízím já. Jak slyším jeho kroky na chodbě, už jsem nastartovaná, abych je pěkně zasunula do botníku. Uběhla nějaká doba a najednou vidím, že je uklízí sám. Mlčím, nechválím ho, je to přeci normální, já taky už nenechávám své lodičky před koupelnou, že jo? Protože vím, že by o ně zakopnul. Ano, v našem soužití se často zlobíme nebo hroutíme z věcí, které někdo prostě nedělá a má dělat, místo toho, abychom to v klidu udělali sami a čekali, že se dostaví kýžený výsledek nebo pomohli ho dosáhnout. Často takové maličkosti přerostou v hádku až katastrofu a té je možné zabránit.
Jsou lidé, kteří nepokládají za nutné po sobě uklízet talíř, když dojedí, ale je pro ně důležité se protahovat po dobrém jídle na židli a pokukovat na televizi. Není třeba jim hned špinavý talíř házet na hlavu. To nic nevyřeší. Není třeba z toho dělat celovečerní vystoupení pro dva herce, v kterém mohou vyplavat na povrch ještě jiné věci, které mohou hodně mrzet. Je dobré dát talíř do dřezu, umýt ho a hodit manželovi nebo dítěti utěrku s posbou, pojď se mnou utřít nádobí a vykládej mi, co jsi dnes všechno zažil.

Lidé si přinášejí do soužití zvyky, na které nejsme dostatečně připraveni a neumíme se s nimi srovnat. Odnaučovat je nepříjemné zvyky – to je boj s větrnými mlýny. Jsou dospělí a mají to zažité. Ale přimět je k tomu, aby přemýšleli, že mohou přijmout nové pořádky, je správné. Třeba nás to samotné naučí si dávat pozor na to, co děláme a jestli náhodou nejdeme na nervy druhému tím, jak to děláme. Najděme si nové cesty k pořádku v domácnosti, k pořádku v dokladech a k pořádku ve svých věcech. Vytvořme si mezi sebou jistotu, že když se něco stane, budou vždy všechny věci na svém místě, takže nebudeme si vyčítat, že zase nebyly klíče tam, kde měly být, ačkoliv se to už jednou dohodlo, sákryš. Ano, někde to musí prostě zlomit, někdy se musí udělat rozumný ˝kontrakt˝, aby věci byly tam, kde být mají, záležitosti se řešily tak, jak je to obvyklé, každý se dostavil tam, kam má a v dohodnutém čase, i když byl zvyklý chodit všude pozdě. Nebojujme s větrnými mlýny, ale sami se sebou. Je to namáhavé, tvrdé, ale když se to podaří, nastane jak na pracovišti, tak i v domácnosti klid. A ten všichni potřebujeme. Stejně jako jistotu, že všechno je na svém místě, jak má být.

I v tom je ten duchovní pokrok. Vzdát se konfliktů, které mi dělají dobře, protože mohu vybít nahromaděný adrenalin na někom, kdo mi k tomu dal příležitost a najít cestu smíru, přesvědčit druhého, aby se mnou spolupracoval proto, že jen tak dosáhneme kvality společného života, pocitu štěstí a zbavíme se přetlaku, starostí a obav. Náš domov bude naším útočištěm a ne ringem, v kterém skončí náš celodenní zápas v rozhodujícím boji, kdo z koho.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet