Cesta k harmonii 7

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jaká jsou naše východiska a proč děláme, co děláme? Myslíte si, že máte jen jednu osobnost? Ano? Tak proč se tak často cítíte rozpolcením, rozmrzelí a naštvaní? Proč jste pořád něčím vyrušováni? Například se snažíte pracovat a popadne vás touha relaxovat. Nebo relaxujete a najednou vás popadne touha sednout k počítači a dokončit načaté dílo. Je to jednoduché. Nejsme jednolitá osobnost, ale máme v sobě více osobností. Je třeba je respektovat, ne se s nimi hádat anebo vést válku. Pokud tedy nechceme, že ano.

Jestliže jsme typ člověka na hraně workoholika, ztotožňujeme se s pracovitým člověkem a ostatní oopíráme.Popíráme jinou stránku naší osobnosti, která touží po požitcích a klidu. A tyto dvě osobnosti přichází mezi sebou do konfliktu. Proto se zmítáme mezi nimi a nevíme, které dát přednost. Svědomitost nám velí dokončit práci. Ale už jsme načatí tou druhou osobností, která nás láká na procházku, na rande, na zábavu. A tak tu práci, kterou jsme dělali s chutí, končíme s nechutí, násilím a možná i s chybami. A jsme rozmrzelí, i když poslechneme tu druhou osobnost, Nakonec končíme větou: Nic mne už nebaví.
Ale život je krásný a vzácný dar. A každý den přináší něco krásného a nového, co je možné zažít, prozkoumat, čemu je možné se podivovat, co je dobré milovat anebo se z toho poučit.

Představte si, že se rozhodujete o nějaké velmi důležité věci, která je nová, je to nový problém. A nasadíte na to do rozhodování paní Odpovědnost. Ta chvíli zkoumá případ a pak řekne – ne. Ale ze svého lože vstane krásná paní Trpělivost a pronese – ještě počkej s konečným verdiktem, ne? Nemusí být hned tak zle. A usmívá se. Tak, řeknete si, teď teda nevím. Jeden říká to, druhý ono a problém není pořád vyřešený. Odkudsi se vynoří unavený pán Stereotyp a řekne: ještě jsi to nikdy nezkoušela, tak se do toho raději nepouštěj a drž se zaběhnutých zvyků a kolejí. To je nejbezpečnější a nic nezkazíš, i když nic nezískáš, že ano? Nakonec, není o co stát. Třeba na to nestačíš nebo s tím budeš mít jen patálie. Už, už kývám na souhlas a ulevuje se mi. Ale to jsem ještě neviděla, že na růžovém obláčku přilétá paní Touha a má plnou náruč krásných dárků. Nedej na ně – dělej, co cítíš, že je pro tebe nejlepší. Něco obětuj. Je pravda, že můžeš všechno prohrát, ale taky vyhrát. Nebo alespoň něčeho málo dosáhnout a posunout se dál. Nemám pravdu? Stojaté vody páchnou, děvče.

A nakonec si sednu a přemýšlím, ptám se svého nitra, kdo z nich má pravdu. Všichni. Všichni trochu mají pravdu. Ale co chci já? Zkusit to, co se mi nabízí. Nic za to nedám. O hlavu mi nejde ani o život. Ale tu přichází paní Opatrnost. Neříká nic. Bere mne za ruku a vede mne k cíli. A já vím, že ona je nejmoudřejší ze všech. I přes to nezapomínám na to, co mi řekli ostatní, až každého pohárku upiji pár kapek.

Víze, naučite se naslouchat všem hlasům, když se rozhodujete. Zvláště, jde-li o vážné věci. Nebuďte nikdy zbrklí a nenechte se ovládat jen jednou stránkou vaší osobnosti. Přemýšlejte usilovně, co vám říká ten kolektiv, který ve váš přebývá a zapojte do toho i svůj hlas, který se jich ptá – a nevíte, co vlastně chci? Lásku nebo kariéru? Peníze nebo plně prožitý život? Krásu a zábavu nebo vnitřní moudrost? Je jen na mne, ke komu z noch se přikloním. Ale mohu poslechnout všechny.

A pak se už mohu rozhodovat. Znám svá východiska a vím, co čeho jdu. Nikdy nejdu do ničeho slepě a po hlavě.
Někdy se stane, že si uvědomíme, že naši přátelé, nejbližší lidé, jsou podobni osobnostem, které nosíme v sobě. Oni nám ukazují naše stránky, silné i slabé, oni utvářejí představu o našich činech, které hodláme provádět. A tak prožíváme své životní příběhy, v kterých se promítají všechny ty naše osobnosti, kterým jsme dali v nějaké té etapě přednost a tím i člověku, který tuto vnitřní osobnost představoval.

Nejlepší je smířit se všemi. Nebojovat s nimi. Naslouchat jim a hovořit s nimi naráz. Je to cesta k vnitřní harmonii. Nemusí být snadná, nemusí být ani vynikající, vždy úspěšná, ale je naše. Jsme to my, naše já, které jde tímto světem ve svém omezeném čase, se svými úvahami, činy realizovanými i potlačenými. Nezavrhujte nic a nikoho. Protože vám to nedá pokoje a stejně se to zase vrátí.

Na začátku jsme si řekli, že nejsme jednotlitá osobnost. Nyní víme, že kdyby tomu tak bylo, pak bychom se buď uštvali prací anebo v zábavách, podlehli bychom svým choutkám a neřestem či zemřeli na samé dobro, které by nikdo nepochopil. Je to krásný objev, že je v nás z každého trochu a můžeme svým životem svobodně nakládat a mít své poradce, kdykoliv se nám zamane. Anebo ne?

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet