Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Deník americké babičky 3

Publikováno: 20.08.09
Počet zobrazení: 2104


      Autorka článku: KATEŘINA
Pondělí

Na stole leží pozvání od našich přátel, abychom se k nim připojili na kempování.Červenec nebyl teplotně tak výrazný, za to v srpnu se teploty šplhají téměř denně až k 36 st.Celsia.Je prostě parné léto.Princ a Princezna mají radost a já též.Budeme spát ve stanu a jezdit s našimi přáteli takovým tím velikánským obytným karavanem.Je nás 11, oni dva a jejich šest vnoučat, já a naše dvě vnoučata.Děti jsou ve věku od 2,5 roku do 11 let.


Balíme, já hlavně hlídám takové ty potřebné nicotnosti, jako je dostatek jejich nejoblíbenějších hraček, polštářky na spaní, dudlík a lahve na pití, lízátka, žvýkačky atd., opalovací krémy nevyjímaje……

Úterý
Vyjeli jsem ráno, cesta i v provozu trvala 3,5 hodiny.Kemp na pobřeží Atlantického oceánu.Zatím jsme zaparkováni v kempu, jenž je vybaven umělým jezerem s písečnou pláží, bazénem, dětským hřištěm s prolézačkami, řadou obchůdků a potřebných zařízeních.Parkovací místa jsou v lesním terénu, a tak hned vedle obytného karavanu stavíme stan a jídelní stůl s lavicemi zastřešujeme též.Karavan je napojen na zdroj vody, elektřiny a odpadu, a kolem stavíme chladící boxy s jídlem a pitím.Děti jsou ve svém živlu.Jsem na takovéto akci podruhé a s tímto četným dětským obsazením poprvé.Podřizuji se totálně vedení našich amerických přátel a někdy se nepřestávám divit odlišnosti v našich zvycích.Myslím, že tento jeden příklad zdokladuje co tím chci vyjádřit.V tomto horku vezu kočárek a nakupujeme sladkosti a pití, překvapí mne otázka prodávajícího, vy nemáte auto, vy jste tady pěšky a s kočárkem? Předesílám, že jsem se pohybovala v kempu.

Středa
Celý den jsme u jezera, ráno snídaně, dětské hřiště a od 10hod koupání, plavání, malé lodičky na pádlování, děti žijí ve vodě.Od 10hod pere sluníčko a pláž je zcela otevřená.Stavíme přístřešek a pod ním si hrají nejmenší děti.Jídlo spočívá v toastech s burákovým máslem a marmeládou, a pořád se jen pije ˝soda˝, což ovšem znamená Coca-Cola a další sladké ˝plechovky˝.Přikupuji litry vody a studeného čaje, aby moje vnoučata dostatečně filtrovala ty sladké kokalové bomby.Když se rozhlížím po pláži, tak se ani nedivím kolik dětí má problém s nadváhou.Pozdní odpoledne, balíme, vracíme se do kempu a vyjíždíme na atlantické pobřeží na tzv.zmrzlinovou party.Nejdříve, ale musíme do vln.Některé děti se bojí hlučných vln a raději honí racky, ostatní odvážnější mezi první a druhou vlnou jezdí po hladině na prkně.Nejmenší mimino začalo stavět z písku hrad.Na levé straně jsou vidět výškové budovy Atlantic City, napravo potom horizont majáku značí nejzažší cíp státu New Jersey.Vstupujeme do cukrárny, kde si vybíráme 20 různých kopečků zmrzliny, které jsou opět posypány různými druhy příchutí.Večeři jsme stihli ještě v kempu, takže toto je sladké na Dobrou noc.Nejmenší děti samozřejmě usnuly na zpáteční cestě.V kempu je lehce budíme povinným osprchováním od slanné vody oceánu.

Čtvrtek
Klíčový den, jedeme na celý den do Vodního světa s bazény a skluzavkami, překračujícími moji fantazii.Počítáme děti a střídáme se v jejich počtech, abychom zvládli tuto náročnou práci, která hlavička je pod vodou, nad vodou, na plovoucí kostce, skluzavce či ve víru gejzírů a vodopádů.Princ usíná svůj odpolední spánek tak rychle, že si ani nestačil dát do pusy dudlíka.Princezna mi rudohnědne pod rukami, a tak používáme všichni tuny opalovacích krémů.Ovšem největší záběr nastává po 15hod odpolední, kdy se v rámci této lokality přesouváme na pěší promenádu na pobřeží Atlantického oceánu a máme před sebou velký úkol, zvládnout desítky atrakcí, asi tak několik Matějských poutí dohromady.Nenapadlo mne, co vše budu muset absolvovat, protože děti chtějí všude.Ve strašidelném zámku při vjezdu do plamenů pekla zavírám oči, při sjezdu na voru ve vodním toku z vrcholu, z kterého přehlédnu okolí do vzdálenosti několika desítek kilometrů, si jenom přeji, abychom už byli dole…..Když to jedu počtvrté, tak už mi to ani nepřijde.Nicméně oči neotevírám, jen pevně svírám dvě přídělená vnoučata, která vřeští nadšením, když se odpoutáváme od vcholu směrem dolů.Vracíme se po večeři v místní Pizerii, kde vyhrává rock and roll muzika a personál vždy hostům po půl hodině oživuje tímto tancem atmosféru.Princ mlátí lžící v rytmu do stolu.A Princezna se svíjí na židli.Nejsou sami, i naši přátelé propadají velmi spontáně tomuto rytmu.V tmavé noci ještě z okénka auta vidím, jak jsou barevně osvětlena lana, na kterých skáčí nejodvážnější z odvážných.Raději ty oči zase zavírám.

Pátek
Mám pocit, že slyším na stěnách stanu šumění deště.Kéž by to tak bylo.V noci sprchlo a k ránu už jen doklouzávalo pár kapek.Tady sprchnout ovšem znamená pořádnou bouřkovou frontu.Ochlazení trvá pár minut, a už zase svítí sluníčko na plný úvazek.Vidím to tak, že si budu muset vzít v neděli po návratu Day off. Ale ještě jsme tady, opět neuvěřitelná kombinace amerického dětského jídelního lístku našich přátel, a tak si jdu raději do lednice pro vodu a meloun a připravuji tyto dvě věci též pro moje vnoučata, abych jim rozhýbala metabolismus.Snídaně sladké koblihy, vajíčka, slanina, toasty s máslem a marmeládou, přesnídávka soda a susenky, bonbony, žvýkačky a lízátka, oběd řízky, karbanátky, párky, grilované maso, brambory, pasta, zeleninové saláty, svačina pytlíky bonbonů, zmrzlina, večeře pizza, párky, omelety, karbanátky, vařená zelenina, zmrzlina.A plechovky sody.Asi se mi o tom všem bude ještě dlouho zdát.O to víc jsem vděčná americkému manželovi mé dcery, že se výrazně zhlédl ve zdravém jídelníčku evropské kuchyně.

Sobota
Jedeme zpět, sbaleno, napakováno do karavanu, každé dítě své místo a svou hračku, po pár kilometrech svorně usínají.Na dálnici místy až pětiproudové, směrem k pobřeží stojí a pozvolna se posouvají stovky aut.Je sobota odpoledne.Náš směr do New Yorku houstne až při dojezdu.Jedeme k mámě a tátovi, a já se těším na neděli.Zážitky s našimi americkými přáteli byly překvapivé, burcující a téměř někdy neuvěřitelné.Prostě jsme lidé a žijeme svým různým životem.Musím ještě dodat, že my 3 dospělí jsme v seniorském věku 61-62 let.

Neděle
Léto budiž pozdraveno!
Day off, prostě relaxuji.

Autor: KATEŘINA, New York, 9.8.2009 . Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 1 komentář (0 komentářů čeká na schválení)

20.08.2009 07:08  Pavča

Moc pěkně napsané a hlavně hrozně zajímavé. Těším se na další vyprávění, třeba o New Yorku. Díky!

Zanechte komentář: