Mýty jsou stále živé 11

Autorka článku: Maura Demiurg – Memfidský Ptah Ze starého Řecka se zase vrátíme do Egypta, abychom se dozvěděli něco málo o mýtu, který není neznámý. V tomto mýtu je Ptah nazírán jako intelektuální princip stvoření spojený s tělesnou představou Tatenena jakožto prvotního pahorku. Je to ucelená syntéza mysli a materiálního světa. Souznícím ohlasem tohoto působivého filosofického náhledu na kosmos formulovaného kněžími z Memfidy je následující pasáž z Nového zákona, známá jako „nauka slova – logos“.

Vyprávějme si o Ptahovi jakožto bohu stvořiteli. V Textech rakví a dokumentech ramesseovské éry se vyskytují zmínky o Ptahovi. Byl to ten, kdo utvořil bohy a slunce a kdo je původcem zrání rostlin. Avšak už dříve, za Staré říše, byla představa Ptaha jako nejvyššího řemeslného tvůrce plně rozvinutá a jeho velekněz v Memfidě byl nazýván „největším z vládců řemeslníků“. Za vlády Ramesse II. (1290-1224 př. n. l.) zjišťujeme, že bůh Ptah splývá s božstvem Tatenen. Jméno Tatenen znamená „země, jež počala být odlišitelnou“, jinými slovy, odlišitelnou od prvotních vod.

Můžeme položit rovnítko mezi Tatenenem, jenž povstal z Nun, prvotního pahorku. A nyní se soustřeďme na memfidskou zprávu o stvoření, počínající v 53. sloupci Šabakova kamene. V Mennoferu vznikla kosmogonická teorie, která Ptaha potvrzuje jako boha stvořitele, který tvoří pomocí své myšlenky a slova. Zpráva o stvoření se dochovala na tzv.Šabakově kameni jako druhý díl ze dvou dílů jeho zápisu. Král Šabaka (712-698.př.n.l.) patřil k výbojné núbijské dynastii a po dobytí Memfidy, během prohlídky chrámu zjistil, že svitek papyru, který obsahoval verzi královského mýtu a mýtus o bohu stvořiteli, je postupně ničen. Aby ho zachoval, nechal ještě zbývající neporušený text svitku vytesat do desky z černé žuly. Šabakův kámen se nachází ve sbírkách Britského musea.

Ptah, „na jih od jeho zdi“, byl bohem Memfidy (Mennoferu), starobylého politického centra Egypta. Za Nové říše (1550-1070 př. n. l.) dal vlastně jeho tamější chrám, Hevetkaptah (Dům ducha Ptahova), jméno celé oblasti a z tohoto původního základu je, přes řečtinu, odvozeno i samotné slovo Egypt. Dnešní ruiny Memfidy – jež představují zejména vápencovou sfingu Amenhotepa II. a kolosální sochu Ramesse II. - vypovídají o tom, jaké to kdysi bývalo kvetoucí kosmopolitní město. Ale ponecháme-li stranou veškeré skvělé monumenty, jež toto hlavní město zdobily. Memfis si zasluhuje pozornost jakožto strážce intelektuální tradice kosmogonie konstruované tak, aby Ptaha potvrzovala v postavení nejstarobylejšího a nejvýznamnějšího z bohů. Neboť právě zde formulovali Ptahovi kněží metafyzickou syntézu stvoření dochovanou na již zmíněném Šabakově kameni, jenž byl původně umístěn v jejich chrámu.

Ptah dal život ostatním bohům (včetně héliopolského Atuma) prostřednictvím svého srdce a jazyka. Početí myšlenky v srdci a řeč jazyka určují konání každého údu. Ptahova přítomnost je univerzální v srdcích a ústech „všech bohů, všech lidí, všeho dobytka, všech lezoucích věcí, které žijí“. Ptah je nadřazen Atumovi, jenž přivedl svou enneadu k bytí „semenem a prsty“. Ptahovou enneadou jsou zuby a rty v jeho ústech, takže vyřkl-li totožnost každé z věcí, moc jeho slova byla taková, že veškeré stvoření vešlo v život. Cokoli oči vidí, uši slyší a nos vdechuje, jde přímo k srdci a závěr, k němuž srdce dospěje, je pak vyřčen jazykem. Takto Ptah povolal k bytí veškeré bohy a takto se stal Tatenenem, „z něhož povstal všechen život“. Když dal Ptah zrod bohům, stvořil pro ně města, svatyně a věčné oběti.

Memfidští kněží hloubali a přeli se, aby rozvinuté principy nauky logu odvodili. Čas od času určitě vzplály zanícené spory, v nichž byla Ptahova přirozenost zpochybňována. Z tohoto pozitivního procesu však vzešla memfidská kosmogonie, vytesaná do Šabakova kamene. Kdyby ve faraonském Egyptě vládla dusivá atmosféra nenapadnutelných náboženských dogmat, byla by snahy Ptahových kněží pustit se do křížku s tím, co Omar Chajjám ve Fitzgeraldově Rubajjátu nazývá „svár vesmíru“, potlačila.

Autor: Maura, Foto: Internet