Mýty jsou stále živé 12

Autorka článku: Maura Hermopolská ogdoada El-Ešmúnén je lokalita ve středním Egyptě, jež kdysi bývala kvetoucím městem honosícím se působivým chrámem vystavěným k poctě boha Džeheutyho (Thovta), známého spíše pod řeckým jménem Thoth. Mýtus o stvoření, v němž ogdoada figuruje, je ve svém zájmu o fyzikální složení prvotní látky až vědecký. Původní vesmírná látka je pojímána složitěji než Nun, i když Nun je mezi mýtické bytosti, jež tato látka obsahuje, zahrnuto také.

Je sice pravda, že se hermopolské kosmologii nedostává oné bohatosti zobrazení, jež se váže k mýtu o slunečním bohu z Héliopole, ani přesnosti memfidské theologie, avšak její nedostatečné vyjádření lze pravděpodobně připsat na vrub skutečnosti, že v lokalitě el-Ešmúnénu byl téměř zcela zničen nebo nebyl „vykopán“ nápisový faraonský materiál. Většinu dokladů o ogdoadě vlastně čerpáme z thébských (vésetských) monumentů, které roku 1929 sestavil německý egyptolog Kurt Sethe v mistrovské zprávě nazvané Amun und die acht UrgĂśtter von Hermopolis (Amon a osm prabohů z Hermopole).

Ani počet bohů, ani počet bohyň v hermopolském mýtu není zdaleka náhodný. Vidíme, že ve čtveřici byl spatřován pojem vyvážené celistvosti: Egypťané uznávali čtvero základních věcí, héliopolský mýtus přiznává bohyni Nut čtyři děti a útroby vyňaté při mumifikaci ochraňuje čtveřice „synů Horových“, jež zase střeží čtveřice bohyň. Proto pojem osmi představuje zesílenou, vystupňovanou celistvost – podle zaklínadla 76 z Textů rakví stvořil bůh Šov osm „nekonečných bytostí“, aby pomáhaly vzpírat tělo bohyně oblohy.

Hermopolská osmice (strukturovaná jako čtveřice dvojic) byly personifikované entity uvnitř prvotní látky, přičemž bohové měli v představách podobu žab a bohyně podobu hadů. Řečeno pregnantní frazeologií Henriho Frankforta v jeho podnětném díle Kingship and the Gods (Královská moc a bohové), „…chaos je pojmově vyjádřen v osmi nadpřirozených stvořeních uzpůsobených obývat prvotní šlem“. Jména těchto osmi božstev se sice dochovala, ale v některých případech je obtížné vyvolat přesný mentální obraz, jaký by byli viděli staří Egypťané. Následující tabulka podává o každé dvojici základní představu, nebere však zřetel na rozdíly v pojímání, jež mohly existovat mezi mužským a ženským principem.

V jisté chvíli spolu tyto entity, tvořící prvotní látku, reagovaly výbušně a přervaly ona vyvážená vnitřní pnutí, jež držela na uzdě jejich elementární síly. Ti, kdo hermopolskou kosmogonii formulovali, byli přesvědčeni, že ogdoada časově předcházela héliopolské enneadě a že je odpovědná za vznik slunce. V souladu s tím byl tedy prvotní pahorek vymrštěn na povrch právě oním výbuchem energie uvolněné uvnitř rozvířené prvotní látky. Tam, kde se tak stalo, vznikla později Hermopolis. Místo původního vynoření pahorku je však označováno jako Ostrov plamenů, jelikož se na něm zrodil sluneční bůh a kosmos se stal svědkem plamenné záře prvního východu slunce.

Právě prvenství ogdoady při této kataklysmatické události je, jak se zdá, v hermopolském mýtu tím nejdůležitějším. V egyptské terminologii jsou božstva ogdoady „otcové a matky, již vešli v bytí na počátku, dali zrod slunci a stvořili Atuma“. V nově stvořeném vesmíru se pak odvíjejí události, tři páry božstev ogdoady se jich však dále neúčastní a zůstávají ve víru nedotčené a neměnné. Amon a Amaunet však s novým řádem spojí svůj osud, a tak odcházejí z Hermopole do Théb.

Autor: Maura, Foto: Internet