Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Mýty jsou stále živé 9
Olympský mýtus o stvoření světa Na počátku všech věcí se matka Země vynořila z Chaosu a ve spánku porodila syna Úrana. Hleděl na ni laskavě z hor, oplodňoval deštěm její tajné skuliny a ona rodila trávu, květiny a stromy s příslušnými zvířaty a ptáky. Tentýž déšf zpúsobil, že řeky tekly a kotliny se naplňovaly vodou; tak vznikla jezera a moře. Její první děti, storucí obři Briareós, Gyges a Kottos, měly podobu napůl lidskou. Autor: Maura, Foto: Internet
Autorka článku: Maura
Homérský a orfický mýtus o stvoření světa
Homérský mýtus je verzí pelasgického příběhu o stvoření, protože bohyně Téthys vládla nad mořem jako Eurynomé a Ókeanos tvořil kolem světa pás jako Ofión.
Orfický mýtus je další verzí, byl však ovlivněn pozdním mystickým učením o lásce (Erós) a teoriemi o správném vztahu obou pohlaví. Stříbrné vejce Noci představuje měsíc, stříbro je totiž měsíční kov. V podobě Erikepaia (“ten, který se pase na vřesu“) je bůh lásky Fanes (“ten, který odhaluje“) hlasitě bzučící nebeskou včelkou, synem Velké bohyně. Jako Faethón Prótogenos (“prvorozený světlonoš“) představuje Fanes slunce, z něhož orfikové učinili symbol světelného zdroje, a jeho čtyři hlavy se shodují se zvířecími symboly pro čtyři roční období.
Patriarchální mýtus o Úranovi byl oficiálně přijat v olympském náboženském systému. Úranos, jehož jméno dostalo později význam „obloha“, získal pravděpodobně své postavení praotce díky tomu, že byl ztotožňován s pastýřským bohem Varunou, jedním z ariánské božské trojice; jeho řecké jméno je však maskulinum od Urana (“královna hor“,“královna léta˝, „královna větrů˝ nebo ˝královna divokého skotu˝) označení bohyně v její letní orgiastické podobě. Úranův sňatek s matkou Zemí zachycuje raný vpád Helénů do severního Řecka, který umožnil Varunovu lidu tvrdit, že Úranos je praotcem národů, které zde nalezli i když zároveň přiznávali, že je synem matky Země. Apollodóros zaznamenává opravenou variantu, v níž se Obloha a Země postavily proti sobě v boji na život a na smrt a potom se znovu spojily v lásce. (Zmiňuje se o tom Euripides (Moudrá Melanippé, zlomek 484, ed. Nauck) a Apollónios Rhodský (Argonautika I 494).