Na plese Klubu sebevrahů – část 10.

Autor článku: Aťan Pepan se rozpačitě drbal za uchem. ˝Tondo, tady je každá rada drahá. Na Božku jsem zkoušel všechno možný i nemožný, ale nechyt jsem se. Kdyby tě časem něco napadlo… Hele, támhle jdou asi ti tvoji známí.˝

KONEČNĚ! Se skoro hodinovým zpožděním dorazili na ples moji přátelé z míst, kde máme s Renatou chalupu. Těším se, až je seznámím s Pepanem. Díky mně se znají už dávno, ale jen z historek, které o nich, nebo o Pepanovi, vyprávím. Určitě si budou rozumět, nemám sebemenší obavu. Kdybych se náhodou spletl, pověsím psychiatrii na hřebík. Martin s Karlem přišli samozřejmě se svými partnerkami. Tato čtveřice se v jednom vzácně shoduje – nevěří na sňatky. Věří na lásku bez papírů. Já věřím taky na lásku, ale pro jistotu jsem si Renatu vzal. Partnerka Karla – Petra – je v jiném stavu. Odhaduji v sedmém měsíci. Vyhazovaný rock´n´roll si s ní asi nezatancuji. Družka Martina – Lenka – u té se trochu zastavíme. Je totiž velice krásná. V plesových šatech a s tímto účesem jsem ji ještě neviděl. Slovo VELICE krásná přesně nevystihuje skutečnost. Picasso v ústavu měl se slintáním problémy už dřív. Ale teď se překonal. Na Martinovu ženu Lenku celou dobu třeští oči. Kapesník proti slintání má pro jistotu připlácnutý na puse.

˝Kde jste se zdrželi, pacholci,˝ vítám je.
˝Ani ti ruku nepodáme, Cvokaři… Podívej.˝ Oba mi ukazují černé ruce. ˝Píchli jsme,˝ povídá Martin. ˝Než s Karlem vlítnem na záchod, prozraď mi jednu věc. Kterej magor tady rozvěsil ty debilní hesla? Nebyl jsi to náhodou ty?˝
˝Ne… náhodou jsem to byl já,˝ ozval se Pepan. ˝Dobrý den – Pepan Rambousek,˝ podává Martinovi ruku. Martin mu podává loket.
˝Jé… nezlobte se… a ještě jsem jak prase,˝ potřásli si rukou a loktem, u Karla podobně. Jen s ženskými proběhlo představování standardně. Martin pokračuje v omlouvání: ˝Já jsem to tušil, že ty hesla bude mít na svědomí jeden z vás. Už jsme o vás hodně slyšeli, pane doktore.˝
˝To si dovedu živě představit. Cvokař rád a často přehání. Mimochodem – tu přezdívku jste mu prý přilepil vy, je to tak?˝ zeptal se Pepan.
˝Nejradši bych mu toho přilepil víc, za to, co mi kdy provedl,˝ směje se Martin, ˝ale mám ho rád, bít ho nebudu.˝
˝Jestli mě chceš fackovat, Martine,˝ vložím se do rozhovoru, ˝umyj si nejdřív ruce. Hajzlíky máme támhle. Já se zatím postarám o tvoji ženu Lenku.˝
˝Tak jo… a s Lenkou to nepřeháněj,˝ šibalsky zamrkal a odešli se umýt. Ženské jsem posadil k našemu stolku. Renata s Jitkou se na ně hned vrhly. Jitka je ještě neznala… nastalo ženské štěbetání. Vděčné téma – stěžovaly si na nás, chlapy. Zatroubili jsme s Pepanem na ústup, a zasedli do předem zajištěných pozic. K baru.
˝Pepane, ale ten náš bar je, jak známo, nealkoholický.˝
Pepan sáhnul za zástěnu a vyndal whisky a dvě štamprlátka. ˝Sám čumím, jak se to tu mohlo narodit,˝ předstírá Pepan údiv.
Já už se nedivím ničemu. Život s Pepanem mě vycvičil.
˝My doktoři,˝ povídá Pepan, ˝my můžeme klidně pít. My totiž nejsme pacienti, my jsme zdraví.˝
Ukazuji na rozvěšená hesla. ˝Pepane, teď mně řekni, jak se to pozná? Já kolikrát mezi doktorem a pacientem nevidím žádný rozdíl.˝
˝Protože jsi přepracovanej a nepiješ,˝ nalil mi. ˝Kde to vlastně máte chalupu?˝
˝To je dost, Pepane, že jsi projevil zájem. Většího měšťáka, než jsi ty, jsem ještě neviděl. Jitka by u nás už dávno byla, nebýt tebe. Proč máš takový odpor k přírodě?˝
˝Když v přírodě všechno kouše a štípe,˝ ošívá se Pepan. ˝Ve městě je klid. Maximálně tě někdo přejede tirákem…˝
˝O tomhle nežertuj. Martinovi tirák zabil manželku a dva malý kluky. Jeho kamarád Karel ho na poslední chvíli srazil z balvanu, když si v lese dával oprátku na krk.˝
˝Támhleta krásná ženská je teda kdo?˝ Pepan ukazuje na Lenku.
˝Lenka.˝
˝To vím, blbe. Takhle von truchlí? S takovou kočkou?˝
˝Jen ho nech,˝ bráním svého bývalého pacienta Martina. ˝Hrábnul si na dno a Karel s Lenkou ho z toho vysekali. A hlavně Veronika.˝
˝Von má víc ženskejch?˝ diví se Pepan.
˝Veronika je dcera Lenky. To ona ho dala s mámou dohromady. Moc chytrá holka, pěkná mrška…˝
Pepan ukazuje k záchodkům. ˝Už jdou tvoji kámoši. Mám tu lahev nechat venku?˝
˝Dobrej nápad, Pepane. Připiješ si s nimi na tykání. Nemůžu se na vás koukat, jak se řítíte do onikání…˝
Dopadlo to tak, jak jsem (při svém vzdělání) správně předpokládal. Pepan do party zapadl, jako kdyby se s nimi znal už léta. Našim ženám jsme přerušily důvěrné rozhovory, a vyzvaly jsme je k tanci. Naštěstí hráli valčík – tři doby ještě zvládnu. Ale pak následovala celá série tanců, které neumím ani vyjmenovat, natož zatancovat. Motal jsem se jako vítr v bedně, za bujarého veselí těch, kteří tyto tance zvládali s lehkostí.

PŘESTÁVKA. Konečně! Ztěžka jsem dosedl na židli. Jde k nám delegace z Klubu sebevrahů. Tak copak mi zase chcete. Ale ouha! Oni nejdou za mnou, ale za Martinem! Jako mluvčího si mezi sebou vybrali Guglielma Marconiho.
˝Dobrý den, pane Černý,˝ oslovil Martina. ˝Máme k vám prosbu.˝
˝No… prosím… Když bude v mých silách vám vyhovět…˝ mektá Martin.
˝Víte, pane Černý… my jme tady v ústavu nedávno založili Klub sebevrahů. Pan primář nás sice přejmenoval na Zájmový klub bývalých sebevrahů, ale to je jedno. To je jeho problém. Možná by se měl taky léčit…˝
˝Myslím, že vám rozumím,˝ usmívá se Martin.
˝Tady, pan doktor Horáček, nás při společných sezeních seznámil s vaším příběhem,˝ pokračuje Marconi. ˝Nezlobte se, že víme, co se vám přihodilo. Ale my hlavně víme, jak jste se z toho zase dostal.˝ Marconi se zadíval na překrásnou Lenku. ˝Byli bychom poctěni, kdyby jste se stal naším předsedou.˝
Okolo stojící členové ˝Zájmového klubu bývalých sebevrahů˝ začali tleskat. Já jsem se přidal s hvízdáním, jako na rockovém koncertu.

Martin si začal popotahovat nos a škrábat na hlavě. ˝Jste si jisti, že to OPRAVDU chcete?˝
Picasso už to nevydržel, sundal si z pusy kapesník, a vyslovil také svůj názor: ˝Vy budete náš král, protože KRÁLOVNU budeme mít nekrásnější v širém okolí!˝
Martin si s nimi šel sednout k jejich stolu. Vypadá to na první schůzi Klubu s předsedou v čele.
S Pepanem a manželkami jsme se stáhli k baru. Whisky má pohotovost.
˝Pepane, tak tohle je bomba. Řekl bych, že jsou všichni zdraví. Líp si vybrat nemohli!˝
Lenka nesouhlasně vrtí hlavou: ˝Pane doktore, já nevím…˝
˝Lenka ti vyká?˝ zařval Pepan. ˝A já už si s ní půl hodiny tykám! Tak tohle já trpět nebudu!˝

To, co já se léta neodvážil, Pepan ve chvilce změnil. Blbec.
˝Lenko,˝ učím se tykat, ˝Picasso po tobě určitě bude chtít, abys mu stála. Myslím nahá… kvůli obrazu.˝
˝To bude mít Martin radost,˝ zasmála se Lenka.
˝Ty se směješ, ale já ti řeknu, co o něm vím.˝
Moje manželka se podivila: ˝Tondo, nemělo by to být lékařské tajemství?˝
˝Jasně že jo… pozměním jména.˝

Autor: Aťan, Foto: Internet