Podivné snění 15

Autorka článku: Maura Odpověď na mou otázku Cítil jsem se nesmírně unaven. Najednou jsem byl lehký a jaksi lhostejný ke všemu, jen spát, spát.

„Pojďte už,“ uslyšel jsem hlas z dálky.
S velkou námahou jsem ovládnul spánek a otevřel oči. Podivná krajina, neskutečná a zvláštní s nebem tak modrým a čistým, kolem chodili lidé, ale já jsem neslyšel jediný hlas.
„Co to má znamenat a kde je Marie?“ ulekl jsem se, že jsem najednou tak sám.
„Konec všem pohádkám,“ řekl hlas, ale já nikoho, kdo mluvil, neviděl.
„Nechápu˝ zašeptal jsem.
„Lidé obvykle nechápou, když zemřou, co se s nimi děje. Byl jsi dlouho na zemi, abys dokončil svůj úkol. Ale nyní jsi už tam, čemu říkají „na věčnosti“. A odtud není už cesta zpátky.“
„A Marie?“ říkal jsem pořád dokola. Já jsem jí miloval.“
„Marie je také ve svém, jak se říká, nebi,“ řekl hlas konejšivě.
Kéž bych se z toho probudil, pomyslel jsem si. Z toho údivu se pomalu do mých pocitů plížil strach a ten se mísil z lhostejností.
„Až budeš tam, kde je pro tebe všechno připraveno, už nebudeš trpět strachem, ani osamělostí, nebudeš trpět vůbec. Přestane se ti konečně stýskat po životě. Copak toho bylo málo?“
„Já teď už nevím,“ odpověděl jsem, “ asi ne. Chci se vrátit.“
Chvíli bylo ticho, neslyšel jsem žádné zvuky.
„Pane kolego, už se probuďte,“ zavolal na mně hlas mého šéfa. S úlekem jsem otevřel oči. Kolem mne se míhaly jakési tvary a stíny, obličej, který patřil hlasu, co mne oslovil, byl rozmazaný.
„No konečně,“ řekl, když bylo patrné, že ho vnímám.
„Co se děje?“ zeptal jsem se a cítil jsem se slabý a unavený.
„Byl jste několik dní v kómatu. Už jsme si mysleli˝
„Jak to? Nerozumím?“
„Copak vy si na nic nepamatujete? Jak vás přepadli ve vašem domě?“
„Ne. Nepamatuji se na nic,“ řekla jsem sklesle.
„Hrozný dům. Policie zapečetila i váš byt.“
Pomalu se mi vracela paměť. Díval jsem se kolem, okna byla otevřená a do oken vstoupilo slunce.
„Co budu dělat?“
„Co byste dělal? Nedělejte si starosti. Teď se zotavíte a pak se sám rozhodnete. Hlavně, že žijete, to je důležité.“
„Ano, to je důležité,“ opakoval jsem ta slova a uvědomoval jsem si jejich význam.
Jediné, co mne trápilo tu noc. Všechno mi došlo. Pravda, že jsem ztratil Marii. Ale budu ji hledat, byť by měla tisíc podob. Tato myšlenka mne uklidnila. Jen nebýt už sám, řekl jsem si, než jsem opět usnul.

Když jsem se uzdravil a rány byly zahojeny, jel jsem na místo, kde stál můj zámeček. Byl stejný, jako v mém snu. Zahrada byla zanedbaná a smutná. Sedl jsem si na starou lavičku a díval jsem se na kopce, které se vlnily kolem dokola. Ten podivný sen mne trápil. Žádná Marie sem nepřijde, řekl jsem si. Není, byla v mém snu a prolomila můj zvyk na samotu.
˝Dobrý den,˝ ozval se ženský hlas od brány. Vstal jsem a šel k ní. Usmívala se.
˝Jsem z Památkového ústavu. Pustíte mne dál?˝
˝Jistě,˝ a zápasil jsem se zámkem. Pořád se usmívala, když mne pozorovala.
˝Podejte mi ten klíč. Umím odemykat staré zámky.˝ Udělala pohyb a dvířka povolila. Podala mi klíč.
˝Je to tu hezké,˝ poznamenala a rozhlédla se po zahradě.
˝No, čeká mne spousta práce.˝
˝A to budete bydlet v celém domě sám?˝ zeptala se.
˝To se teprve uvidí,˝ pokrčil jsem rameny a věděl jsem, že po tom netoužím.
˝Možná, že bych věděla o jedné podnájemnici. Doktorka Uhlířová – Hladká hledá prostory pro svou ordinaci. Však ji znáte, ne?˝
Vyslovila to jméno a já jsem ztuhnul.
˝Chodila za vámi do nemocnice, ale vy jste byl dlouho v bezvědomí. Pak musela odjet v nějaké rodinné záležitosti, ale rozhodně se vrátí. Můžete ji očekávat každým dnem.˝
Zalila mne radost, štěstí i nedočkavost.
˝A můžete mi říci, jak vypadá? Vůbec si neuvědomuji její podobu.˝
˝Vyšší, plnoštíhlá, tmavovlasá, příjemná,˝ zasmála se.
Jak je to všechno podivné, pomyslel jsem si, když jsem seděl v kuchyni a pozoroval stmívání. Každým dnem někdo zazvoní u vrátek a já ji půjdu naproti. Kdo mi to všechno vysvětlí? Chci uvěřit, že se mi to všechno nezdálo nadarmo.
A tím končím svůj podivný příběh. Schovám ho někam, kam nikdo nechodí. Není třeba pokračovat. Vím, že bude jiný, o lásce, o práci, o štěstí nebo smutku, ale nebudu už tak sám. A to je důležité.
Všechno teprve znovu začíná.

Autor: Maura, Foto: Internet