Procházky literaturou

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná JOSEF KAINAR 29. 6 1917 – 16. 11 1971 Byl český básník, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. V letech 1938 – 1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Měl blízko k divadlu a pracoval jako dramaturg v Divadle satiry. Pracoval jako novinář, v novinách Rovnost vycházely jeho vtipy, obrázky a básně.

Po druhé světové válce také spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V rozhlase například dělal tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s děním. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře. Kainar se také zabýval hudbou, hrál na koncertní úrovni na klavír, kytaru a housle. Stylově vychází Kainar především z jazzu. Zmínky o něm se objevují také v jeho básních. Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu. Snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu. Jeho básně obsahují malé příběhy, příběhovost a nutí čtenáře k zamyšlení.

Mimo svoji literární tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.

Poezie
Příběhy a menší básně (1940) – prvotina, typická příběhovost; obraz války a doby
Osudy
Nové mýty (1946) – Tato sbírka výrazně vychází z programu umělecké skupiny 42. Obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, jež si můžete přečíst níže a která byla také zhudebněno Vladimírem Mišíkem. Zpochybňuje mýtus nového spravedlivého světa, v plné míře ironie, sarkasmus, existencialismus, odcizení a absurdita.
Veliká láska (1950) – inspirace Majakovským
Český sen (1953) – odklání se od angažovanosti, píše o naší historii – kdy jsme museli bojovat za budoucnost
Člověka hořce mám rád (1959) – po zklamání komunismem se vrací k původním tématům; nezdolná láska, i když člověk chybuje a hřeší
Lazar a píseň (1960) – uvolnění doby se projevuje i v uvolnění jazyka
Moje blues (1966) – osamocení člověka, skepticismus, podobné Novým mýtům; tragikomika, sžíravá ironie

Tvorba pro děti
Děti jsou malé, ale ne hloupé. Jedná s nimi, jako se sobě rovnými, ale podává pochopitelně.
Nevídáno-neslýcháno
Říkadla
Zlatovláska
Písně

Kainar textoval začátkem 40.let především písně amerických swingových klasiků (G. Gershwin, R. Rodgers, D. Ellington, H. Carmichael aj.). Za okupace to bylo pro nacisty ˝žido-bolševické swinstvo˝, které se přesto hojně hrálo mezi mladými lidmi, např. na trampských srazech. Kainar sám si některé svoje texty zhudebnil – a to velice dobře. Např. píseň Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu aj. V 50. letech se hrál v rádiu Irvingův americký šlágr Duben, první duben (v originále Cheek to Cheek). Nahrávku pořídil Gustav Brom, který se úspěšně zhostil vokálního partu. Hitem byla i další Kainarova píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem. Zásadní průlom bylo ovšem album amerických evergreenů natočených na konci 60. let opět orchestrem Gustava Broma. Kainarovy texty v jazzové, beatové i folkové podobě výborně nazpívala řada interpretů: Vladimír Mišík s kapelou ETC a Flamengo, Michal Prokop s kapelou Framus Five, Eva Olmerová, Jiří Suchý, Karel Plíhal, Karel Hála, Jiří Jelínek, Waldemar Matuška aj. Roku 1972 vydal Supraphon legendární rockové album Kuře v hodinkách skupiny Flamengo, které produkoval Hynek Žalčík. Pozoruhodné je i průřezové LP produkované týmž producentem z roku 1977 s názvem Obelisk, které je jakousi poctou Josefu Kainarovi. Skládá se pouze z Kainarových písní nebo jeho zhudebněných básní a sešli se na něm Jiří Suchý, Eva Olmerová (oba s Orchestrem Gustava Broma), Vladimír Mišík (s kapelami Flamengo a ETC) a Michal Prokop (s Framus Five) Swingové texty nedaly po mnoha letech spát Karlu Plíhalovi, který se na své album Kainarových písní chystal dlouho – víc než tři roky.

Nakonec se rozhodl jen pro doprovod swingující kytary. Výsledek velmi dobrý. Přispěla k němu i účast Zuzany Navarové, která nazpívala na album Nebe počká tři písně. Podrobná anabáze Josefa Kainara jako písňového textaře je popsána v doslovu knížky Bledej gentleman (dotisk v roce 2003), který napsal Jiří Dorůžka.

Drama
Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (1949) – Jedna z nejvýznamnějších českých her. Jednalo se o první české absurdní drama. Základním tématem je zneužití moci a uzurpátorství. Hra byla zakázána.
Nebožtík Nasredin

Výbor
Bláznův kabát
Básně a blues
Překládal především francouzskou a německou poezii.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet