Dějiny starověkých civilizací 4: Egypt

Autorka článku: Maura PTOLEMAIOVSKÁ DOBA (332 PŘ. KR. – 30 N. L.) Egypt uvítal Alexandra Velikého jako svého osvoboditele. V Egyptě pobyl sice krátce, ale stačil zde ustavit nový způsob státní správy a založit Alexandrii. Po jeho smrti po několika sporech o nástupnictví připadl Egypt Alexandrovu pobočníkovi Ptolemaiovi I. Nejvýznamnějšími panovníky Ptolemaiovské dynastie byli první tři panovníci.

Za jejich vlády se stal Egypt opět světovou říší. Jeho území sahalo od na západě Libye až do Malé Asie na východě a od na jihu Etiopie až k Egejským ostrovům na severu. Hlavním městem byla Alexandrie a stala se také se svou alexandrijskou knihovnou vzdělanostním centrem celého východního Středomoří. Velký kulturní vliv v této době měl helénismus. Společnost však byla rozdělena na vládnoucí řeckou vrstvu a domácí obyvatelstvo, které trpělo vysokými daněmi. Tyto rozpory vyvrcholily v době vlády Ptolemaia IV. (221 – 205 př. Kr.) v opakovaných povstáních na celém území Egypta.
Od Ptolemaia IV. také docházelo ke sporům o nástupnictví.

Egypt a Řím. Kleopatra. Marcus Antonius.Pronásledování křesťanů.
Do těchto sporů se postupně začala vměšovat Římská říše a Egypt se dostal do jejího područí. Poslední z panovníků dynastie Ptolemaiovců Kleopatra VII. (51 – 30 př. Kr.) se pokusila vytvořit z Egypta znovu mocnou říši. Potřebovala však se svými záměry souhlas Říma, který si zajistila milostným poměrem s Juliem Caesarem a po jeho smrti s nejsilnějším mužem římského impéria, Marcem Antoniem. Toho si v roce 36 př. Kr. vzala za manžela. V Římě si však uvědomili, že hrozí ztráta Egypta a proto Oktavián, Caesarův adoptivní syn, vytáhl do války proti Antoniovi a Kleopatře. Antonius byl v bitvě u Actia roku 31 př. Kr. poražen a Kleopatra a Antonius o rok později spáchali sebevraždu. Egypt se tak stal definitivně římskou provincií nazývanou Aegyptus.

Římští císaři využívali Egypt hlavně jako zdroj obilí pro Řím a zdroj exotického zboží, dováženého z Orientu. Egyptské obyvatelstvo bylo utlačováno a zemi spravovaly hlavně jiné národy – Řekové, Římané. To vedlo k opakovaným povstáním, které však bylo vždy potlačeno. Také se zde rychle začalo šířit křesťanství a vznikla koptská církev. V roce 250 zahájil císař Decius rozsáhlé pronásledování křesťanů, přesto se jejich vliv šířil dále šířil. Pronásledování křesťanů ukončil až v roce 313 Konstantin Veliký vydáním ediktu milánského. V roce 395 byla Římská říše rozdělena na západní a východní část. Egypt připadl k východní části později nazývané Byzantská říše. Ta Egypt využívala i nadále jako zdroj hospodářských příjmů.

V této době byl Egypt úplně pokřesťanštěn a pohanské kulty byly zapomenuty, včetně znalosti hieroglyfického písma.
V roce 622 se začal na Arabském poloostrově šířit islám a Mohamedovi nástupci, chalífové, vytvořili novou světovou říši, která začala expandovat. Byzantský Egypt padl již roku 641 do rukou arabským oddílům, vedeným vojevůdcem Amr ibn al-Ásem. Z jeho vojenského tábora vznikl Fustát, první arabské město v Egyptě, základ pozdější Káhiry.
Obyvatelstvo nekladlo dobyvatelům téměř žádný odpor, protože v nich viděli své osvoboditele od nenáviděné Byzantské říše.

Autor: Maura, Foto: Internet