Dějiny starověkých civilizací 5: Starověké civilizace – Mezopotámské civilizace

Autorka článku: Maura MEZOPOTÁMIE. SUMEROVÉ A AKADOVÉ Nejprve si ujasníme, kde Mezopotámie leží. Mezopotámie (či Mesopotamie, řec. Mesopotamiá, pův. význam slova je země mezi řekami, Arabové tuto oblast nazývali Džezíra) je území na Blízkém východě. Nachází se mezi středním tokem řek Eufrat a Tigris.

Země úrodného půlměsíce
Mezopotamie je země tzv. úrodného půlměsíce. Země, tvořící území úrodného půlměsíce jsou: dnešní Irák, Sýrie, Libanon, Izrael, Jordánsko a Egypt. Tam se poprvé rozvíjela zemědělská kultura a tam se také zrodily první písemné památky v dějinách lidstva.

Osídlení severovýchodní Mezopotamie
Dnes je Mezopotámie součástí Iráku a východní Sýrie.Severovýchodní Mezopotámie byla osídlena, jak prozradil archeologický výzkum, již před 100 000 lety. V polovině 4. tisíciletí př. Kr. pronikli do jižní Mezopotámie záhadní Sumerové, nesemitská skupina obyvatel. Sumer, sumersky Ki-EN/EME-GIR (Země místních pánů, Země pánů jasu či Země sumerského jazyka), akkadsky také Šumiru je považovaný za jednu z nejstarších civilizací světa (3000 př. Kr.-2000 př. Kr.). Tato civilizace existovala v jižní části Mezopotámie (oblast mezi řekami Eufrat a Tigris mezi Bagdádem a Perským zálivem). Jeho obyvateli byli krom později příchozích semitsky hovořících Akkadů hlavně Sumeřané, kteří se ve vlastním jazyce označovali za ˝Černohlavce˝.

Příchod Sumerů. Jazyk Sumerů.
Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku 3500 př. Kr. a hovořili sumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k nějaké ze známých jazykových rodin. Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumeřané pokračovali ve většině místních tradic. Po předsumerském obyvatelstvu zůstalo krom toho i několik jazykových stop, hlavně v topografii a v názvech některých řemesel a nástrojů. Jejich původu jsou patrně názvy měst Ur, Sippar atd. a řek Eufrat a Tigris, původně Buranuna a Idigna. Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování, jelikož je to oblast aridní. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 př. n.l.) a první zavlažovací kanál se podařilo vykopat v íránské Čóga Mami.

V kultuře obejdské a urucké se kanály také používaly a k jejich managmentu nebylo, narozdíl od dřívějších domněnek k zapotřebí státní organizace. Oblast Sumeru se skládala již na pořátku z několika desítek relativně malých, navzájem nezávislých městských států. První písemné památky především ekonomického rázu pocházejí z konce 4. a počátku 3. tisíciletí př. n.l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějších abstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuli klínopis, které bylo dobře vymyšleno pro zápis jejich velmi specifického jazyka.

Čím se Sumerové živili
Sumerové vytvořili v Mezopotámii civilizaci, která používala rozvinuté formy zemědělství; sumerští zemědělci do značné míry využívali propracovaný systém zavlažování – kanály, průtoky, rezervoáry.

Sumerský kalendář a jiné vynálezy
Sumerové dále vynalezli kalendář o 12 měsících, šedesátkovou a desítkovou (dekadickou) číselnou soustavu, vůz s koly, hrnčířský kruh a v architektuře využívali obloukové klenutí.

Sumerská města
V jižní Mezopotámii už začala vznikat první města již během předsumerské obeidské kultury. Stejně jako starověké Řecko se i Sumer skládal z městských států: Eridu (nejjižnější sumerské město, pahorek Abú Šahrajn), Nippur (dnešní Niffar, od 13. století neobývaný), Šuruppak (dnešní Fára), Uruk (pahorek al-Warká), Kiš (nejsevernější sumerské město, dnešní al-Uhajmer), Lagaš (dnešní Tello), Umma (dnešní Jocha) a Ur (dnešní al-Muqajjar). Podle pozdějších předpokladů bylo v Sumeru na Zemi přítomné vždy jen jedno království.

Královský seznam
V dochovaném Sumerském královském seznamu jsou vyjmenované takto: (dle sídelního města, dynastie), před potopou světa: Eridu – Bad-tibira – Larak – Sippar – Šuruppak a po potopě světa: Kiš – Uruk – Ur – Awan – Kiš – Hamazi – Uruk – Ur – Adab – Mari – Kiš – Akšak – Kiš – Uruk – Akkad – Uruk – Gutejci – Uruk – Ur – Isin.

Jak vypadala sumerská města?
Sumerská města mívala uprostřed městské zástavby posvátný okrsek s mnohavrstevným chrámem, který se vyvinul na konci 22. stol. př. n.l. v tzv. zikkurat, který byl zasvěcený božskému ochránci města. Město bylo obklopeno městskými hradbami a posvátný okrsek míval často vlastní hradby také. Každé z měst tvořilo samostatný městský stát, který ovládal ve svém bezprostředním okolí zemědělské zázemí s několika vesnicemi či menšími městy. Rozloha takového státu byla malá, můžeme jen zhruba odhadnout, že jedno z větších měst ovládalo asi 3,000 km2. Nejvyšší postavení ve státě měl od ranědysnastického období tzv. lugal (velký muž = t.j. král). Tento titul patřil původně politickému a vojenskému náčelníkovi. Ve městech ovládaných byl jeho zástupcem ensi (kníže). Ensi ovšem původně nosil význam nejvyšší správce chrámu, zástupce městského božstva na Zemi. Vztah světské a náboženské moci byl důležitým prvkem mezopotamské politiky a obě sféry zůstaly silně provázané.

Sumerské písemnictví. Klínopis.
Sumerové zaznamenávali informace klínovým písmem (klínopisem) na hliněné destičky pomocí jednoduchého trojhranného rydla, čili klínku. Hliněné destičky se používaly pro svojí praktičnost, neboť Mezopotámie je dodnes země s nevyčerpatelným množstvím hlíny, ale s minimem kamene, který byl vždy považován za vzácný export. Sumerský systém zápisu písma převzali i jejich následovníci, Akkaďané. Klínopis se ale pro jejich semitskou řeč nehodil a po celou dobu existence akkadštiny se tento jazyk s tímto značným problémem potýkal. Patrně největší překážkou byla nejednoznačnost textů a různé množství používaných sumerských značek slov. V sumersko-akkadské literatuře pak vznikl asi nejznámější Epos o Gilgamešovi.

Konec sumerské civilizace
Sumerská civilizace postupně slábla, v 1. pol. 2. tisíciletí př. Kr. již sumerské obyvatelstvo neexistovalo. Nadále však zůstala v užívání sumerština, která se stala liturgickým a státnickým jazykem až do 7. stol. př. Kr. Sumerské státy byly dobyty ze západu příchozími semitsky hovořícími Akkady, kteří se usídlili na severu. Jejich král Sargon I. (Šarrukén, 2334 př. Kr.-2279 př. Kr., střední datace), který byl uzurpátorem v sumerském městě Kiš. Porazil nejmocnějšího soupeře, panovníka sumerské Ummy, ensiho Lugalzagesi (2375 př. Kr.-2350 př. Kr. a založil akkadskou říši.

Konec Sumeru nastal pozvolna, především však stát čelil neustávajícímu tlaku kočovníku ze severozápadu. Amorejci (akk. Amurrum či sum. Martu) pomalu ovládli krajinu mezi městy a později i některá města. Posledním sumerským králem byl Ibbi-Sín. Jeho bývalý služebník, amorejský uzurpátor Išbi-Erra, generál z Mari, který ovládl důležité město Isin. Ur byl pak dobyt a rozvrácen elamskými a churritskými kmeny. Je zachycen ve vynikajících básních Nářek nad zkázou Sumeru a Nářek nad zkázou Uru. Ibbi-Sín beze stopy zmizel v elamském zajetí. Zničení mnoha měst v závěrečné části a odvlečení mnoha lidí zasadilo sumerskému národu poslední a smrtící ránu. Po dobytí Uru následovalo období asimilace do semitského jazykového prostředí.
Nejstarší literární památky. Potopa světa. Eridská genesis.
Mytologickou potopu, kterou zachycuje Eridská genesis, přežil jediný člověk Ziusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého.

První známé historické osobnosti
První známou historickou osobností je kišský en (král) Me-baragesi, který vládl někdy mezi lety 2700 př. Kr.-2600 př. Kr., předposlední panovník 1. kišské dynastie. Jeho syn Agga byl poražen uruckým králem Gilgamešem, zakladatelem 1. urucké dynastie.

Autor: Maura, Foto: Internet