Jak to dělají kapsáři

Autor článku: Vladimír Nápravník Myslím si,že většině z vás se již něco podobného stalo. Pokud ne, patříte k té šťastnější části naší populace, ale neradujte se předčasně. Stále jste na listině čekatelů této události.

Byl podvečer, konec dubna 2009 a cestoval jsem tramvají z Lidových sadů v Liberci směrem k nádraží. Tramvaj byla plná a dokonce jedna hodně stará paní o francouzské holi stála v uličce,protože nikomu nestála zato,aby jí pustil sednout. Na tramvajové zastávce Na Rybníčku do naplněné tramvaje doslova vtrhla skupina asi čtyř mladíků a jedna dívka. O charakteristice etnika ke kterému tato skupina patřila se nebudu zmiňovat.

Do tramvaje nastupovali s takovou razancí,že stojící pani podrazili francouzskou hůl a ta spadla na zem. Nastal zmatek,někteří cestující pomáhali staré paní na nohy a jiní se pustili do skupiny která to způsobila. Padaly nadávky z obou stran, ale mladíci měli navrch. Osobně jsem se do této šarvátky nezapojil, protože toho etnikum moc dobře znám a nehodlal jsem se dostat do problémů. Asi po pěti minutách jsem vystoupil a kráčel k domovu.

Po příchodu k domu,kde bydlím jsem sáhnul do kapsy pro klíče a s hrůzou jsem zjistil,že mi v kapse chybí mobilní telefon.V ten moment mi bylo jasné za jakých okolností jsem o něj přišel. Ten zmatek,který skupina mladých v tramvaji způsobila byl záměr a při něm okradli několik lidí cestující v tramvaji. Nevím, jak se zachovali ostatní okradení cestující,ale já jsem krádež na policii oznámil nešel. Byla by to jenom ztráta času. Jelikož si život bez mobilu nedokáži představit,druhý den jsem sáhnul do peněženky a ze své důchodové hotovosti jsem si šel koupit nový mobil.

Asi za týden jsem měl cestu do Prahy.Sedl jsem si na Starém městě do předzahrádky a dal jsem si kávu. Ohlídnu se kolem sebe a koho nevidím. U vedlejšího stolku sedí můj dlouholetý kamarád,bývalý policista-důchodce,který je již dlouhé roky ve výslužbě. Svého času za dob své aktivní služby sloužil u pražské policie na oddělení pro boj proti kapesním zlodějům. Pochopitelně jsem se mu zmínil o tom,jak jsem před týdnem přišel o mobil. Karel, jak se zmíněný kamarád jmenuje je sice již dlouho důchodcem,ale na svoji bývalou práci nezapomněl. Slovo dalo slovo a Karel mě začal seznamovat se zkušenostmi své bývalé profese.

Jeho klienty byli pražští kapsáři a za svoji kariéru jich v Praze chytil dva a půl,možná tři tisíce. Pracoval nejen v Praze,ale kolegové jej a část jeho týmu zvali i mimo Prahu. Hlavně na veletrhy v Brně, Liberecké výstavní trhy, Zahradu Čech do Litoměřic a i na další místa. Při svých vzpomínkách náhle ožil,oči se mu rozzářily a zase se z něho stal obávaný lovec kapsářů a začal se mi svěřovat se svými zkušenostmi. Rád bych se o ně podělil i vámi,vážení čtenáři. Možná,že po jejich přečtení si ušetří bolestné ztráty po provedených kapesních krádežích. A Karel začal vypravovat..

˝Kapsář vždycky hledá tlačenici˝,začal mi vysvětlovat.Pokud není po ruce,vytvoří si ji sám. Pouští se do práce vždycky v tlačenici : na nádraží,na fotbalovém stadionu,u vchodu do kina,v dopravních prostředcích a dnes stále častěji i na letištích.Obyčejní lidé, kolemjdoucí, cestující, oběti, si nikdy ani nevšimnou té fascinující hry, která jim probíhá přímo před očima.

Představ si,že jdeš po ulicia najednou se srazíš s nějakým chodcem. Asi by tě ani ve snu nenapadlo, že to mohl být docela dobře kapesní zloděj,který si tě předtím vybral. Ucítíš třeba náraz na krk hřbetem knihy, kterou jakoby náhodou tě zloděj udeří do krku.Ve velkoměstě se to stává často. Kapesní zloděj šikovně šermuje pravou i levou rukou, stejně jako profesionální fotbalista musí umět kopat pravou i levou nohou. Ruka zloděje pracuje úhlopříčně a ve chvíli, kdy jste do sebe narazili cítíš lehký náraz do krku třeba knihou,kterou zloděj držel v ruce. Při tomto letmém setkání přijdete o peněženku,letenku a osobní doklady. A ani jsi neviděl jak se to vůbec stalo,protože výhled ti zastínila kniha. Necítil jsi žádný dotek na hrudníku, protože jsi se soustředil na úder knihou do krku. Dalším jednoduchým trikem je,upozornit oběť na to,že vám nástěnné hodiny v místnosti nejdou přesně. Stačí tato chvilka, kdy pohlédnete na hodiny a zloděj vám vyprázdní obě vnější kapsy saka.

Tyhle triky jsem se učil už tím, že jsem kapesní zloděje chytal. Mnoho jsem se dověděl od starších kolegů a z knih.Nedalo mi, abych se nepokusil osvojit si tuto dovednost. Ona mi svým způsobem imponuje.

K tomuto nekalému řemeslu je potřeba mít jistou náchylnost.já bych řekl dokonce vrozenou. Existovaly pravé kapsářské dynastie. To povolání přecházelo z rodičů na děti,někdy i déle než dvě generace. Kromě mimořádné dovednosti,je tady důležitý i tvar ruky. Dále kapsář potřebuje odvahu, drzost, dobrou znalost praktické psychologie. Musí si umět vybrat oběť,odhadnout,kolik může mít peněz a kde je má uložené. Pravý kapesní zloděj například opovrhuje těmi kolegy, kteří kradou z vnějších kapes.

Pro povahu profesionálních kapsářů je typické,že nápadně velké procento těchto lidí jsou vášniví hráči karet a podobně,takže kořist,někdy i velkou,brzy prohrají. Hazard je charakteristický rys každého jejich činu. Když jsem byl zván kolegy na různé veletrhy, vždy jsem tam chytil třicet i čtyřicet kapsářů. Oni věděli,že tam jsme, že dáváme pozor a dovedeme je chytit a přesto neodolali.Často doplatili na jednu složku svého umění, které bývá osudné jejich obětem.Je to schopnost soustředit se a nevnímat nic kolem sebe. Kapsáři se do svého řemesla zabrali tak, že mne prostě neviděli.

Chytit však kapsáře při činu není tak jednoduché. Nechytal jsem je při činu,ale hned po činu. Kapsáře musíš vidět jak vytahuje peněženku,a pak dávat dobrý pozor,aby se jí nezbavil.To je moc těžké,protože když mají kapsáři dobrou organizaci,peněženka ihned změní majitele.První kapsář jí podá druhému,ten třetímu a teprve ten jí vyprázdní. V autobuse se často stává,že třetí kapsář zastrčil prázdnou peněženku do kapsy nějakému nevinnému cestujícímuJsou i organizované profesionální skupiny kapsářů a zlodějů působící ve vlacích (většinou ze Slovenka do Prahy), kteří vyprázdněnou peněženku vrátí do kapsy oběti, čímž se oddálí odhalení krádeže a poplach.

Nakonec jsem Karlovi položil otázku: Není vlastně obyčejný člověk proti profesionálnímu kapsáři bezmocný??

Skoro bych řekl že ANO, odpověděl Karel. Před kapsáři musí lidi chránit policie, protože jen ona to dovede. Bohužel má velký nedostatek pracovníků,kteří jsou na tuto trestnou činnost vyškolení. A udělat z řadového policisty specialistu pro boj s kapsáři, trvá léta..

Zdroj a foto: Vladmír Nápravník