Jak využívat moc našeho podvědomí – 81

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel K našemu tématu o aktivním stáří jsem vám slíbil několik příběhů ze života i literatury. Je to důkaz toho, že jedním z ˝léků na stáří˝ je vnitřní spokojenost, pozitivní myšlení, láska a seberealizace.

První příběh se týká samotného dr. Josepha Murphyho. V dobách, kdy se muži dožívali sotva šedesáti let, on žil aktivně až do 83. A to měl za sebou rakovinu. Zhoubným nádorem onemocněl po čtyřicítce. Tehdy taková diagnóza znamenala doslova ortel smrti, protože neexistovala chemoterapie a tím méně ozařování. Dr. Murphy se zcela jednoznačně vyléčil svou vlastní metodou – tedy mocí podvědomí a pozitivním myšlením. A o svém otci vypráví: ˝V pětašedesáti letech začal učit francouzštině. V sedmdesáti pak platil v tomto oboru za uznávanou kapacitu. Potom se rozhodl studovat keltštinu a i v tomto oboru to dotáhl na uznávaného a slavného učitele. Mé sestře pomáhal intenzivně při studiuS přibývajícím věkem měl stále krásnější rukopis a jasnějšího ducha. Zemřel v devětadevadesáti.˝

V knize dr.Murphyho také najdete příběh o chirurgovi, který za ním přišel po jedné z jeho přednášek a prohlásil: ˝Je mi teď osmdesát čtyři let. Každé ráno operuji, odpoledne mám vizitu a večer píši články pro lékařské i jiné časopisy. A dodal: ˝Každý člověk je tak mladý a užitečný, jak myslí a cítí.˝

Dr. Murphy rovněž vypráví o tom, jak přednášel v Bombaji a byl představen jednomu stodesetiletému muži. Popisuje jej takto: ˝Vypadal, jako by byl prozářen paprsky vnitřního světla. V jeho očích byla nevýslovná krása, která pro mne byla znamením, že zestárl s veselým srdcem a že ani jeho duch neztratil nic ze své bystrosti a jasu.˝

Ale abych nemluvil jen o mužích. Z jiných pramenů mám příběh Marthy Grahamové, zakladatelky moderního tance, která ve třicátých letech 20. století založila v New Yorku známé divadlo tance a na scéně stála až do své osmdesátky. Podle současníků se tam pohybovala graciézněji než leckterá ˝dvacítka˝. Druhý příběh je o německé filmové režisérce Leni Riefenstahlové, která se v sedmdesáti letech naučila hloubkovému potápění a její podvodní fotografie poté vyvolávaly velký obdiv a nadšení.

Prostě tyto ženy a muži nikdy nepociťovali strach ze stáří.. Někdo může říci: ˝To, že každému stejně přibývají léta, to je snad jedna z mála spravedlností, které máme na tomto světě.˝ Zdá se, že tomu tak je. Já si ale dovolím odporovat. Před časem jsem četl, že Jiří Suchý, když s ním dělali interwiev u příležitosti jeho 75. narozenin, prohlásil, že se cítí na 37. Tehdy jsem si pomyslel: ˝Já jsem o dva roky mladší, tak bych se mohl cítit na 35.˝ A tak to někdy i v žertu o sobě říkám. Jenže ono to není tak úplně jen v žertu, protože i tento způsob myšlení mi pomáhá udržovat se mladší než mi dokazuje datum narození. O tom, že na své roky nevypadám, dotvrzuje i malá příhoda z rychlíku na trase Brno-Praha. Podotýkám, že jako muž nad 70 let mám nárok na poloviční jízdenku. Když jsem se tedy tou jízdenkou prokazoval paní průvodčí, ta si mne chvíli prohlížela a pak mne požádala o občanský průkaz. Důkladně si prohlížela také moji ˝občanku˝ a pak mi sdělila: ˝To bych neřekla, že už je vám pětasedmdesát˝ Poděkoval jsem jí za tento kompliment a přiznám se, že mne to potěšilo.

To se ale nechlubím samoúčelně. Chci k tomu dodat, že kdo chce být i ve stáří čilý, aktivní a zdravý, nesmí se v žádném případě litovat. A také pro to musí něco dělat. Například zahnat lenost a každý den cvičit. Nemusí chodit do posilovny, stačí doma několik cviků. Zaručuji se, že nikomu to neuškodí, pokud nebude chtít naráz zdolat světový rekord a bude si tu zátěž zvyšovat postupně a s ohledem na svou kondici. A když se zaručuji, pak musím uvést, že i já denně cvičím. A to hned po probuzení – ještě na lůžku – nejméně 7-9 krát zdvih dolních končetin sounožmo (je to dobré na svaly nohou i břišní), což doplňuji ˝jízdou na kole˝. Poté se umyjí do půl těla studenou vodou a je mi fajn.

Tak tohle jsem napsal před dvěma roky. Teď se musím opravit. Už se neumývám do půl těla studenou vodou. Protože jsem už postoupil dál. Každé ráno se sprchuji studenou vodou (v zimě přímo ledovou) a je mi nejen fajn, ale báječně z toho, jak jsem se ˝nastartoval˝ do nového dne. Tím se opět nechlubím. Chci jen říci, že ten, kdo se bude také chtít otužovat, aby začínal pozvolna, aby jej to neodradilo. Příště další příběhy.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet