Jednou budu švadlenkou – povídka

Autorka článku: Simona Monyová Zvedla jsem telefon a musela se posadit. Ze sluchátka na mne cvrlikal profesionálně školený hlas televizní moderátorky a sháněl se po mně! Dočkala jsem se! Mozek se mi zamlžil, rty odkrvily, jazyk zcepeněl: „Ano, u televize,“ špitla jsem vzrušeně. Pochopitelně, že jsem chtěla říci u telefonu, a pochopitelně, že se Profesionálka na druhém konci kabelu dusila smíchy.

Na své první interview jsem se poctivě připravovala. Hodlala jsem být vtipná, neotřelá a nezapomenutelná. Hodlala jsem zastínit i Profesionálku.
Dvacet sekund před natáčením mi prasklo ramínko od podprsenky, takže mi levé ňadro splaskle viselo o několik centimetrů níž než pravé. Maskérka mě ujistila, že si toho nikdo ani nevšimne. (Mýlila se. Ještě týden po odvysílání pořadu jsem musela v naší čtvrti na potkání vysvětlovat, že mi neamputovali prs.)

Obléval mě pot ze světel reflektorů, ze zářivých úsměvů Profesionálky a z vědomí, že se jedná o přímý přenos.
Kamera na mě výsměšně mrkla červeným světýlkem.
„Kdy vás napadlo, že se budete věnovat psaní?“ zeptala se moderátorka.
Snadná otázka. Očekávala jsem ji. Duchaplnou odpověď jsem měla připravenou, jen jsem si na ni zrovna nemohla vzpomenout. „Když jsem v dětství spolužákům vyprávěla vymyšlené historky a po čase se mnou nikdo nechtěl kamarádit, protože mě měli za podvodnici. Nezbylo mi, než příběhy zapisovat a přestat lidem lhát,“ odvětila jsem podle pravdy a zbarvila se jako krocan.

„Kdy jste zjistila, že máte literární talent?“
„Když můj psychiatr vyloučil grafománii,“ vyhrkla jsem upřímně.
Úsměv Profesionálky začal uvadat. „Kdo vás nasměroval?“
„Ten chlápek v uniformě dole v prosklené kukani. Nejdřív mi cestu do studia vysvětlil, ale nakonec mě musel doprovodit až sem…“
„Čím byste se chtěla živit, kdybyste se neživila psaním?“ vydechla nervózně.

V duchu jsem zajásala – předem přichystaná odpověď mi lehce vplula na jazyk: „Jsem poměrně manuálně zručná, takže…“ pravila jsem skromně, učinila rozmáchlé gesto, převrhla sklenici s minerálkou redaktorce do klína a z rukou jí vyrazila mikrofon.
„… takže bych se vyučila třeba švadlenou,“ dopověděla jsem, nenápadně se vyplížila ze studia a ještě téhož dne se přihlásila na rekvalifikační kurz. Až se nabažím trapasů, seknu s psaním a spíchnu vám něco pěkného, co říkáte?

Autor: Simona Monyová, Foto: Internet