Když se žena topí – román na pokračování – 18

Autorka článku: Irena Fuchsová GAUNER A DĚVKAŘ Kolem půl jedné jsem si šla lehnout a protože jsem se už zase topila, usnula jsem až kolem druhé. Na Luboše jsem nečekala. Prostě se někde zdržel. Salát i řízky jsem schovala do lednice, neotevřenou láhev vína jsem vrátila do baru a svíčku jsem ani nezapálila. Dala jsem ji k vánočním ozdobám a nad celou oslavou věrného chemika Luboše se mi chtělo brečet.

Růži jsem dala na parapet a zatáhla jsem závěs, abych na ni neviděla.
I noční košilku jsem zabalila. Jak se to říká? Neházej perly sviním!
Když jsem se ráno probudila, byl Luboš v koupelně.
Jeho příchod jsem zaspala, protože si nepřišel lehnout do ložnice. Když viděl, že Markétka není doma, ustlal si u ní v pokoji.
Nechtělo se mi s ním mluvit a tak jsem dělala, že spím, ale on stejně do ložnice nepřišel a odešel i s Gaunerem do práce, aniž by mi něco vysvětlil.
A co bys chtěla, pomyslela jsem si. Ty přece také zůstáváš přes noc pryč a ptáš se ho, jestli mu to vadí? Neptáš! Dokonce mu ani nezavoláš, že máte nečekanou zakázku. Pošleš Markétě esemesku a tím to pro tebe končí!
Sbalila jsem si věci na přespání, šminky a pantofle na přezutí a na poslední chvíli jsem do tašky hodila i tu novou noční košili. No co, tak bude mít premiéru jinde, ušklíbla jsem se. Premiéru?
Takže počítám s tím, že se s Karlem dneska vyspím?
Znehybněla jsem. Čekala jsem na motýlky, ale ti spali nerušeně dál. Karel je nevzrušoval.
Takže Karel?
Uvidíme.

Nechala jsem Markétce vzkaz, kam jsem jela a že přijdu zítra a „opustila jsem společnou domácnost“.
Odpoledne jsem se ve svém ráji nalíčila a oblékla se do večerních šatů. Když jsem přišla k autu se svými vačicemi přes ruku, Karel se na mě obdivně díval, pak se chytil za srdce a dělal, že nad mým vzhledem omdlí.
Opravdu mi to slušelo! Otevřel mi dveře, počkal, až do auta nastoupím a pak majetnickým gestem za mnou zavřel.
Tak a mám tě, koroptvičko! Teď už mi neutečeš, signalizoval jeho spokojený úsměv, když si sedal za volant. Byla jsem klidná a nechala ho při tom. Odpoledne jsem si pro jistotu zjistila, jak mi z Prahy jedou vlaky domů. Nádraží je od divadla kousek.
Nebudu si dělat násilí. Jestli by měl být Karel pro mě velká oběť, tak uprchnu!
Do Prahy jsme přijeli přesně na večerní představení, které jeho maminka napovídala. Hned po jeho skončení se měla konat ta dlouho připravovaná oslava v klubu divadla.
Karel mě hrdě vodil po divadle, já vypadala jako královna a mezi poddanými mi bylo fajn. Do chvíle, než jsem se podívala k šatně.
Začala jsem se topit.

Naštěstí si Karel právě něco domlouval s maminkou, která vykoukla ze zákulisí a ničeho si nevšiml. Když jsem se vzpamatovala a rozdýchala se, podívala jsem se k šatně podruhé.
Stál tam Kryštof.
V černém obleku vypadal nádherně a právě sbíral smítko z tváře krásné holce. A ona se rozesmála, vjela mu rukama pod sako a bylo vidět, že ho lechtá.
Oba se smáli jako děti a dívali se na sebe tak milujícíma očima, že všem muselo být jasné, že tihle dva jsou secsakra sehraná dvojka!
V tu chvíli jsem se rozhodla, že se s Karlem dneska v noci vyspím.

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet