Mýty jsou stále živé 14

Autorka článku: Maura Perseus chrání svou matku Uplynulo několik let a Perseus, který vyrostl v muže, chránil Danau proti Polydektovi, který se jí s podporou svých poddaných pokoušel vnutit manželství. Nato Polydektes shromáždil své přátele a požádal je pod záminkou, že se chce ucházet o ruku Pelopovy dcery Hippodameie, aby každý z nich přispěl jedním koněm na Polydektův zásnubní dar.

„Serifosjejen malý ostrůvek,“ tvrdil, „a nechci vedle zámožných nápadníkú z pevniny vypadat jako chuďas. Budeš mi moci pomoci, urozený Persee?“
„Bohužel, odpověděl Perseus, „nevlastním žádného koně ani zlato, abych si ho mohl koupit. Máš-li však v úmyslu oženit se s Hippodameiou, a ne s mou matkou, budu se snažit získat dar, o jaký si řekneš.“ A ukvapeně dodal: „I hlavu Gorgony Medúsy, bude-li třeba.“
„To by mě skutečně potěšilo víc než kterýkoli kůň na světě,“ odpověděl okamžitě Polydektes.

Perseus a Medúsa
Gorgona Medúsa měla hady místo vlasů, obrovské zuby, jazyk jí vyčníval z úst a její tvář byla vůbec tak ošklivá, že všichni, kdo na ni pohlédli, se hrůzou proměnili ve skálu. Athéna zaslechla rozhovor na Serifu, a protože byla zapřisáhlou nepřítelkyní Medúsy, jejíž děsivý vzhled měla sama na svědomí, Persea na tomto dobrodružství doprovázela.

Nejprve ho zavedla do města Deikterion na Samu, kde jsou vystaveny podoby všech tří Gorgon, a tak mu pomohla, aby pak mohl rozlišit Medúsu od jejích nesmrtelných sester Sthenó a Euryaly; potom ho varovala, aby se nikdy přímo na Medúsu nepodíval, pouze na její odraz, a darovala mu štít lesklý jako zrcadlo. Rovněž Hermes Perseovi pomohl tím, že mu dal ocelový srp, s nímž měl useknout Medúse hlavu. Perseus však ještě potřeboval pár okřídlených sandálů, kouzelnou mošnu, která měla skrýt useknutou hlavu, a temnou přilbu neviditelných, která patřila Hádovi.

O všechny ty věci pečovaly nymfy řeky Styx, od nichž si je Perseus musel přinést; o tom, kde nymfy nalézt, však věděly pouze sestry Gorgon, tři Graie, podobné labutím, které měly jediné oko a jediný zub pro všechny tři. Perseus tedy vyhledal Graie sedící na svých trůnech při úpatí Atlasu. Připlížil se k nim zezadu, vyškubl jim oko a zub, jak si je sestry mezi sebou podávaly, a odmítl jim je dát, dokud mu neřeknou, kde žijí styžské nymfy. Perseus si potom u nymf vyzvedl sandály, mošnu a přilbu a letěl na západ do země Hyperborejců, kde našel Gorgony pohroužené ve spánku mezi deštěm omšelými tvary mužů a divokých zvířat, které Medúsa proměnila v kámen.

Upřel oči na odraz ve štítě, Athéna mu vedla ruku, a jediným mávnutím srpu usekl Medúse hlavu; vtom k jeho překvapení vyskočili v životní velikosti z mrtvého těla okřídlený kůň Pegasos a váleč-ník Chrysaór svírající zahnutý zlatý mečík. Perseus netušil, že je v jednom z Athéniných chrámů zplodil s Medúsou Poseidón, ale přesto si je nechtěl, dal znepřátelovat. Spěšně zastrčil hlavu do mošny a prchal. Ačkoliv se Sthenó a Euryalé, probuzené svými novými synovci, zvedly, aby ho pronásledovaly, přilba učinila Persea neviditelným a unikl bez úhony směrem na jih.

Při západu slunce se Perseus snesl u paláce Titána Atlanta, kterému jako trest za jeho nepohostinnost ukázal hlavu Gorgony a tak ho proměnil v horu. Následujícího dne se obrátil na východ. Letěl přes libyjskou poušf a Hermes mu tu těžkou hlavu pomáhal nést. Cestou hodil oko a zub Graí do Tritónského jezera. Několik kapek Gorgoniny krve dopadlo na pouštní písek, kde se z nich zrodilo klubko jedovatých hadů, z nichž jeden později zabil Argonauta Mopsa. Perseus se na chvíli zastavil v Chemmidě v Egyptě, aby si odpočinul-je tam podnes uctíván – a pak letěl dál.

Autor: Maura, Foto: Internet