Na plese Klubu sebevrahů – část 13.

Autor článku: Aťan Byli jsme s Pepanem tak rozrušeni, že jsme si šli ven zakouřit. ˝Já už jsem klidnej,˝ prohlásil po malé chvilce Pepan, ˝dáme si taneček…˝ ˝My dva spolu?˝ ˝Hele, zklidni hormóny. Od čeho máme manželky?˝ ˝A jó, teď se hoděj, Pepane!˝

Když jsme se vrátili do sálu, zjistili jsme, že naše manželky na nás nečekaly. Klidně si tancovaly se členy Klubu sebevrahů, a náramně se bavily. A Lenka s Karlovou těhotnou Petrou jakbysmet. Sebevrazi okupují naše ženy, a všem to vyhovuje.
˝Karle,˝ Pepan projevil zájem o svého nového přítele, ˝jak to tvé Petře trvalo dlouho, než se u tebe v hájovně zabydlela?
Nevadilo jí, že jsi hajný?˝
˝Kdybych hajný nebyl, vůbec by ke mně nepřijela. Možná ti to Cvokař už říkal, ale dcerka Lenky – Veronika – mně Petru přes internet dohodila.˝
˝Jó, to vím. Ale nevím, za jakou dobu si Petra na tebe a hájovnu zvykla?˝ zeptal se Pepan.
˝Tak to ti řeknu přesně. Tenkrát přijela jen na víkend…˝
˝…A už neodjela,˝ směje se Martin. ˝Naše Verunka se pak všude chlubila, že za to miminko, co se narodí, může ona.˝
˝Vždyť taky jo,˝ usmívá se spokojeně Karel, ˝kdo jinej, že jo…˝

V Klubu sebevrahů máme s Pepanem většinu pacientů. Je ohromná výhoda, že jejich předseda je náš kamarád Martin.
˝Jak proběhla první schůze, Martine?˝ zajímám se.
˝No, já čuměl jako blázen. Víš, že jsem předseda docela rád? Oni jsou vážně skvělí. Takhle příjemný lidi jsem už dlouho nepotkal.
Hodně mě zaujal ten kluk s kresbama, co mu říkáte Picasso. Ale támhleta babička…˝
˝Myslíš paní Marii Curie-Sklodowskou?˝
˝No, já nevím jak si říká, ale ta je vážně poděs.˝
Nakloním se k Martinovi. ˝Nevím, co ti Mařka Curie napovídala, ale u mne byl nedávno její manžel,˝ povídám tajemně.

˝Pierre Curie?˝ žasnul Martin.
˝Ále… houby Pierre Curie. Pan Dohnálek…˝

PŘÍBĚH MARIE CURIE-SKLODOWSKÉ

Jejich vnuk měl týden před svatbou. Přijel za svou milou babičkou a dědou, aby jim představil nevěstu.
˝Dědku, někdo zvoní… slyšíš, ty poleno nahluchlý? Hergot, přeci se nebudu štrachat po schodech dolů, když TY to máš pár kroků! Chrápeš zase, nebo co?˝
˝Nó jo… vždyť už jdu… porát. Furt něco.˝ Děda se ztěžka zdvihá z kanape od televize, přidržuje se židlí a nábytku, něž se mu ztuhlé nohy zpět probudí k životu. Zvonek opět zaútočil.
˝Už letím,˝ přehnal tuhle informaci děda. Za dveřmi stál mladý pár.
˝Ahoj dědo. Tak tohle je moje Johanka,˝ culí se vnuk.
Johanka panu Dohnálkovi podává ruku. ˝…brý den.˝

˝Jéminkote, děti! Tos´ mi Fanánku udělal radost, že sis na nás taky vzpomněl. Bábo, polez dolů… Fanánek je tady. A není sám, to budeš koukat.˝
˝Koukat budu, až najdu brejle…˝
˝Nezlobte se na ni,˝ šeptá děda, ˝už jí to moc nemyslí. Mívá divný řeči…˝
˝Neboj dědo, Johanku jsem na všechno připravil. To bude dobrý.˝
˝Jak myslíš, chlapče.˝ Děda je usadil do obyvacího (nebo jakého?) pokoje a přistrčil před ně misku s nahnilými jablky. ˝Vemte si, nenechte se pobízet.˝
S díky odmítli. Nad schodištěm se ozývá lamentování staré Dohnálkové: ˝Dědku, doufám, že jsi čuměl kukátkem, než jsi ňákýmu prevítovi otevřel!˝
Johanka už nervózně poposedává, ale Fanánek ji uklidňuje: ˝Nic se neboj, babičku zvládneme, že jo, dědo?˝

˝Doufejme… horší se to chlapče. Ale snad nebude tak zle. Vemte si jablíčko, slečno.˝ Děda přisunul nahnědlá a vrásčitá jablka až před Johanku. Ta očima hledá záchranu u svého snoubence.
Fanánek hbitě zasahuje: ˝Dědo, díky… přišli jsme sem najedení.˝
˝To jste udělali dobře, děti. My už na to vyváření moc nejsme.˝
Fanánek se podíval na sporák, kde se válel přeplněný popelník a stará ponožka. Dědek ji taky zmerčil.
˝Jéje, moje fusekle. Co já se jí nahledal, ani po čuchu jsem ji nevypátral. Už mi ani ten frňák neslouží, ach jo… Bábo, pojď už,˝ volá děda nahoru, ˝je tu Fanánek s nevěstou. …A našel jsem tu fusekli! Žádnou ponožku nemusíme kupovat, stejně by nám asi jednu neprodali. Bábo, to máš radost, viď?˝
˝Děsnou, blázne stará…˝ zaznělo už blíž. Babička bude asi nedaleko.
˝Bolej jí kolena,˝ omlouvá babičku děda, ˝jinak by tu už byla.˝
˝No, vždyť už jsem tady, Fanánku! Pojď na mou hruď, ty můj kloučku. Tebe jsem vždycky měla z celý famílie nejraději,˝ bezzubě se usmívá stará Dohnálková a mačká vnuka drtivým objetím skoro do bezvědomí. ˝A hele, ty máš tady nějakou nádheru?˝
˝Johana Lehká,˝ kuňkla Johanka nesměle.
Babička popadne do objetí i Johanku. ˝Tak ty máš s sebou lehkou holku? A kde máš tu druhou? Vždyť jsi říkal, že jsi bigamista!˝
˝Babi, Johanka na tohle žertování moc není,˝ Fanánek se babičku snaží ubrzdit. Marně.

˝Jen ať si zvyká – není z cukru. Nebo jo?˝ babka do Johanky zapíchla ostrý pohled.
˝Prosím ne…˝ nevěsta klopí zrak.
˝No proto! Na žádný třasořitky nejsem zvědavá. Tuhle sousedovi povídám: ,Proč jste si vzal tak vošklivou ženskou? Hrbatou, kulhá, šilhá.´ Povídal mi: ,Klidně mluvte ještě víc nahlas, bábo Dohnálková, vona taky neslyší.´ Johanka slyší, Fanánku?˝
˝Jó, babi, Johanka slyší… ale je zvyklá na slušný zacházení. Její táta je doktor a máma…˝
˝Co tím chceš říct?! Že my jsme ňáký křupani z Balíkova? To bys´ mě nasral, Fanánku. Ale já vím, že to tak nemyslíš. Vždyť já tě mám ráda, ty kluku paťatá. A holku máš hezkou, ne jako ten pitoma odvedle.˝
Děda využil klidnější atmosféry a zapálil si doutníček. Šel ke sporáku pro popelník, ale ten byl plný. Sedl si bez popelníku zase zpátky ke stolu a klepe popel na zem.
˝Babi,˝ zajímá se vnuk, ˝proč ti v ulici říkají Marie Curie-Sklodowská?˝
˝To já nevím…˝
˝Ale já to vím,˝ ozval se děda. ˝Protože tady rozbila víc manželství, než Mařka Curie atomů!˝
˝Dědek žvaní,˝ mávla babka rukou.
˝Já že žvaním? A co ten Daněk? Bába mu řekla: ,Tak prej už nemáte rakovinu, pane Daněk?´ On na to: ,Jak to víte, Dohnálková?´A naše bába: ,Protože vaše paní mi to před chvílí říkala v krámu, a byla pěkně vytočená… musela vrátit rakev!˝
˝Řekla jsem pravdu,˝ odsekla stará Dohnálková.
˝No právě!˝ bafá dědek z doutníku.
˝Byl na mě drzej, nemusíš ho litovat. Minulej tejden tady Daněk zvonil, že prej jestli seš doma. Říkám: ,Starej není nikdy doma.´ A ten sprosťák povídá: ,Jak se tak na vás dívám, ani se mu nedivím.´ Tomuhle smraďochovi už neotvírám,˝ babka uzavřela řeč.
Děda je celý zahalen v dýmu, bafá z doutníku jako z fajfky. ˝Na kráse nezáleží, ženská musí být hlavně inteligentní, že jo, bábo? Čemu dáváš přednost ty, Fanánku? Má být ženská radši krásná, nebo inteligentní?˝
˝Ani jedno, ani druhé, já mám rád Johanku.˝
˝Inu LÁSKA,˝ vzdychla si babička a zadívala se na svého dědu. Pak si odplivla na podlahu. ˝A manželská věrnost… to je taky zajímavý. Já musela tomuhle Othellovi slíbit, že mu budu věrná, jinak… že by mě radši zabil! No, a vidíte – jsem tu pořád.˝
˝Bábo, ty už si prd pamatuješ. Říkal jsem – než si tě vzít, to bych se radši zabil.˝
Babka Dohnálková si stále mele svou: ˝A máme se rádi už přes padesát let, že jo, dědku?˝
Tentokrát si na podlahu odplivl děda. Asi měl v puse tabák.
˝Nikdy nesmíte mít víc než čtyři děti!˝ začala babka budoucí novomanžele poučovat: ˝Statistiky jasně uvádějí, že z pěti dětí je jeden Číňan!˝
˝Ale babi, to je…˝
˝S tím si nezahrávejte, děti,˝ pokyvuje hlavou.
Děda taky přispěchal s užitečnou radou: ˝Hlavně, Fanánku, ty čtyři děti nesmíte mít najednou. Když jsem byl pro tvýho tátu v porodnici, tak jsem tam slyšel příšernej pláč. Prý se ten den narodila čtyřčata. Zeptal jsem se sestry, proč ty čtyřčata nějak neutišej? Sestra mi povídá: ,To neřvou čtyřčata, takhle naříká jejich tatínek.˝
˝My chceme mít jen jedno děcko,˝ povídá Johanka.
˝To je málo, děvče,˝ nesouhlasí babička, ˝zapomeneš třeba otevřená dvířka do sklepa, a pak budeš ještě ráda, že máš dětí víc.˝
˝Nó… my už asi půjdeme,˝ zdvihá se Fanánek.
˝Nezlob se Fanánku na starou zvědavou bábu, ale ještě mi řekni jednu věc. Vy se musíte brát?˝

˝Ale ne, babi. Jenže její máma na mě křičela, že jestli si mě Johanka vezme za manžela, tak k nám v životě nevkročí. To rozhodlo.˝

ZPÁTKY NA PLESE

Martinovi přeci jenom něco vrtá hlavou: ˝Chlapi, řekněte mi, proč je vlastně Marie Curie v Klubu sebevrahů? Ona měla taky pokus o sebevraždu?˝
˝Tohle ti rád vysvětlím,˝ povídám. ˝Curie má v Klubu zvláštní postavení. Ona není sebevrah, ale prý k několika sebevraždám lidi donutila. Dnes je nesvéprávná s mizivou pamětí. Není schopna spočítat, kolik zoufalců si kvůli ní vzalo život a proč.˝
Pepan vytáhl notýsek: ˝Mně naposledy říkala: 263 žen a 512 mužů.˝
Vytáhl jsem také notýsek: ˝Mně včera dopoledne údaje upřesnila. Prý NIKDO.˝

Autor: Aťan, Foto: Internet