Rakovina plic – a jak dál?

Autorka článku: ELENA Je mi padesát let a třem z našich rodičů ( já a manžel máme dohromady 4, jako většina lidí) se blíží osmdesátka. Když jsme tak sledovali dění kolem nás, říkali jsme si s obavami, kdy na nás dojde řada a který rodič to asi ˝začne˝. Můj táta, který je ze všech nejstarší? Nebo tchán, který byl silný kuřák celý život a má rakovinu v rodinné anamnéze? Nebo manželova maminka, se třemi vyměněnými klouby a nespavostí?

Co myslíte, na koho to slovo padlo? Na toho, kdo nás ani nenapadl, na toho ˝nejmladšího˝.Na maminku, která bude mít ˝teprve˝ 70. A jak už to tak bývá, tím, co je nejméně pravděpodobné. Rakovinou plic.

Běžné předoperační vyšetření spojené s rentgenem plic prokázalo ˝změn na plicích˝. Už při rentgenu bylo jasné, že to jen tak nějaké obyčejné změny nejsou a že to je ASI rakovina.

˝To je přece blbost˝, nekouří a nikdy nekouřila, alkoholu se dotkla minimálně, stále jezdí na kole a jí samé BIO z vlastní zahrádky. Další výsledky byly veskrze pozitivní – krev je v pořádku, SONO břicha taky Začaly jsme se se sestrou uklidňovat. Nejspíš jen nějaké neškodné změny nebo třeba tuberkulóza. Teď je jí plno.

Zpět na zem nás s o to větší silou srazil výsledek bronchoskopického vyšetření plic, při kterých se podařil odebrat vzorek z toho správného místa ( to byl velký úspěch, protože nádor je uložen na špatně dostupném místě.

Při čekání na výsledky jsme si vyčetly téměř úplně všechno. Já třeba to, že jsem zaznamenávala, že maminka pokašlává. Kdykoli jsem ji na to upozornila, mávla rukou, že měla kašel a tohle jsou dozvuky, nebo že jí zaskočilo nebo že dlouho mluvila a má sucho v ústech Kéž bych těmto jejím slovům nevěřila!

Tváří v tvář té hrůzné zprávy je rozhodnutí, co dělat. ˝Říct či neříct?˝ ˝Léčit či neléčit?˝

Potíž je, že se sdělením postižené osobě se nesmí dlouho čekat. Žádný onkolog Vás nevezme na konzultaci, pokud pacient neví pravdu. Prostě zastávají americký způsob léčení.

A tak stojíme před zcela novou situací a jen sbíráme informace. Samozřejmě jsme informacím o rakovině nevěnovali žádnou pozornost. Nač taky? Nám se to přece nemůže stát, že?

Maminka chemoterapii odmítá, že zničí nejen nemocné, ale i zdravé buňky a třeba jí zničí kosti ( původní vyšetření přece bylo před výměnou kyčelního kloubu, který už samozřejmě neproběhne). Potíž je, že rakovinné buňky už čekají jako úděsná armáda v uzlinách, kam z plic doputovaly.

Takže nezbývá, než zjistit jinou léčbu, než chemoterapie. Léky? Co upravit stravu? A jak? Zkušeností lidí jsou různé, třídění informací chaotické a nadějí je tolik.

Spravedlnost neexistuje a život je tak zoufale krátký.

Zdroj: ELENA, Foto: internet