Dějiny starověkých civilizací 7: Mezopotámské civilizace

Autorka článku: Maura MEZOPOTÁMIE. AMOREJCI Amorité je název semitského národa, který od druhé poloviny 3. tisíciletí př. Kr. obýval území na západním břehu Eufratu. Označení Amurru bylo také používáno jako jméno jejich hlavního boha.

Původ Amorejců
Podle nejstarších sumerských zdrojů, sahajících do asi 2400 př. Kr., je země Amoritů (“území Mar.tu“) spojována se západem, zahrnujíc Sýrii a Kanaán, i když původem mohou být z Arábie. V mezopotámských zdrojích jsou popisováni jako kočovný národ a jsou spojováni s horskou oblastí Jebel Bishri v Sýrii nazývanou „hory Amoritů“. Etnické označení Amurru a Amar pro ně používali v Asýrii, respektive v Egyptě. Jejich hlavními bohy byli Amurru a měsíční bůh Sin.

Útěk Amorejců před suchem
Od 21. stol. př. Kr. (podmíněna katastrofálním suchem v na začátku 22. stol. př. Kr.) probíhala ve velkém měřítku migrace amoritských kmenů směrem do Mezopotámie. Jejich infiltrace výrazně přispěla k pádu novosumerské 3. dynastie z Uru, když Amorité získávali postupně kontrolu nad některými královstvími. Jejich nástup k moci v oblasti byl dovršen Chammurabiho dobytím Babylonu.

Kultura Amorejců. Jak psali.
Dnes nám známí Amorité (převážně pocházející z Mari) psali v akkadském dialektu – tabulky datované do cca 1800 – 1750 př. Kr. ukazují konstrukce a formy (nářečí) užívané severozápadní semitskou skupinou. Hlavním zdrojem extrémně limitovaných informací o jejich jazyku jsou pro nás oficiální jména, zachovaná v soudobých textech. Nejsou akkadského stylu a mnoho z nich je velmi podobných pozdějším hebrejským jménům používaných v Bibli.

Staré nápisy.
Podle ranných nápisů jsou všechny západní země (včetně Sýrie a Kanaánu nazývány „zemí Amoritů“. „Země Martu“ se objevuje v nejstarších sumerských textech, např. v eposu Enmerkar a Pán z Arattu, stejně jako na nejstarších tabulkách z Ebla. Pro akkadské krále byla Martu jedna ze „čtyř světových stran“ obklopujících Akkad, společně s Subartu, Sumerem a Elamem. Akkadský král Narám-Sín proti nim podnikal kolem r. 2240 př. Kr. podle záznamů vojenské výpravy v oblasti severní Sýrie a jeho nástupce Šar-kali-šarrí ve výpravách proti nim pokračoval.

Expanze Amorejců.
V období novosumerské 3. dynastie z Uru se imigrující Amorité stali tak velkou hrozbou, že sumerští králové (např. Šu-sin) byli donuceni ke stavbě téměř 200 km dlouhého valu od Tigridu po Eufrat aby zabránili jejich průnikům. Tito Amorité jsou popisováni jako kočovné klany ovládané nelítostnými rodovými předáky, kteří hledali nové pastviny pro svá stáda. Některé akkadské texty z tohoto období se o Amoritech vyjadřují velice pohrdavě, a naznačují, že novosumeřané nahlíželi na jejich kočovný způsob života s odporem a opovržením.

Převratné změny v Mezopotámii. Svobodní občané.
Vzestup amoritských království v Mezopotámii měl hluboký a dlouhotrvající vliv na její politickou, společenskou a hospodářskou strukturu. Sumerské městské státy byly nahrazeny královstvími. Lidé, půda a stáda přestali fyzicky patřit bohům, chrámům či králi. Četné královské a chrámové pozemky byly rozdány (nebo dány na určitou dobu k volnému užívání), mnoho obyvatel bylo osvobozeno od placení daní a nucených prací. Nové generaci vládců se podařilo založit novou společnost, společnost velkých farmářů, svobodných občanů a podnikavých kupců. Kněží se starali o bohy a jejich zájmy, ale hospodářský život země již déle nebyl výhradně (nebo téměř výhradně) v jejich rukou.

Autor: Maura, Foto: Internet