Expozice Umění 19. století, Sbírka Umění 19. století

Autorka článku: Petra Jungwirthová KLÁŠTER SV. JIŘÍ Praha 1 – Pražský hrad, nám. U Svatého Jiří 33, tel. 257 531 644, 257 530 543, 257 535 829-30,Bezbariérový vstup. Spojení: metro A – Malostranská; tram 1, 8, 12, 18, 20, 22, st. Malostranská; tram 22, st. Pražský hrad. Vstupné: základní 150 Kč, snížené 80 Kč, rodinné 200 Kč (od 16 h 80/40/100 Kč).

EXPOZICE:
Umění 19. století. Nová expozice českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století je koncipována jako názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejích představitelů (J. Navrátil, rodina Mánesových, A. Kosárek, K. Purkyně, M. Aleš, J, Schikaneder, V. Levý, J. V. Myslbek…)

August Bedřich,
Charlotta a Louisa Piepenhagenovi

August Bedřich Piepenhagen (1791 – 1868)
Charlotta Ludmila Weyrother-Mohr-Piepenhagenová (1821 – 1902)
Louisa Piepenhagenová (1825 – 1893)

Kurátor výstavy: Naděžda Blažíčková-Horová

Termín: od 6. 11. 2009 – 28. 2. 2010
Klášter sv. Jiří na Pražském hradě

Rozsah: cca 180 obrazů z majetku Národní galerie (z toho 130 malých barevných skic v 25 paspartách), cca 80 obrazů vypůjčených z jiných institucí a od soukromých sběratelů, cca 30 kreseb ve vitrínách, cca 20 grafik (kresby a grafiky by se vystavovaly na dvě etapy z důvodu náročnosti materiálu). Katalog: cca 80 stran textu rukopisu (včetně seznamu děl) a barevné reprodukce (cca 320 )spolupráce: restaurátorské oddělení.

V roce 2004 se konala výstava se stejným názvem v Hlinsku, byly vystaveny pouze obrazy z majetku Národní galerie a restaurátorsky základně ošetřeny. Některá díla vystavena nebyla z důvodu potřeby časově náročného restaurování.Díla v jiných velkých galeriích jsou většinou v dobrém stavu, díla v menších muzeích a u soukromníků by si žádala o něco více restaurátorské péče. Katalog by měl mít přibližně podobu katalogu výstavy W. Riedela, která se konala v roce 2008 v paláci Kinských.

V roce 2008 uplynulo 140 let od úmrtí Augusta Bedřicha Piepenhagena. Současník Antonína Mánesa, krajinář německého původu usazený v Čechách, který od počátečního tápání a rozmanitých vlivů od vedutistického věcného nazírání ovlivněného grafikou, dozvuků rokoka a obdivu k holandským mistrům jako byli Jacob Ruisdael, Simon de Vlieger dospívá k uvolněné malbě zachycující většinou horská jezera a tichá přírodní zákoutí. Ve své době byl nejvýznamnějším reprezentantem holandizující tendence v českém prostředí.Do prostředí Čech vnesl nový prvek – zájem o horské krajiny, zřejmě pod vlivem poznatků, získaných během tovaryšské cesty (jako knoflíkář a prýmkař) do Švýcarska. Pražské umělecké sbírky, výstavy cizích umělců v Praze, tvorba českých současníků, další cesty po Evropě bezpochyby na Piepenhagena zapůsobily.Od biedermeirovské idyličnosti se dopracovává k výrazně romanticky pojatým krajinám, kde cítíme spolu s autorem pokoru před přírodními silami.Přátelství s J. Navrátilem mělo za následek fakt, že se oba umělci vzájemně inspirovali a ovlivňovali a v jejich tvorbě nalézáme řadu styčných bodů.

Přátelství jej pojilo i se spisovatelem a malířem Adalbertem Stifterem, s kterým udržoval především kontakty písemnou formou.Se Stifterovou pomocí Piepenhagen nabízel svá díla k prodeji i mimo území českých zemí.

Svou uměleckou tvorbou přímo ovlivnil dvě své dcery, Charlottu a Louisu. Charlotta svůj projev dále rozvíjela směrem k monumentálně pojatým krajinám. Její malba je tak blízká některým dílům umělců školy Maximilana Haushofera. Tato dáma se projevila i jako mecenáška: díky poměrně velkému jmění, které jako úspěšná malířka a pedagožka nashromáždila, mohla být z jejího odkazu vytvořena nadace na podporu mladých umělců – krajinářů. Louisa naopak tíhla k drobným pracem, často dokumentárního rázu.

August Bedřich Piepenhagen měl samostatnou výstavu v Praze naposledy v roce 1960 ve Valdštejnské jízdárně. Přestože je zastoupen v mnohých veřejných i soukromých sbírkách a sběrateli – specialisty oblíben, není širší veřejnosti příliš znám. Jeho výstavou chceme připomenout význam dalšího českého Němce (po Wilhelmu Riedelovi) pro kulturní prostředí Čech 19. století.

Vzhledem k tomu, že větší množství děl rodiny Piepenhagenů se nalézá v Oblastní galerii v Liberci, projevila tato galerie zájem o reprízování pražské výstavy také v Liberci, podobně jako tomu bylo u W. Riedela.

Zdroj: Petra Jungwirthová,tisková mluvčí Národní galerie v Praze